17. Jahodový ráj, aneb když Vás někdo upaluje na hranici a Vy si pískáte :-)

Do pátečního večera bych netušila, co se stane tématem tohoto týdne. Divné. Obvykle to vidím velmi brzy.

Ale všechno se to nějak završilo oním prohlášením „Neupalujte čarodějnice„, na které jsem narazila na Facebooku a které se u mě přetavilo ve stejnojmenný článek. A já si najednou uvědomila, že tématem tohoto týdne je ten neurčitý vnitřní pocit, že když se lidi postaví proti sobě, odskáče to obvykle spousta nevinných… 

Zřejmě k tomu přispěla i diskuze pod článkem „Záleží Vám na tom, co si kdo o Vás myslí??“ No jistě, komu by nezáleželo? Kdo chce skončit na hranici?? Za komunistů třeba v uranových dolech?

Ale to se odchyluji od toho, co se tu letos má dít – a to je radost! Ale může mít člověk na té hranici radost?? Může mít na hranici něco jiného než strach? Nebo hněv? Člověk možná ne, ale takový Ježíš Kristus, který říkal „Nevědí, co činí?„. Blbé ovšem je, že se jaksi od lidstva (od křesťanstva) očekává, že bude tu druhou tvář nastavovat a zpívat si na tom kříži:

„Always look on the bright side of life“ (Vždy se dívej na tu světlou stránku života)

Znáte Brianův život? Monthy Pythony? Ano? Ne? To je jedno… užijte si tu písničku tak i tak…

A pískejme si! :-)

Tento týden jsem  měla ty záblesky, že je mi vlastně jedno, že ke mně lidé někdy nepřistupují s takovým nadšením, jak bych třeba čekala. Že moje hodnota pro ně je zákonitě menší než jejich hodnota pro sebe :-) Že nemusím mít pravdu v jejich očích a nemusím to od nich slyšet – stačí, že vnímám, že tu pravdu mám i já.

A že se hned nemusím vidět na té pomyslné hranici :-)) 

A to mi udělalo velkou radost!

A také ten poslední záchvěv zimy a všechny ty praštěné věci, které jsme zažily s dcerou ve Svratce! Svratka mě holt vždycky baví a to tam ani nemusím jet na seminář :-)

A ještě pár novinek z tohoto týdne:

• Trochu jsem předělala blog – sepsala jsem úvodní statickou stránku, aby se tu noví čtenáři vyznali. Přece jen blog už nějakou dobu jede, článků je tu spousta a není od věci dát tomu všemu nějakou ucelenou podobu! Zjistila jsem totiž při vytváření jednoho videa, že tou hlavní myšlenkou celého blogu je to, že Život JE drama, ale tragédie to není.  A že to nejlepší, co můžeme udělat, je nedělat z něj ani to drama… ale to zatím moc neumím :-) Tak se aspoň snažím hledět pobaveně na to hemžení na jevišti…
• Dopsala jsem plus mínus dubnový magazín Aves – jen vychytat případné překlepy
• Měla jsem jakýsi úrazový pátek – nejdřív dcera, pak děti mých kamarádek, pak můj počítač. Asi jsem kolem sebe ten den šířila poselství – dávejte si bacha! (přeloženo: bdělost, a zálohování nadevše!) :-)

A teď už jen zbývá obligátní závěrečná otázka? Co ten Váš týden? V čem Vám udělal největší radost? Na co Vás upozornil? V čem jste získali nějaký ucelený náhled na situaci? A hlavně – zálohujete si svá data v počítači??? :-)