(photo credit – Steve Ryan)
To je takový ten návrat tam, kde je Vám dobře.
Kde je Vám sami se sebou dobře. Kde je Vám s Vaším okolím dobře. Kde je Vám prostě dobře tak nějak všeobecně…
Největší radost mi tento týden nejspíš udělala knížka, kterou jsem hltala jak divá – Jak mít rád sám sebe od Daphne Kingma.
Nic tak osvěžujícího jsem už dlouho nečetla! Ostatně jsem se o ní rozepsala v článku Z trochy laskavosti je největší radost, tam se dočtete víc. Hlavně mě ale přivedla k jednomu poznání a jednomu rozhodnutí, které bylo to jediné ke mně laskavé. A rozhodnutí, které vychází z vnitřní laskavosti vůči sobě samým, přinášejí velmi silný vnitřní klid. Jako byste se vrátili „domů„.
Také mě inspirovala k tématu, kterému jsem věnovala celý tento týden při svých čchi kungových hodinách. Hlavně na tom úterním s pokročilejšími, protože náš hlavní orlík je dlouhodobě nepřítomný a pro mě je velmi náročné ho zastoupit. Do jeho výšin (to snad ani nejde) a hloubek rozhodně nesahám :-) Středeční a čtvrteční se tak trochu svezli, protože některé body se dali dělat i se začátečníky, kteří mají jinak „svých čchi kungových novinek a úkolů“ před sebou i tak dost. A to o tom ani nevědí…
Celkově jsem tak tedy měla takový laskavý týden…
A také zpěvavý :-) Tak Aves passeri je přeci ten zpěvavý ptáček. Tak jak jinak. Zaletí si jako ten orel do hnízda (ostatně v pondělí mě čeká první „seznamovací orlí čchi kungový večírek„, o kterém jsem tu také psala ZDE). A poslechne si nádhernou píseň o tom, jaké to je, když se má člověk oč opřít. Onu I stand od Gábiny Gubčíkové, se kterou prorazila do finále Eurovize.
Jaký byl ten Váš týden? Laskavý nebo spíš nelaskavý? Ukotvený nebo spíš rozlítaný? Zpěvavý nebo spíš přidušený?
Žít je umění 
Pingback: Co v květnu vlastně rozkvetlo??? Aneb není nutné vykřičet si hlasivky (při tom křičení do světa) | Žít je umění – ENjoy!