Překlad do „esenciálštiny“

Bylo nebylo. To jsem studovala překladatelství. Začínala jsem s myšlenkou, že přeložit je možné úplně všechno. Končila jsem s myšlenkou, že přeložit není možné vůbec nic…

Žádné světoborné myšlenky to nebyly. Prostě jsem se jen přiklonila k dvěma protichůdným teoriím. Každá z nich samozřejmě platí za určitých podmínek. Tak jistě bych nebojovala za nemožnost překladu návodu na použití smartphonu….

Když jsem končila, zapřísáhla jsem se, že „už nikdy nic překládat nebudu„! Tohoto pravidla se plus mínus držím. A i když projevím ochotu ho překročit, nakonec ani nemusím…

A proč vlastně? Kdysi jsem se pokusila přeložit do angličtiny svou báseň Svět. Ta verze existuje a není nijak špatná. Ale v tom okamžiku jsem zjistila, jak moc je podoba té básně ovlivněná jazykem, kterým jsem ho psala. Že nelze oddělit formu od obsahu. A že kdybych tu báseň psala anglicky rovnou, že bych stejné téma vtělila do jiných slov a do jiné podoby… 

(Písečná pláž "dvojka")

(Písečná pláž „dvojka“)

 

Jeden překlad jsem ale nakonec udělala. A to je tento. Jde o překlad do „esenciálštiny„, tj. do jazyka, který jde za slova a příběhy k tomu, co vlastně symboliky vypráví. Jestli jste zvědaví, jak to vypadá, a co všechno vlastně mohou říkat texty, a jak je možné číst „za oponou“ příběhů (i těch životních), tak jste vítáni.

Originál je tady: A pokud Vás zachytí dravý proud lásky… 

A překlad (není tam úplně vše, ale je chronologický) je tady:

  • Prožíváme události, které se nás hluboce dotýkají, a my nechápeme, že vše je na první pohled jinak, než jak to vypadá. Nelze totiž chápat paradox. Lze jen ty události prožívat a učit se a nechat je, ať nás otevřou a osvobodí.
  • Není možné před ničím uniknout. Pokud se ze strachu uzavřete, budete litovat (pokud to celé alespoň nevyužijete k poznání, že jste  uzavření a že je nutné se otevřít). Jednou už totiž bude pozdě.
  • Strach se otevřít je normální. Lepší než vyčítat si ten strach je hledat cestu, jak najít odvahu. Stojíme tu na rozcestí – buď prázdnota nebo propast, a proto je důležité být na takové otevření připraven. Najít nejdřív ukotvení v Nepodmíněnosti, Pravdě, vnitřním klidu. A v laskavosti a soucítění vůči sobě.
  • Učíme se v tom zmatku našich emocí a představ chápat, čeho je nutné se vzdát a čeho nikdy. Kterých tužeb se vzdát a kterým strachům čelit. Může to být prima adrenalin a jen tak člověk zjistí, co je to nejdůležitější, aby byl člověkem a ne zombíkem.
  • Buď pochopíte, co se po Vás chce, a budete cítit ochranu, nebo ne a utrápí Vás to. Když před tím ale budete couvat, budete žít jen napůl. 
  • Co se chce? – Bezpodmínečné přijetí. I bolest je možné překročit. Stačí důvěřovat i v okamžicích, kdy má člověk pocit, že je vytrháván z kořenů,  a život ho pak transformuje a přemění v klenot. Stačí vědět, že život po nás sice chce vše, ale ještě víc nám dá. Důvěra, „pouštění“ a odpuštění pomáhá na cestě nepadnout do té propasti.
  • Propast nám hrozí kdykoliv toho po nás chce život hodně (vzdát se toho, co chceme, dělat, co nechceme, jít dál i přes strach a únavu, nelpět pyšně na vlastní hodnotě, milovat i to, co nám přijde nemilováníhodné), nebo pokud naopak děláme to, co nechceme i přes strach a únavu, a když zapomeneme na vlastní hodnotu a ztratíme oporu v tom, co jediné je důležité. Důležité je správné pochopení.
  • Ve skutečné otevřenosti není utrpení. Pokud trpíme (a otevřeli jsme se), musíme se otevřít správně, rozhodně se neuzavřít. Ochránit sebe sama.
  • Otevřít se a ochránit se musíme sami, to za nás nikdo neudělá. Otázka zní, jestli to dokážeme. Jestli se dokážeme naladit na to Slunce, které nám dává vše, protože je z přirozenosti otevřené. A nehodnotí.
  • Je potřeba se rozhodnout – pro láskyplnou otevřenost. Abychom byli milující bytostí a ne žebráci. Věnovat tomu plamenu láskyplné otevřenosti plnou pozornost a nevyměňovat ji za závislost na tom či onom. Vztahovat se k druhým jako k lidským bytostem a ne objektům svých potřeb.
  • Chybí nám však k té otevřenosti důvěra, protože jsme již zažili hodně bolesti. K tomu nám pomůže najít vděčnost za tu bolest (nechápali jsme tenkrát, že jsme pod ochranou). Také pochopení, jak moc je to důležité. Jak si různě ubližujeme a jaký je ten náš hlavní způsob. Co je pro nás důležitější než štěstí. A také mít zážitek otevřenosti a vědět, jaké to je. Důležité nevzdávat se, „pouštět“, nevzdorovat, nenechat se zlákat, nebát se nepochopení. Uvědomit si, jak velký je to dar a co vše dává (lásku, vášeň, radost, motivaci, pocit přijetí a bezpečí, jednoty a stability, pocit, že nic nepotřebujete a nemusíte si ničeho bát, bdělé užívání si života). A na rozcestí si na ty dary vždycky vzpomenout.
  • Stačí nevzdorovat ze strachu a zranitelnosti, nedožadovat se, ale udělat krok kupředu. Život nás nezradí a dá víc, než když uděláme krok k člověku, který nás přitahuje :-) 

Najednou je ten originální text trochu o něčem jiném, že??? 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Mysl se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Překlad do „esenciálštiny“

  1. Sedmi napsal:

    Básně se musí přebásnit..
    To nejde přeložit… Je legrace, že ty to máš vystudovaný a neděláš to a já jsem to nestudovala, ale dělám to už deset let :-D

    • avespasseri napsal:

      :-) Třeba s tím také sekneš :-) Mě to hodně dlouho hodně bavilo :-) Podle jedné z teorií je i překlad, kde už nová jazyková verze nemá s originálem ani formou ani obsahem nic společného (kromě jeho funkce), stále překladem :-) Ano, přebásnit se to dá. Ale pak už to není báseň autora, ale překladatele. A i když to dělal autor sám, už to není ono. Protože nejde vlastně jen o spojení formy a obsahu a jazyka, ale i daného okamžiku, kdy to dílo vznikalo. Nejen že v jiném jazyce by to napsal jinak, ale druhý den by to už třeba taky napsal jinak :-))))))))

      • jolana88 napsal:

        mno – nemohu s vámi souhlasit, co se přebásnění týče. Protože Vrchlický v dobrém „překladu“ zůstane Vrchlickým, Vysockij Vysockým atd. Dá se tam postřehnout syntaxe, patřičný „slovník“ atp. Stejně jako poznáte autora podle úryvků.
        Na druhou stranu – jsou překlady, které by snad ani nemusely být. Fakticky správně (i když občas…), ále – ten češtin :/ :)))

        • avespasseri napsal:

          Tak jistě. Shakespeara také poznáme od Yeatse :-) I v překladu-přebásnění. Ale už to prostě v tom překladu není on :-) Vklad překladatele je vklad překladatele… je to takové dítko obou :-)

          • jolana88 napsal:

            Vidíte – neshodneme se :)) Dobrý, opravdu dobrý, překladatel se zvládne „odosobnit“, nechat stranou svoje „myšlenky, ambice“ …

            • avespasseri napsal:

              V té praktické podobě se jistě dobrý překladatel dokáže hodně přiblížit originálu. Ale to, co jsem já měla na mysli, se dá připodobnit třeba Petru Rychlému a jeho ztvárnění Nedvěda v té zpívající soutěži, co nevím, jak se jmenuje. Odosobnil se úžasně, práce maskérů také úžasná, stát někde na stadionu daleko od zpěváka, bych se i spletla. Ale Nedvěd to prostě nebyl :-)))

              • jolana88 napsal:

                jj – já jsem to pochopila – jen mám prostě na to Umění (protože přebásnit bez zásahu Je Umění) jiný názor :) btw: např. u Vondráčka, kdyby se maskéři a štáb přeskočili – vždy to bude Vondráček zrazuje ho hlas – toho se prostě nezbaví :) Oproti tomu když Pazderková zpívala P!NK, trefila skoro i tembr :)

  2. Pingback: 21. Jahodový ráj, aneb nezbláznit se z práce :-) | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s