Na kole do práce…

Už jsem za těch cca 10 let, co žiji v Brně, zapomněla, jaké je to jet „do práce“ na kole.

V mém rodném Polabí se to dělávalo běžně. A zvládali jsme to i bez přileb (nepodobni tedy mimozemšťanům) a bez funkčního prádla :-)

Ale osud tomu chtěl a já vyrazila ráno na návštěvu. Řekla jsem si, že tentokrát tím autobusem nepojedu. Vždyť to není daleko a nemusím se přece harcovat plným busem po plných silnicích. Nebylo by lepší projet se kolem Svitavy?? 

Ano, bylo to mnohem lepší! Mnohem lepší než zůstat doma…

Fotografie0267

A neměla jsem radost jen z toho ranního cyklistického výletu kolem řeky. Měla jsem i radost ze samotného toho setkání. Cítila jsem, že se během víkendového čchi kungového semináře něco opravdu změnilo. Že ta otevřenost, ta blažená otevřenost, která mi v sobotu tak chyběla a kterou jsem v neděli párkrát cítila, tam vlastně je. I když jsem měla dojem, že jsem ji na chvíli sama v sobě utnula.

Po návratu ze semináře jsem poznala dvě věci:

  • Ne, otevřenosti se člověk nemusí bát. 

Právě díky otevřené láskyplnosti se ho nedotkne to, co by se ho jinak zcela jistě hluboce dotklo a hluboce jím otřáslo. Místo toho cítíte prostě jen soucítění a lásku. Nikdo nemá moc Vám opravdu ublížit. Pocit smutku Vám neublíží… a to, nad čím byste se celou noc trápili, se do rána rozplyne jako opar nad lesem. A promění se v duhu…

  • A není nutné s tou otevřenou láskyplností chodit a každého objímat jak šílenec. Stačí ji cítit. Je to krásné :-) 

Ačkoliv kupodivu ten víkendový seminář byl velmi objímací. Tak nějak přirozeně. Často téměř beze slov. Nikdo nestál s transparentem „Objetí zdarma„. Nikdo nám neříkal: „A teď si hleďte do očí a objímejte se!“, abychom pocítili to otevřené srdce. Stačí ho nejdřív energeticky otevřít a ono to přijde samo.

Když si vzpomenu, že bývaly doby, kdy jsem objímání a polibky na tvář považovala za praštěné a úzkostlivě jsem se jim vyhýbala…

Co si Vy myslíte o otevřené láskyplnosti vůči lidem za okruh Vaší rodiny? Máte obavy, že Vám pak jen vrazí onen pomyslný nůž do zad? Protože lidé jsou tak nevyzpytatelní a často se i z přítele stane nepřítel? Protože najednou má jiný názor na věc než Vy?? A jak jste na tom s těmi, co považujete za přátele? Rádi se objímáte s nimi objímáte a zdravíte se polibky na přivítanou? 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Láska, Radost, V pohybu se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Na kole do práce…

  1. Sedmi napsal:

    Taky nejsem moc kontaktní typ a objímám se jen s dobrými kamarády a rodinou…Ale mezi mladšími to je normální i při prvním setkání…

    • avespasseri napsal:

      Však to bylo „mezi mladšími“ běžné i u nás. Hlavně kluci se pořád chtěli s holkama objímat při přivítání a hned si dávat pusu :-) Nechápu proč :-)))))))) Mě to vždycky vadilo. Ostatně vadí mi to i teď, pokud za tím cítím tohle pozadí. Ale postupem let mi tenhle kontaktnější přístup nevadí…

  2. Pingback: 23. Jahodový ráj, aneb o otevřenosti ve vztazích | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s