Dzogčhen a já (to je ale protimluv :-)))

Třeba proto, že v dzogčhenu vlastně žádné Já být nemůže… 

Napsala jsem toho tady už fůru. O sobě, o výchově dětí. O filmech a písních. O cestování. O Srí Lance, Rhodosu i Turecku. O lásce, důvěře i strachu. O islámu. O buddhismu i křesťanství.

Ale o dzogčhenu si tedy psát netroufám… 

Jenže letos po 15(?) letech do Prahy (a Bratislavy) přijede dzogčhenový mistr a tak cítím, že aspoň něco málo napsat musím… 

(photo credit: Andrej Korygin)

Dzogčhen je totiž spolu s Orlem (čchi kung Orel v hnízdě) tím, co si mě podařilo získat, ačkoliv jsem se vždycky pyšnila tím, že si vystačím sama se sebou… jestli to nebude tím, že v nich cítím tu svobodu, která je pro mě zásadní, a také tím, jak moc mají společného…  

Berte má slova však s rezervou, protože učení dzogčhenu je opravdu něco, o čem mám pocit, že pořád vůbec nic nevím. (Jestli to nebude tím, že dzogčhen není o „vědomostech„, ale o „vědění„). A to o něm slýchávám už dlouhé roky. A letos to budou 2 roky, co jsem dostala „transmisi“ (ne, není to žádné reikiovské zasvěcení). A přestože jsem si roky říkala, jestli dokážu skloubit orlí čchi kungové praxe (tak klasika pohyby, postoje, práce s myslí) a dzogčhenové praxe, kupodivu již druhým rokem téměř každý týden chodím na dzogčhenové společné praxe. A moc si to užívám!

A to jsem bývala velký odpůrce „církevničení„, ve smyslu „já se přece obejdu bez skupinek a vystačím si sama„. Ale já tam nakonec našla super lidi, se kterými si rozumím. Má dcera (když někdy přes léto přišla také) si tam našla kamarádku a dnes už s ní chodí i na kurzy malování.

Hm. Dzogčhen mě  změnil :-) Zřejmě skrze sílu svého učení, které dává jednotlivcům tu opradovou svobodu. A společenství je pak opravdu společenstvím svobodných bytostí. Potenciálně (protože kdo je vlastně skutečně svobodný?? – viz článek o svobodě na webu Probuzení, nebo celé únorové vydání magazínu Aves o svobodě).

O dzogčhenu jeho praktikující většinou moc nemluví. Ostatně patří mezi učení, o kterých jsme se kdysi ve škole učili jako o esoterických. Tj. tajných. O dzogčhenu existuje v češtině již mnoho knih (autorem je mistr dzogčhenu Čhogjal Namkhai Norbu, původem Tibeťan, který emigroval do Itálie) díky překladům české komunity. Pokud se o dzogčhen kdokoliv zajímá, je obvykle nasměrován právě na tyto knihy. Buď ho osloví (jsou dost informačně hutné) nebo ne. Nicméně spousta textů není určena veřejnosti.

Dzogčhen sám prostě není určen široké veřejnosti. Není tu snaha získat co nejvíc oveček. Není to jen hračka, kterou si někdo vyzkouší a pak případně zahodí, protože zjistí, že to „není pro něj„. Je určen jen opravdu těm, kdo o učení projevují vážný zájem… 

A zároveň ale dzogčhen není jen pro pár vyvolených. Je pro každého. Jen je otázka, kdy k němu všichni dozrají. Učení dzogčhenu totiž překračuje všechna omezení. Omezení náboženství (praktikovat může buddhista, křesťan i ateista). A víte sami, že někdy je právě nejtěžší přestat vnímat rozdíly a přestat stavět hranice, ale plně se otevřít tomu, co je…

„Přeji si, aby lidé objevili svůj pravý stav. Nejprve svá omezení, která pak mohou osvobodit. Je tu tak možnost dostat se dále, pro generace, co přijdou po nás, které se pak mohou naučit některým důležitým, užitečným věcem. Jestli se to nazývá dzogčhen, nebo ne, nehraje přitom roli. Rozhodující je chápat, že bychom měli překročit svá omezení a snažit se být ve své pravé přirozenosti. Každý jedinec a každá živá bytost mají svou pravou přirozenost, pravý stav. To se snažíme objevit.”  Čhögjal Namkhai Norbu

Co to vlastně tedy obnáší, být praktikujícím dzogčhenu? (O tom snad ještě mluvit svedu…).

Pro mě vedla cesta k dzogčhenu skrze neduální učení, kterými jsem se zabývala již velmi dlouho a která dokonce byla součástí mé připravované disertační práce. Díky neduálním učením se mi daří dzogčhenové učení jakžtakž chápat. Je to prostě jedno z neduálních učení, jen je zakotvené v tibetském buddhismu a spousta praxí pochází právě z různých buddhistických škol. Ovšem nikdo nikomu nebrání (a já sama sobě už vůbec ne), navazovat ve svém chápání prvotní podstaty mysli, která je důležitým bodem učení, na to, co jsem se naučila od anglického učitele Ruperta Spiry (se kterým jsem dokonce měla tu neuvěřitelnou možnost osobně mluvit během těch pár dní, co jsem před pár lety byla kvůli disertaci v Londýně) a který vychází z hinduistické advaity…

Kroužila jsem kolem dzogčhenu dlouho (ostatně stejně jako kolem Orla). Posledním impulzem byl text, který mi poslal náš hlavní orlí instruktor. A kterému jsem skoro vůbec nerozuměla, ačkoliv jsem už předtím o dzogčhenu – a nejen – hodně četla :-) V té době jsem řešila dost hluboké osobní problémy(pamatujete na tobogán, rozbouřené vody a Sherlocka?… all lies end… all hearts are broken...who are you?… you need to focus… there is nothing wrong with me… pain, heartbreak, loss, it’s all good… a to vše jsou narážky na to, co člověk v dzogčhenu může najít) a možnost jejich konečného rozseknutí se nalézala právě u kořenů problému. A lidi, pomohlo to! A často jsem si stěžovala, že je to příliš rychlé :-)

To jediné, co se po Vás vlastně chce, je setrvávat v prvotní podstatě mysli. Mistr Vám pomůže ji poznat právě skrze transmisi, které se člověk může zúčastnit i osobně (letos je ta výjimečná přiležitost právě v Praze a tam já  budu!), ale praktikuje se to i přes webcast. Praktikující často absolvují nejen jednu transmisi, ale zúčastňují se přes webcast i těch dalších, protože každá z nich pomáhá v tom, aby člověk necítil pochybnosti o tom, zda prvotní podstatu zažívá či ne. Pomáhá mu se v ní ukotvit. Zúčastňují se, ačkoliv je 3x do roka a z toho v České republice 2x někdy kolem páté, čtvrté ráno :-))

No, jenže zjistíte, že setrvávat v prvotní podstatě mysli není jen tak :-) Naleznete v sobě spoustu překážek. Nejrůznější touhy, nejrůznější strachy. Nejrůznější druhy nepochopení stavu věcí. Dzogčhen (a vůbec neduální učení) Vám může nabídnout různé praxe na uvolnění těchto omezení. Nikdo Vám neříká, že jste hříšníci hříšní.  Dzogčhen v základu překračuje hodnocení na dobré a zlé a dokonce i rozlišování nirvány a samsáry.

Dává Vám to smysl? :-)

Pokud máte dojem, že je to všechno nesmysl, tak to hoďte za hlavu. Pokud Vám to přijde zajímavé, můžete si přečíst něco od dzogčhenového. To Vám hlavu zamotá ještě víc :-)

DharmaGaia  na svém webu publikovala volně ke stažení novou e-knihu Čhögjal Namkhai Norbu: Dzogčhen – cesta samoosvobozování (ano, samoosvobozování je základní metodou dzogčhenu a fakt to nemá nic společného s tím, že bychom si hráli na spasitele sama sebe ve smyslu křesťanské blasfemie…) Tato knížka je výborem z textů tibetského mistra dzogčhenu, vydaným u příležitosti jeho návštěvy v Praze v srpnu 2016. Jde o e-knihu v pdf, optimalizovanou pro čtení v mobilech, a je ke stažení zdarma zde:

http://www.dharmagaia.cz …/Chogjal%20Namkhai%20Norbu,%20Dzo….

Pokud chcete nějaké další informace o dzogčhenu a o návštěvě mistra v Praze, zajděte si na stránky české dzogčhenové komunity (www.dzogchen.cz). Tam najdete nějaká ta videa (například já jantrajógu, ani vadžra tance nedělám :-)), info a také možnost se registrovat na srpnový retreat.

Neplatí se za něj žádná fixní částka – vše je na základě dobrovolné štědrosti :-) Kdo má, dá víc, a podpoří tak účast těch, kteří mají méně. Ostatně komunita na principu štědrosti do určité míry funguje už nějakou dobu.

Což ovšem neznamená, že se neplatí poplatky za členství v komunitě :-) Na druhou stranu je pravda, že mě nikdo k jejich placení nenutil :-) Rozhodla jsem se stát platícím členem komunity až téměř po 2 letech v okamžiku, kdy jsem se díky dzogčhenu seznámila s praxí, která mi velmi pomáhala, a já konečně měla pocit hlubokého přínosu učení. A domluvila jsem se na měsíčních splátkách :-) Bere se prostě v úvahu individuální situace každého praktikujícího a majetková situace by neměla být překážkou k tomu seznámit se s naukou…. 

(Víc článků o dzogčhenu najdete ZDE a ZDE).