Nejsem extra večírkový typ. Ani jako mladice jsem nebyla (to už vůbec ne), čím jsem starší, tím víc chci spíš spát než někde sedět a něco popíjet.
Jako mladá jsem vymetala diskotéky.
Vymetala jsem je i jako starší, než by asi bylo vhodné :-)
A tak jsem byla příjemně překvapená, když se večírek k ukončení školního roku u nás v jazykovce „zvrhl“ v poslouchání tu více tu méně praštěných písní a náznaků tance.
A posedávání na zemi.
Má zkroušená duše zaplesala :-)
Největší haló kromě Hassellhoffovy crazy písně asi vzbudila německá dětská píseň se zvuky zvířat – něco ve smyslu a kuře dělá píp a pes dělá haf. Tak nějak. Německy neumím…
Došlo ale i na Anethu Franklin a Paula Simona s Garfunkelem :-)
Už před časem jsem si říkala, že lektoři cizích jazyků musí být tak trochu blázni, když se neustále trpělivě a vtipně snaží vést kurzy. Různě se kolikrát pitvoří a snáší nejrůznější otázky.
Jak se ukázalo na party, lektoři cizích jazyků jsou šílení :-)
A já jsem jedna z nich :-))))
Žít je umění 