Sushi a boj s hůlkami

V minulém článku jsem Vám slíbila přiblížit jednu super oslavu! 

Nic podobného jsem totiž nikdy nezažila!

Nebyla to jen tak nějaká oslava a jen tak nějaké sushi!

sushi-salmon

Ostatně, už jste někdy nějaké jedli? Já kdysi přímo od Japonce v Jordánsku. Balil ho pro celou naši studentskou partu. Jedli i Čečenci :-) A před dvěma lety pár kousků. V té době jsem zjistila, že jsem hůlkový levák… 

Ano, o tom jsem tady už psala. I o tom, jak si pak děti s hůlkami vyhrály, když se jimi snažily vyzobávat hrášek z rýže….

Tentokrát jsem to vzala důkladně. V Olympii jsem si zašla na samoobslužnou „čínu“. Vzala jsem si příbor i hůlky. S těmi jsem ale nejedla! S těmi jsem pak doma u youtube trénovala!! Zlatý youtube! Člověk tam najde nejen návod snad na všechno!! Nakonec asi nejvíc pomohlo šílené video jakéhosi kluka. Popsal to prostě nejlíp!

Nicméně stejně mi to moc nešlo a když došlo „na to„, byla jsem stejně neobratná jako předtím. Ale také zarputilá. A ke konci oběda už si ani nevybavuji, že bych měla s hůlkami nějaký větší problém….

A co že to bylo za oslavu??

To jsem se odměnila za těch uplynulých 2,5 roku, o kterých jsem tu nedávno psala – Trochu jiná škola… . To bylo těch 2,5 roku, které byly jako tobogán a jako noční můra v Elm Street. A přece jsem za ně vděčná :-) Naučila jsem se toho tolik! 

Ráno toho dne jsem si navíc uvědomila, že můžu stokrát dělat cokoliv, co teď už umím, abych se zbavila strachů, nervozit, smutků, hněvů apod., prostě všech negativních myšlenek a emocí, ale pokud nepůjdu až ke kořenu věci, dlouhodobě to nepomůže!  Pořád je to jen braní drog na příznaky choroby. Jen ne chemických, ale spirituálních. Jako bych to už stokrát neslyšela, a přece jsem dosud nebyla schopná to opravdu pochopit!

Je totiž potřeba se otevřít životu. Absolutní nároky v odpověď mým absolutním přáním. Uvědomit si, že přesně tak to chci! Nehodnotit! Důvěřovat tomu (čemukoliv), co kvůli tomu může přijít…  

A tak jsem ve středu na oslavu toho, že jsem ty 2,5 roku přežila, vyrazila na sushi. Ale ne takové to sushi, co Vám nachystají někde na talířek (a nestojí to ani moc peněz). Ale na takové to, jak Vám jezdí kolem misky a Vy si vybíráte, na co máte chuť. Running sushi v Brně na Jánské. Je to dražší sranda, ale nakonec to za to stálo! (Stejně jako za to stojí zaplatit si za masáž!)

Byla jsem totiž u vytržení! 

Myslím, že jsem nikdy nesnědla tolik jídla (trvalo to 2 hodiny!) a přece jsem neměla pocit, že jsem přejedená! Jen jsem až do večera neměla hlad a večer jsem si jen párkrát kousla bagety a snědla pár kousků rajčat.

Na youtube jsem našla jedno pěkné video, na kterém si můžete udělat představu,jaké to asi je. Je dokonce z Prahy :-)

Miluju takové to „miskové“ jezení. Objevila jsem to už jako středoškolačka, když jsem si koupila arabskou kuchařku a učila se podle ní vařit. Objevila jsem to jako vysokoškolačka na lodním výletě s Řeky. Objevila jsem to jako absoloventka na Srí Lance, když mi „domácí“ ukazovala, jak chystá x druhů kari.

No prosně jsem mlsoun, no! Nic proti svíčkové, manžel ji umí božsky. Ale tohle je pro mě asi prostě lepší jídlo…

Od té doby zjišťuju, že normálně vidličkou do sebe to jídlo strašně házím. Že mi chybí takový ten pocit, kdy si člověk jídlo vychutnává. Kdy navíc zjišťuje, jak to vlastně bude chutnat, a co to vlastně je. Ta možnost jíst opravdu hodně pestře. A dát si i ten zákuseček – pidi misku s něčím dobrým.

Je to prostě jiné, než když Vám v restauraci (sebelepší) naservírují na stůl kopec masa, kopec přílohy a případně pak ohromný kus zákusku… 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Péče o tělo, Uncategorized se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Sushi a boj s hůlkami

  1. jolana88 napsal:

    Nemám sushi ráda. Ale myslím, že „vychutnat si“ jídlo není o příboru nebo hůlkách, talířích nebo miskách. Ani doma, ani v restauraci. Je to o našem přístupu.

    • avespasseri napsal:

      O přístupu? Samozřejmě. Otázka jen zní, jak se k tomu přístupu dobrat :-))) Já jsem to v jednom mailu popsala tak, že jsem konečně pochopila tu hlášku o tom, jak asi jedí mimozemšťani pozemské jídlo :-) Můžeme stokrát mluvit o „přístupu“, ale dokud neprorazíme náš běžný přístup tím, že narazíme na něco, co je nám úplně cizí a nové, jen těžko pochopíme, jak takový přístup opravdového „vychutnávání“ vypadá :-) Proto také tak rádi jezdíme na dovolené. Život najednou při tom vybočení ze stereotypu dostane jinou příchuť. Teď jen tu příchuť znovu vnést do času mimo dovolenou. A to není snadné a když už, obvykle to moc dlouho nevydrží… :-((

      • jolana88 napsal:

        Jak se dobrat? Co třeba „výchovou“? S jídlem se nechodí, nespěchá, nehltá … atd? K tomu doma, samozřejmě, patřičné stolničení – jiné v pátek, jiné ve svátek. Takže náš „běžný“ přístup – je to, co Vy objevujete :D Při pobytech mimo máme naopak problém, neboť mnohde se na (pro nás automatické) „maličkosti“ nekouká (od květiny na stole přes ubrousky k omáčníku)

        • avespasseri napsal:

          Tak většinou s jídlem nechodím (ano, když padne hlad a k jídlu někde v klidu daleko, padne za pochodu nějaké pečivo… ale to zas poslední dobou nedělám), nespěchám a nehltám. Ve srovnání třeba s mým mužem :-) Ale teprve s hůlkami jsem si uvědomila, jak razantní změna může nastat, když člověk pořádně neumí nabrat ani hůlkami, kterými toho ani moc nepoberete. Zatímco lžíce a příbor prostě nabízejí možnost větší rychlosti. Klasické stolničení velmi pomáhá, ano. Ale můžete i patřičně stolničit (což se u nás v rodině během týdne i stává, ačkoliv, pravda květiny a ubrousky nee… a omáčník jsem v životě neviděla :-)), ale stejně se nedoberete tomu přístupu, o kterém jsem v článku mluvila. To je prostě jiný level :-))) Vánoční slavnostní večeře je vysoký level, ale to když mi žíznivé nabídli na trajektu vodu, to bylo prostě něco úplně jiného. V životě jsem si ji tak nevychutnala. O takovém přístupu mluvím.

  2. Ha, sushi clanek je tady!
    Miluju sushi, velmi.
    Na Janskou jsem se chystala taky, ale pak jsem cetla dost negativni recenze, coz me trochu odradilo. Tak ted nevim – jit do toho, nebo ne?
    Jinak ja a hulky = katastrofa, ale uz se tim netrapim a sushi jim proste rukama. Zvlast kdyz jsem zjistila, ze i v Japonsku je to uplne bezne.
    A co me extra potesilo, ze pritel (Anglican s dost konzervativnimi chutemi) sushi nedavno taky ochutnal, poprve v zivote, a chutnalo mu. Nestacila jsem zirat a uz mame doma vsechny propriety na vyrobu. Jen tu rybku treba dokoupit :-)

    • avespasseri napsal:

      No, těžko říct. Nemyslím, že jsem úplně ideální osoba dle které se rozhodovat, protože sushi absolutně nerozumím. Také jsem četla neg. recenze o tom, že nejsou ideálně zarolované a kdesi cosi. Že je menší výběr a tak. To asi záleží na tom, jaké má kdo kde zkušenosti. Když jde někdo na running sushi poprvé, tak je prostě u vytržení! :-) Já vyzkoušela spoustu druhů sushi, kuře, kachnu, různé druhy sladkého, zmrzlinu, salát. Ani si to všechno nepamatuju. Byla jsem tam v poledne, stálo to něco přes 300 Kč. A byli ochotní doplňovat, to, co už nebylo :-) Nebylo úplně plno, takže to asi tak rychle nemizelo. Asi prostě záleží na tom, kdo a kdy a s jakými zkušenostmi tam přijde. Prostředí pěkné. Jedna holčina jako obsluha fakt neuměla ani česky ani anglicky :-) Ale to ničemu nevadilo, zavolala pro další :-)))

  3. Sedmi napsal:

    Děláme doma pravidelně už asi deset let, za tu dobu to má Lev jak z restaurace :-)

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s