Dzogčhen, transmise a jaké to je…

Prostě síla…

To si tak představte přes 2000 lidí v pražském Průmyslovém paláci na Výstavišti. V 5 ráno. Ne, mnohem dříve. My jsme dorazili před půl pátou a ještě jsme našli pěkné místo na zemi blízko pódia, na kterém sedává mistr Namkhai Norbu Rinpočhe. Přijet o tramvaj později (ta co z Barrandova vyjížděla někdy 10 minut před čtvrtou ráno), už jsme si tak hezky nesedli. A transmisi na židli, to ne-e.

Prý to byl největší dzogčhenový retreat vůbec. Svou roli asi hrál fakt, že se odehrával v Praze a že byl spojen i s transmisí, kterou mistr předává jen 3x do roka. A poprvé prý ve velkém městě. Zřejmě přišlo spousta lidí prostě proto, protože to pro ně bylo tak dostupné. Nejen z republiky, ale i ze zahraničí. Třeba tradiční ruská komunita si to zřejmě nemohla nechat ujít, měli na místě vlastního tlumočníka :-) Ale ta česká prý patří k jedné z nejpočetnějších (prý alespoň co se týká přepočtu na počet obyvatel??). Česká republika a Praha je prostě asi opravdu nějak magická! 

(photo credit: Andrej Korygin)

Já jsem s retreatovými aktivitami začala již ve čtvrtek. To když jsme s dcerou místo rovnou do Nymburka zamířily do Prahy. Ty komunitní maily a la „Potřebujeme další lidi na přípravu retreatové haly!! Přijďte nám, prosím, pomoct.“ se prostě nedaly přeslechnout! A tak jsem své dcerce splnila sen projet se žlutým autobusem do Prahy. Udělali jsme si tramvajový výlet na Výstaviště, aby malá viděla kus Prahy, a na místě jsme pak nosili židle a rovnali je. Asi 1500 židlí :-) Nato malá prohlásila, že se tam už nudí a že chce do Nymburka. Jsem si tedy tu pomoc takhle nepředstavovala…

(Průmyslový palác ve čtvrtek odpoledne den před retreatem)

Otráveně jsem ji tedy vzala pryč. Před Výstavištěm jsem narazily na plakát zvoucí na výstavu Karla Zemana a jeho filmových triků. Že prý by tam chtěla. Já ověšená zavazadly, těžký batoh. Nevím, proč jsem souhlasila. Zásadní chyba. Nevěděli jsme, kde přesně to je, na místě nebylo kde koupit lístky na tramvaj. No, já byla nasupená. Davy turistů mi lezly na nervy. Došly jsme přes Karlův most ke Kampě, tam malá zjistila, že mapa na dotykáči, jak slibovala, jí ale nějak nefunguje a já s ním zacházet neumím. A ani jsem nechtěla. Chtěla jsem pryč a rychle. Ještě jsem jí ukázala Orloj, skočily jsme do vlaku a já byla ráda, když jsem otráveně zalezla do večer do postele. Takhle otrávená jsem už tedy dlouho nebyla! No, to to tedy pěkně začíná…

V pátek ráno jsem vyrazila do Prahy (už bez dcery) se ubytovat v bytě jedné čchi kungové orlice, která nám přenechala na ten víkend svůj byt. Nakonec nás tam bylo 5 Orlů! Jeden Pražák, 2 Plzeňáci, 1 Brňák a já. Na Výstavišti se nás tam ale sešla spousta dalších! Včetně jedné mé spolužačky z gymnázia! Přijeli jsme brzy, našli si krásné místo k sezení na židlích hned naproti pódiu. Ovšem na mistra jsem stejně pořádně neviděla :-)

To nejnáročnější ovšem přišlo v sobotu! Vstávat ve 2.45, abychom stihli tramvaj ve 3.31 a byli u Výstaviště ve 4.15. Jak jsem poznamenala směrem k Plzeňačce, která tvrdila, že v Plzni tolik lidí ve 4 ráno nepotká, že v Brně o víkendu jo. Ale nejsou takhle střízliví :-) A přestože jsme vyrazili tak brzy, i tak jsme na místě nebyli zdaleka první. Ty nejlepší místa na zemi u pódia už byla vybraná :-) Transmise je totiž něco velmi výjimečného – přímé předání podstaty mysli. Mistr lidem pomáhá rozpoznat rozdíl mezi myslí a její podstatou.

Spočívat v přirozené podstatě mysli – to naprosto stačí k tomu, aby se člověk osvobodil. I když někdo nevěří v reinkarnaci a samsáru atd. atd., ono úplně stačí ten pocit, že nejste závislí na okolním dění, nenecháváte se svést do negativních emocí a ty pak kolem sebe dál nešíříte!  Nenecháváte to své vyděšené Ego nabobobtnat ani do té agresivní podoby, ani do té ušlápnuté!

Spousta lidí usnula hned po transmisi v 5 ráno. Rovnou na tam na zemi, kde předtím seděla. To jen my jsme asi vyslechli prosbu organizátorů, že máme po transmisi odejít, protože od 8 se tam pak bude cvičit jantrajóga :-) Do 8 se možná někdo dospal. Hodně lidí ale zřejmě usínala později – během dopoledního učení nebo během toho odpoledního. Ti úplní nováčci zřejmě museli být úplně grogy z toho nevyspání a z výkladu jedné z dzogčhenových praxí plné manter a muder. A to byla jen její krátká verze :-) Ti pokročilejší byli možná trošku grogy z té spousty krabiček s jídlem, které bylo k té praxi nutné připravit. Byla to jako pásová výroba. To bylo pořád: „A tady není sušenka! A kdo dává sýry? A co s tou rukolou??“

Nachystat přes 2000 krabiček, to byla fuška!

Ale jak se ukazuje, jít pomoct, i když se právě chystáte na oběd, se Vám může fakt vrátit! Najednou se tam kdosi zjeví a přihraje Vám do ruky stravenku na oběd pro ty, kteří pomáhají s přípravami…

Ono dej a bude Ti dáno fakt funguje! A ostatní se smáli, když ke mně ještě doputovalo mango lassí, protože já jsem pomáhala už ráno :-) Celý retreat ostatně fungoval na principu práce dobrovolníků, kteří udělali spoustu práce. Zorganizovat takový retreat musela být fuška. O tlumočení se postaral dlouholetý člen komunity Pavel Simon – náš hlavní orlí čchi-kungový instruktor :-) Tlumočí našemu anglickému orlímu mistru, dal si i dvojhodinové tlumočení pro 2000 lidí. A protože jsem studovala překladatelství-tlumočnictví, o tom, co obnáší tlumočit, něco vím… žádný profi tlumočník by 2 hodiny netlumočil ani náhodou… uff…

I vstupné fungovalo na principu štědrosti. Každý mohl dát při registraci tolik peněz, kolik si mohl dovolit a kolik chtěl. Ti, kteří mají peněz dost a vnímají, že jim nauka pomáhá, jsou, jak jsem zjistila, velmi štědří… 

Důležité ale je, aby se nauka dostala ke všem, kteří k ní dozráli. Aby finance nebyli překážkou. Dzogčhen není jen pro bohaté. A jak se říká – je to velmi vzácná nauka a nemáme se o jejích detailech moc vybavovat s cizími, kteří se nezúčastnili výuky… řekněme tedy jen, že jde hodně k podstatě věcí a patří k naukám, které se kdysi držely v tajnosti a předávaly jen mezi mistrem a žákem. Takových mystických nauk najdete v rámci různých náboženství fůru. Tato je významná v tom, že není omezená jen na buddhisty, ačkoliv z buddhismu vychází.

Já jsem šla také do sebe a rozhodla jsem se napravit ten nepovedený čtvrtek. Napsala jsem do Nymburka, že si malou v neděli vezmu na retreat s sebou – když ona nebude otravovat, že se nudí, a vezmu ji do muzea. A najednou to šlo. Krásně v pohodě. Usadily jsme se dolů na zem ke kraji, aby mohla odejít do dětského koutku, kdyby chtěla. Zrovna – náhodou? – tudy to ráno procházel mistr na pódium :-) Výuka ji fakt nebavila, v koutku také ne, Minecraft na mobilu mimo halu (což jsem jí tedy nakonec povolila) kupodivu také ne, tak se musela vrátit, lehla si, já jí masírovala záda a tak vyslechla skoro celé učení. A to, co slyšela, se jí jednou může šiknout :-) Náhoda? Získat kontakt s naukou je prý velká vzácnost :-)

Muzeum Karla Zemana bylo úžasné! Odnesly jsme si odtamtud spoustu zajímavých videí a fotek :-) A na závěr jsem si ještě koupila nějakou tu knížku, dala si hummus s pitou k obědu, zapěly jsme pár tibetských písní a zablbly si u tibetských tanců. Jen jeden, malá se nudila, tak tak zněla dohoda. Já si dám jeden tanec a půjdeme :-) No, byla to legrace…

Docela uvažuju, že na jeden den vyrazím do Bratislavy, kde bude mistr příští víkend. Z Brna to máme na dojezd vlakem stejně jako z Nymburka. Bylo to totiž fajn. I když z mnoha hlubších důvodů, než které tu popisuju :-)))) A ty, předpokládám, už asi v Bratislavě znovu neprožiju. Ale kdo ví…

(Víc článků o dzogčhenu najdete například ZDE a ZDE.)

Advertisement