A nyní vzpomínka na asi nejsilnější letní dovolenou uplynulých let. Tu na Rhodosu. Hotel nebyl éňoňúňo, ale nebylo zase co reklamovat :-) Vše, jak má být. Vše Ok. Žádné velké ježdění po výletech. Klid a pohoda u bazénu a u moře. Procházka večerním hlavním městem Rhodos, večeře kousek od mešity Ibráhíma paši, našeho hrdiny ze seriálu Velkolepé století, a frappé v jedné rhodoské kavárničce. Pravidelné čchi kungové orlení ráno na balkóně případně na břehu moře! Meditace v pokojíku, zatímco dcerka s babičkou dováděly v bazénu. Doba, kdy multikulti nebyla urážka a různé národnosti se svorně scházely u bazénu a má dcera si hrála s ruskou holčičkou. Četba jedné jediné knížečky o 10 ctnostech bódhisattvů (která možná ovlivnila i mou vlastní knížku svou stručností a zároveň hutností).
Eukalyptová alej v Kolymbii na Rhodosu
(photo credit: Jesi)
Bůh chraň, abych si stěžovala. Ostatně není nač. Odletěly jsme, přiletěly jsme, ubytovaly jsme se, najedly jsme se, v bazéně i v moři si zacvachtaly, něco jsme viděly, něco koupily. Vydařená dovolená. Klasika.
Za sebou jsme nechaly pouze jedno odfouknuté plážové prostěradlo a 3 zapomenuté medíkové suvenýry, které jsme zapomněly (přiznávám, já jsem zapomněla) v hotelové ledničce. Prý už je uklízečky vyhodily. Možná. Možná si je i se zbytkem „otravných“ lokum kostek daly ke sváče. Budiž. Každý si chce nějak přilepšit…
Pamatuju se na uklízečky na Korfu, které nám upíjely z flašky slivovice, kterou jsme také tenkrát měly v ledničce na pokoji. Měly klamný dojem, že se na to nepřijde. Jenže když jsme po týdnu nalévání se all inclusive metaxou tu ledničku otevřely, úbytek byl markantní. Velmi. :-)
(Ještě douška k těm „otravným“ sladkostem. Tuto „řeckou specialitu“ s oblibou rozdávala Hurem sultán v tureckém harému vždy, když se jí podařilo přechytračit, případně rovnou odstranit, nějakou svou konkurentku na význačný post matky budoucího sultána. Tedy do té doby, dokud se prý – no, věřte všemu – jimi neotrávil její bývalý snoubenec přímo před jejíma očima. Zlý Ibráhím paša to na ně zosnoval. Zdalipak byl i ve skutečnosti takový drsoň?? No neříkala jsem, že tenhle zájezd bude pro mou dceru cestou za seriálovou tureckou historií?? :-) )
Ale proč byla tedy ta dovolená tak podivná, jak píšu v názvu?? No, byla výrazně jiná, než jaké jsem kdy zažila. I oproti té loňské jak nebe a dudy:
- Ve Španělsku jsme se nalévaly jahodovou sangrií a pojídaly jahodové zákusky v naší oblíbené jahodové kavárničce. O těch luxusních zákuscích na oběd a večeři v hotelu ani nemluvím. Na Rhodosu jsem zahlédla alkohol z velké dálky. Nejblíž asi 3x denně, když jsme domácí slivkou dezinfikovala zubní korunku v procesu ulamování. Po týdnu odpadla úplně :-( Na zákusky došlo jen zřídka.
- Ve Španělsku jsem u žádného švédského stolu neodolala té záplavě suprového jídla. Na Rhodosu jsem z tohoto hlediska jedla velmi střídmě (ovšem svou klasickou snídani jsem si dnes musela dát dvojitou :-) Najednou mi má běžná porce přišla málo :-) ).
- Ve Španělsku jsem přečetla stoh knih a ještě jsem si půjčovala od matky. Na Rhodosu téměř nic. Zato došlo i na různé časopisy pochybné kvality, které tam zanechaly jiní čeští turisté.
- Ve Španělsku jsme lítaly po výletech. Jeden jsme měly dokonce od cestovky zdarma. Za včasný nákup. Na Rhodosu jsme podobným způsobem nové zážitky a nová místa nesbíraly.
Všechno to bylo takové klidnější, střídmější, jednodušší.
Byla jsem paradoxně zamyšlenější, výrazně zádumčivější, výrazně odtažitější. Jako bych se nutně potřebovala stáhnout do sebe a nehrát věčně tu vstřícnou osůbku.
A vrátila jsem se výrazně spokojenější a klidnější.
Teď už se jen zas víc otevřít…
Žít je umění 