Tedy co se mnou v srpnu dělal dzogčhen a jedna knížka… hmmm….

Absolutně nejlepší srpen ever. Absolutně nejzajímavější. Absolutně nejpohodovější. Nemůžu říct ani popel, i když nebylo vždycky do skoku. 

Dzogčhen i knížka si vyžádaly dost. Ale také hodně daly!

Začnu knížkou, protože ta se nesla celým měsícem. Má první knížka! První vlastní umělecký výtvor! (Překlady a odborné statě nepočítám!) Již na počátku srpna jsem kvůli ní obešla několik úřadů a vyměnila si několik mailů s různými osobami. Založila nové stránky s vlastní doménou a hostingem, abych svého elektronického mazlíka mohla prodávat. To byl ten veskrze umělecky založený týden,  kterém jsme s manželem také obešly pár koncertů (Ponk, Kampanela, Asonance)!

V dalším týdnu se objevila na mém blogu stránka věnovaná mé knížce. Byl to pokus o průzkum trhu. Jsem přece ta podnikatelka, ne?! Skoro! Živnostňák jsem si založila až v tom třetím sprnovém týdnu! To když jsem si řekla, že do toho půjdu! Jo, to byla zásluha dzogčhenu. Jinak bych ještě asi pořád seděla a dumala :-) Ta knížka sama mi ale posledních pár týdnů natolik kecala do života (ona si vůbec dělá, co chce, a já vždy, když ji otevřu, s údivem zjišťuju, co že jsem to vlastně napsala za podivuhodnou věc), že jsem už stejně nemohla jinak :-)

A v pondělí 22.8. nastal ten super den, kdy má knížka Žít je umění milovat (a to teď a tady) spatřila světlo světa!

Nejen že jejím úkolem je vnášet vnitřní klid do životů jejích čtenářů. Ten okamžik vnesl vnitřní klid i do toho mého. Tedy lidi, vydat vlastní e-knihu fakt není sranda!! A napsat ji je to poslední :-) Již během prvního týdne si ale našla několik čtenářů! A spokojených! Také jsem byla spokojená :-)

Jo a v srpnu jsme také dohodly s Marií z centra Osvoboď se, že u ní proběhne křest mé knížky – 12.9.!

Takže jestli jste z Brna a okolí a máte chuť se o knížce něco dozvědět, prolistovat si jí (mám i její papírovou podobu),  vyzkoušet si pracovat se symbolikou podobným způsobem jako já a učit se tak odhalovat poselství našich životních příběhů a také si vyzkoušet trochu toho čchi kungu Orla v hnízdě, přihlaste se na stránkách centra Osvoboď se a přijďte. Již v pondělí 12.9. od 18.00 do Brna-Zábrdovic (naproti Vojenské nemocnici)!

A co ten dzogčhen??

Moc tady o něm nepíšu a moc ani nebudu. Dzogčhen není nauka, o které si troufám psát. Ačkoliv už přes 2 roky praktikuji, pořád o tom vím houby :-) A do hlubin teorie se poslední dobou moc nořit nechci. Těch knih, které jsem za léta už zhltala a těch teorií, které už mou hlavou prošlo…

Dzogčhen ostatně překračuje všechno, co si o něm můžeme myslet.

Jak píšu v článku o cestě k sobě, je to neduální učení. Neduální učení znamená, že obvyklé kategorie – dobro vs. zlo, nebo třeba nirvána vs. samsára, nebo Já vs. Ty, Objekt vs. Subjekt – tady ztrácejí smysl. Jak o tom mám psát a mluvit, když o tom ani nejde uvažovat?? No, řekněte! :-)

A kdykoliv jsem tady kdy na blogu psala o paradoxech (třeba v článku – Vše je jen hra paradoxů, kterou nemůže mysl nikdy pochopit), kdo tomu kdy pořádně rozuměl??? A netvrdil mi, že pravda je jen jedna a člověk nemůže být v kontroverzi. No, nemůže. Ale já tam žádnou kontroverzi nevidím a to je TO ONO. A to ještě vidím hodně málo…

Dzogčhen v srpnu ovlivnil můj život velmi zásadně.

Teprve s odstupem času to vnímám. A ovlivnil život mnoha lidí, kteří se v Praze na retreatu s tibetským dzogčhenovým mistrem ocitli. Jak tak postupně slýchávám. Psala jsem o něm ZDE.

(Průmyslový palác ve čtvrtek odpoledne den před dzogčhenovým retreatem)

Ani se nedivím, že mnoho lidí pak vnímá onu důvěru k dzogčhenovému mistrovi, tak jak jsem o tom v onom článku o Cestě k sobě psala. Zřejmě jim vnáší do života zásadní pozitivní změnu. Já to tak ale stále nevnímám. Ta zásadní pozitivní změna v mém životě přišla již dávno předtím, ačkoliv jsem si jistá, že vycházela právě z tohoto zdroje. To učení mám stále tlumočené a jen těžko jsem hledala až na sobotní návštěvě bratislavského dzogčhenového retreatu cestu k mistrovi osobně. Aspoň na dálku. Nicméně vazbu jsem vnímala, kupodivu jako by vycházela spíš z jeho strany…

Je to zvláštní. Nikdy jsem na podobné guru hurá akce nebyla, ale atmosféra jak v Praze, tak v Bratislavě byla výjimečná. Před cestou do Bratislavy jsem se také seznámila s tím, že je nejspíš pravda, že setkat se s dzogčhenem a mistrem není jen tak. Chytla jsem jakousi prapodivnou dvoudenní virózu s teplotou, kterou jsem nikdy předtím neměla. To byl ten prapodivný týden plný věcí, kterým bych nikdy nevěřila. Ale rozhodla jsem se jet, vydala kvůli tomu vlastní knížku, tak jsem prostě jela!!

A co mně osobně dal dzogčhen a transmise?

Řekla bych, že není vhodné o tom veřejně psát. Dzogčhen a transmise je osobní věc a pro každého může nabývat jiných podob. Jak jsem psala, překračuje to koncepty mysli. Nelze vkládat do slov to, jaká je podstata mysli, kterou při transmisi člověk objevuje. A znáte to, není nad osobní zkušenost nezatíženou tím, co Vám kdo o ní předtím navykládá :-)))

Důležité je, zda ho láká nauku dzogčhenu o prvotní podstatě mysli poznat, nebo ne. Pak je důležité jít a přečíst si knížky o dzogčhenu. Existuje jich spousta (autor mistr Namkhai Norbu Rinpočhe). A zda má důvěru. Ačkoliv dzogčhenová vazba je velmi svobodná, vazba to je. Ačkoliv se po Vás nechce nic jiného než být bdělí a vnímat podstatu, je to mnohem náročnější než dodržovat všechny židovské micvot, šaríu a evropské zákoníky dohromady :-)

Přestože transmise probíhá 3x do roka a obvykle v 5 ráno, už jsem jich zažila kupodivu několik. Nicméně ta pražská byla výjimečná. Možná to bylo dáno tím, že již nějakou dobu praktikuji (každá transmise byla trochu jiná). Možná to bylo dáno tím velkým počtem přítomných lidí (cca 2300) z různých koutů světa, z nichž hodně jich praktikuje již mnoho let a svou praxí pak zvedají kapacitu celé přítomné skupiny. To je cítit i při cvičení čchi kungu Orla v hnízdě. Ve skupině je to vždycky silnější. Vzpomínám dokonce na jednu práci s energií, kdy uprostřed skupiny stál náš čchi kungový mistr a já poprvé cítila energii tak silně, jak krouží za jeho a naší pomoci skupinou…

Možná to tedy bylo i osobní přítomností dzogčhenového mistra. Každopádně tato transmise byla výjimečná a velmi ovlivnila můj způsob vnímání. A právě o způsobu vnímání dzogčhen je. Vnímání podstaty. Ta síla postupně slábne, ale ta zkušenost je nevymazatelná a i po 3 týdnech mě stále ovlivňuje…

(Kdybyste si chtěli o dzogčhenu tady na blogu přečíst něco víc, tak základní info najdete ZDE a víc o pražské transmisi ZDE).

Jak říkám, srpen byl hodně o cestě k sobě :-)

• 2 týdny se nesly ve znamení dzogčhenových retreatů a toho, co všechno my daly. Jaké otázky mi odpověděly a kterým směrem posouvaly (ano, ta slova trpělivost je ctnost, ale i svědomitost je ctnost a nemůžeš očekávat ctnost od jednoho, když ji ty sama nemáš mi říkají hodně :-)). Pražský retreat byla navíc taková předzvěst offline dovolené bez počítače a blogu. Jen já a má mysl a mí přátelé. Úžasné!
• 1 týden se nesl ve znamení dovolené v Malgrat de Mar – té dovolené na náměstí u nádraží:-). A ta je vždy o cestě k sobě – offline a bez beletrie. Už třetím rokem si vozím jen knížečky bez příběhů, bez sáhodlouhých analýz. Fakt mě neba se plácat se v nějakém dalším iluzorním příběhu, když se snažím vybabrat z toho svého :-)))) Letos jsem měla s sebou i tu svou, ale nakonec jsem přečetla jen jednu dzogčhenovou. Dvakrát. O bdělosti. A hlavně jsem se snažila ji praktikovat. Třeba nad těmi úžasnými rybami, které nám v hotelu servírovali :-)) No, kde jinde???
• 3 týdny se nesly ve znamení práce na vydání mé e-knížky Žít je umění milovat. A ta mi teda hodně kecala do života a hodně mě přiváděla k sobě. Ona už je prostě taková :-) Jak jsem ji začala číst a připravovat ještě závěrečných 11 záchranných kruhů – takové shrnutí celé té symboliky, kecala hodně.

A tak se na konci srpna objevila ta základní důvěra a ten základní klid, který ke mně silně přišel již na dzogčhenu v Praze. Vlny moře se tříštily o pobřeží, ale přitom pohled na jasnou oblohu a zvlněnou hladinu v dáli působil uklidňujícím dojmem. Ach ano. Moře může být jak chce rozbouřené, vlna za vlnou, v hlubinách je klid. Stejně tak, když na samotném závěru dovolené matce jedna vlna odnesla brýle, dceři voda u bazénu v Marinelandu podrazila nohy a mně se na chvíli ztratilo spojení (roaming), tam v hlubinách byl klid…

Někdy může být moře trochu rozbouřenější, ale není problém vyrazit do něj na nafukovačce a nadnášet se na velkých vlnách. Chce to jen důvěru. To přesně bylo na fotografii mé dcery ve vlnách, kterou jsem posílala svému známému do nemocnice…

Kontakt je prostě důležitá věc. Loni v srpnu jsou psala článek o potřebě majáků, vzpomínáte? Ať už je to ten kontakt, na který jsem já sama zapomněla u letního tábora své dcery, nebo je to kontakt s tím tichem v hlubinách, který jsem postrádala loni. Ona hluboká důvěra v to, že vše je tak, jak má být. Když není, maják je nutný…

Důvěra byla ostatně také tématem celého srpna. Hodně jsem o ní přemýšlela v souvislosti s důvěrou k učitelům… jak si někdo získá Vaši důvěru? A není třeba přehnaná? A co všechno vlastně obnáší taková důvěra? Důvěra v jeho vedení je totiž velmi zásadní. Někdy máme tendenci bránit ty své pravdy a to své vidění zuby nehty :-) A přitom už z červnového magazínu Aves víme, jak moc je důležitá otevřenost!

Důvěru jsem nakonec i zvolila za téma srpnového magazínu Aves – Důvěra je kořenem, ze kterého vyrůstá štěstí i motivace!

Uvidíme, jaké téma se ohlásí během září. Bdělost? Svědomitost?

A jaký byl ten Váš srpen? Nesl s sebou něco výjimečného a silného, co Vás stále ovlivňuje? Ať již pozitivního nebo negativního? Rozvinula se ve Vás důvěra v něco nebo někoho, nebo naopak nedůvěra? Zvládli jste něco, nač jste se již dlouho těšili, nebo o čem jste snili?