Síla symboliky, síla asociací, aneb na cestě k poselství našeho nitra

Tuto báseň v próze (ne, rýmovat mě nebaví) jsem napsala již před 20 lety v době, kdy jsem prožívala to své trápení (ach ano, nešťastná láska je prevít). Byl to úplně první text tohoto druhu, který jsem kdy napsala. Inspirací mi tehdy byla moje spolužačka z gymnázia, která mi jako budoucí překladatelce přinesla ukázat své milostné básně. Tehdy jsem si řekla:

„Vždyť bych něco podobného také mohla zkusit!“

Ale když jsem text dokončila, byla jsem překvapená. Rozhodně jsem nečekala, že vznikne něco takového… 

Dodnes si pamatuji, jak jsem seděla u stolu a přemýšlela jak začít. To si někdy zkuste! Napadají Vás různé věci, ale pořád to není ono. A pak se před Vámi zjeví obraz a Vy – místo abyste ho prostě vnímali pouze jako obraz a nechali ho tak na sebe přímo působit – ho převedete do slov. A tak má „báseň“ začala obrazem útesu a rozbouřeného moře. Již to je samo o sobě symbolické. To bylo jasné obrazné vyjádření toho, jak jsem se v tom okamžiku cítila…

Jak na Vás působí tato fotografie? Fotografie temného pobřeží a útesů, které už mořská voda rozemlela v pár osamoceně postávajících skal zalitých sluncem. Jaké asociace ve Vás vytváří??

ocean-skaly

Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.

Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?

Každou vteřinou,

částečku po částečce,

se stává součástí vod –

nezaniká, jen nabývá jiné podoby.

Asociace Vás vedou krůček za krůčkem od útesu k hrdé skále, která ale v tom vlnobití nezaniká. Jen nabývá jiné podoby. To je pro začátek velmi silná symbolika veškerého utrpení, které člověk může zažívat!

Kdyby skála měla srdce,

s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,

by se žalem zachvělo.

Kdyby skála měla tvář,

s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,

by její oči uronily jednu slzu.

Personifikovat v asociacích prostor kolem nás pomáhá proniknout k tomu, co nám ten který obraz, který vidíme (ať již v reálu nebo na obraze nebo v tom, co zachycujeme slovy), sděluje. Ano, člověk ve skutečnosti není skálou, má srdce a má tvář. A zákonitě v těžkých situacích trpí. Bez tohoto uvědomění se nemůže posunout dál!

Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.

Toto byla pro mě zajímavá asociace. Právě asociace Vás vedou a ukazují Vám, kterým směrem se vlastně vnitřně chcete vydat. Ukazují Vám zákonitosti, kterým se nemůžete vyhnout, i kdybyste stokrát chtěli. Kdo chce dobrovolně ochutnat tu slanou mořskou vodu – všechny ty slzy?! Něco v nás ale ví, že jinudy cesta nevede, a skrze tento symbol a tuto asociaci Vám to poví… 

Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,

a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?

Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?

Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,

nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?

Další asociací bylo spojení utrpení= slané moře=ponoření se do něj/něho=KDO VÍ, JACÍ SE VYNOŘÍME NA DRUHÉM BŘEHU?? Jak můj ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR! (prostřednictvím konkrétního příběhu), tak má elektronická knížka Žít je umění milovat (prostřednictvím svých symbolů) vyprávějí o tom, že ponoření se do našich strastí je jen prvním krůčkem. Na konci toho všeho nás totiž čeká jiný břeh. Břeh, na kterém jako bychom se znovuzrodili! Jenže právě v těchto náročných chvílích -uprostřed utrpení, uprostřed té záplavy slz – se rozhoduje o tom, zda zůstaneme jen zrníčkem písku, nebo se proměníme ve vzácnou perlu! A to je další velmi zásadní informace, kterou mi tato asociativní pouť tenkrát přinesla!

Moře vám strhne masky,

rozmělní vás na kousky

a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,

kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.

Co rozhoduje o tom, zda skončíme jako zrníčko písku nebo jako perla?? Vnitřní klid!! Nenechat se s tím mořským proudem emocí unést a smýkat.

A pokud vás zachytí dravý proud lásky,

nebraňte se mu.

Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.

Strhne vás do nebezpečného víru

a stáhne vás do temnot,

ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,

jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.

Jak tedy dosáhnout toho vnitřního klidu? Asociace tenkrát pokračovaly dál. Mě tenkrát zachytila velmi dravá emoce – láska :-) Ale text není jen lásce, jeho poselství je univerzální. Jakákoliv silná emoce nás umí strhnout do nebezpečného víru a je zbytečné se jí bránit. Bojovat s ní, nebo ji ještě víc přiživovat. Stačí s ní plout a nechat ji, ať nás zase vynese na světlo, až odezní… 

Důvěřujte

a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.

Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,

neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.

Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,

bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží

a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,

po vás budou šlapat.

Ty silné pozitivní emoce, a láska je jednou z nejsilnějších, mohou být ovšem ještě zákeřnější. Napovídají nám, že se máme hlavně radovat a užívat si života. Ach ano, to máme. Ale není to tak jednoduché. Jde o to, zda je ta radost opravdová, nebo podmíněná tím, že dostáváme to, co chceme. Když špatně pochopíme ono „užívej života“, můžeme toho jednou velmi litovat… 

Držte se pevně lásky,

ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.

Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,

zbaví vás všech nečistot,

vyhladí vás

a pak vás bohatě obdaruje.

Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.

Já tenkrát láskou začínala, a proto tento text i láskou končí. Asociace – jedna za druhou – mě tenkrát právě sem zavedly. Říkaly mi: „Trpíš a chceš to vzdát? Nedělej to! Využij to! Ponoř se do toho všeho, co Tě trápí, a nech lásku, ať Tě tím pomyslným slzavým údolím provede. Nepouštěj se jí, to ona tě nakonec obdaruje. Nic vnějšího, po čem bys mohla snad toužit, Ti nic opravdu hodnotného nedá! Jen láska Ti dá ten pocit spočinutí a klidu, pokud se jí otevřeš.“

Nicméně i zde je výpověď univerzální:

Hleďte – to právě láska rozhoduje o tom, zda skončíme jako rozemletá skála, nebo jako vzácná perla!! To naše pokora, naše důvěra, naše otevřenost tomu, co je! Je to tak zjevné, tak logické, a přece se tak často uchylujeme k nenávisti, ke vzdoru a k boji!

Máme pocit, že pokud se „vzdáme“, zlo nás převálcuje. A přitom nás válcuje právě v okamžiku, kdy se místo otevřenosti uzavíráme a pouštíme se do boje. V takových chvílích existuje jediná cesta, která jediná může něco vyřešit, aniž by nás samotné rozemlela na kusy, a tu mě naučila jedna úžasná knížka od buddhistické mnišky Pemy Chodron. Co to je, najdete v článku Co dělat, když se cítíme pod psa?? A je to tááák primitivní, Bože…

Jak vidíte, pomocí asociací se můžete dobrat k poselstvím svého nitra. Symbolika podobných textů má moc Vám odhalit, kudy vede cesta k tomu být opravdu šťastní. A to jako opravdu šťastní, nepodmíněně. I kdyby tam venku trakaře padaly! Ideální je naučit se s asociacemi pracovat, protože největší sílu má objevování těch svých vlastních poselství skrze Vaše vlastní asociace.

school-1223873_1280Ale pokud to ještě neumíte, nebo nevíte, jak do toho, můžete se to naučit stejně jako já – inspirací. Spolužačka mě kdysi inspirovala k tomu psát něco jako básně, ačkoliv jsem si vždycky říkala, že básně mě osobně zrovna dvakrát neberou. Sama jsem se pak divila, co jsem stvořila :-)

Největší inspirací mi ale byl Chalíl Džibrán a jeho kniha Prorok! Už na začátku 20. století psal tento libanonský křesťanský autor žijící v USA úžasné básnické prózy! Opravdu je to nesmrtelná klasika :-) Pokud Vás zajímá, co napsal Chalíl Džibrán ve své knize Prorok tehdy o lásce, podívejte se na tento odkaz. Je to prostě krása! A ihned zahlédnete pramen, ze kterého jsem se kdysi napila :-)

Třeba Vás Chalíl Džibrán svou knihou Prorok, nebo možná i já svou elektronickou knihou Žít je umění milovat (a to teď a tady!) inspirujeme k tomu začít čerpat z tohoto pramene. Nejdříve číst, seznamovat se silou symboliky a asociací a nechat na sebe onu asociativní symboliku působit. A postupně se začít otevírat svým vlastním asociacím a svým vlastním poselstvím. Nezprostředkovávaným nikým jiným… 

Žít je umění milovat

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Poetické texty se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Síla symboliky, síla asociací, aneb na cestě k poselství našeho nitra

  1. Pingback: 39. Jahodový ráj, aneb první krok je ten, který určuje budoucí cíl… | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s