Rozhodla jsem se tento týden zase pro návraty k pár starším článkům. Dnes k jednomu z těch nejstarších!
Má bývalá spolužačka dala před pár dny na Facebook tento status:
„Po hektických dnech s MuDry, PhDry, pudry z budov s tlustými zdmi, přitáhne mě oáza světla: na náměstí včelař prodávající med. „Tak kterej je nejlepší?“ směju se. Vylovil Jedlový, vyptávám se proč zrovna ten, vypráví zasvěceně o tom tekutým zlatu. Chci od něj vizitku, na ní tři tituly. Otazník. „To víte, vzdělanec odtrženej od praxe, toho ve skutečnosti moc neví. Tak jsem pověsil přednášení na školách na hřebík. V lese jsem se toho o mým oboru naučil mnohem víc a je mi tam líp.“ Lepší pointu tohoto týdne bych nevymyslela.“
A pak že se tento svět řítí do záhuby. Když jsou na světě ještě takoví lidé, tak jak by mohl???
Žít je umění 