Pamatujete, jak jsem tady na blogu začínala články převzatými z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce?? Ano, není to tak pozitivní jako minulý návrat k tomu, že to s námi snad není tak zlé. Právě naopak. Tady vidíme, že to s námi zlé je. A pořád stejně!!
K čtenáři
1. Jeden každý tvor, i nerozumný, přirozeně k tomu se nese, aby libé a pohodlné věci sobě liboval a jich žádostiv byl; ovšem tedy člověk, v němž rozumná jemu přistvořená moc takovou tu k dobrému pohodlnému chtivost vzbuzuje. A nejen vzbuzuje, ale i na to vede, aby což více dobré, libé, pohodlné jest, to sobě více liboval a srdnatěji po tom dychtil. Odkudž dávno mezi moudrými otázka byla, kde a v čem by vrch dobrého (summum bonum) bylo, na němž by se žádost lidská stavovala: to jest, jehož by dosáhna člověk myslí svou, tu odpočinouti mohl a musel, čeho víc žádati nemaje.
2. Chtěli-li bychom pak na to dáti pozor, najdeme, že nejen mezi filosofy ta otázka a pečlivé, jak by zpravena býti měla, vyhledávání bylo a jest, ale že každého vůbec člověka mysl tam jde, kde a jak co nejplnějšího potěšení dojíti; a shledáno, že všickni takměř lidé ven z sebe vybíhajíce, v světě a věcech jeho, či by mysl kojili a pokojili, hledají, tento v statku a zboží, onen v rozkošech a líbostech, jiný v slávě a vzácnosti, tento opět v moudrosti a umění, jiný v veselém tovaryšství etc., a tak sumou všickni po věcech, kteréž vně jsou, v nich dobrého svého hledajíce, zevlují.
Ne, to jsem nepsala já, to Jan Ámos Komenský, učitel národů, již v roce 1623.
Text jsem převzala z vydání Tribun EU z roku 2009.
Znáte ten příběh o Poutníku, který se vydal zkoumat svět a provázeli ho Všezvěd Všudybud a Mámení? Velmi zajímavý příběh, který věrně popisuje, jak to na světě chodilo v 17.století. Poutník prohlédá stav manželů, řemeslníků, učených, nábožníků, vrchností, soldátský, rytířský a i mezi novináře trefil :-))
Co tam tenkrát nalezl, velmi zajímavé je, a proto se na to podíváme.
Pokračování příště…
(Druhý článek z cyklu J.A. Komenský – Labyrint světa a ráj srdce naleznete zde)