46. Jahodový ráj, aneb v čem hledáte své útočiště??

Tento týden se nesl ve znamení meditace. Psala jsem o tom již včera v článku, že meditace není žádný med :-)

Od pátku až do dalšího pátku jsem byla s dalšími cca 30 lidmi na meditačním pobytu nedaleko od Českého Krumlova. 9 hodin meditace denně (něco v sedě, něco v chůzi). Do toho striktní zákaz mluvit (což tedy někteří moc nedodržovali :-(). Ale jinak si to představte – i v kuchyni se vařilo a chystalo bez mluvení :-)

Mimochodem, vařili úchvatně!

I  jahodový kompot ke snídani byl!! (z mražených jahod, což já sice nemusím, ale byl sakra lepší než normální!)

(photo credit: Michael Stern)

(photo credit: Michael Stern)

Něco takového zažít bych přála každému (i když ono to asi může být docela záhul). Nicméně já jsem celkem na meditace zvyklá (ačkoliv max. 1 hodina) a hlavně jsem tam jela s tím, že to může být problém (poslední 2 hodinovky na orlím čchi kungovém semináři byly pro mě docela peklo) a nakonec jsem byla ráda, že jsme tam díky kontaktu s vnějším světem měla vůbec s čím meditačně pracovat a nebylo to jen takové rochnění v blahu.

Jo, a kroucení se, aby se líp sedělo :-)

Já totiž kdysi chtěla jet na vipassanu do Rakouska. Tedy v říjnu jsem byla registrovaná, ale kvůli dceři i financím jsem to musela zrušit. Tam je to 10 dní a striktně bez telefonů, počítačů, knih, psaní apod. A jak jsem tak seděla tady, říkala jsem si, že tohle mi tedy vyhovuje mnohem víc! Toto bylo velmi podobné, jen kratší. A ne tak striktní.

A k čemu mi to vůbec bylo dobré?? 

  • zjistila jsem, že nepotřebuju hledat nic venku. Že to mám v sobě. Tu podporu, kterou potřebuju.
  • zjistila jsem nic není tak děsivé, jak to vypadá (třeba meditace v 5 ráno byla náhodou super! A meditativní pomalá chůze venku při východu slunce s pohledem na pospávající krávy taky!)
  • zjistila jsem, že ať je na „tom“ namalováno cokoliv, je to pořád jen podlaha :-) Tj. věci jsou fakt jiné, než se často zdají. A hlavně – podstata je pořád tatáž!! Takový průlom onoho neduálního vědomí, jak jsem o něm xkrát slyšela od svého oblíbence Ruperta Spiry do toho, co jsem v daném okamžiku viděla. Jen to trvalo několik dní neustálého kontaktu s tím, než to docvaklo :-))))
  • znovu jsem cítila to, co po transmisi v Praze. Tenkrát to byl velký dar, který mi hodně pomáhal, a vydržel jen pár týdnů. Jsem vděčná, že se to objevilo zas. A že dokonce vím, jak to přivolat zpět :-) I když ne v té síle.
  • mnohem víc jsem se vrátila dovnitř a zevnitř vnímala to, co bylo venku. Jako by se dualita trochu rozpustila.
  • zjistila jsem, že spousta lidí žije na jednom místě týden a nedělají nic jiného, než sedí, chodí, jí (a občas někdo zabrousí na mobil a někdo ani to ne) a pomáhají při organizaci (pomáhají v kuchyni, umývají koupelnu apod.), a přece žijí v úplně jiných světech. Některé světy jsou příjemné. Jiné jsou nepříjemné. V jedněch se hodně hodnotí – sebe, druhé – a trápí se. V druhém jen tak trochu :-) V jiných třeba vůbec :-) A že prý není na zemi peklo a ráj.

A ten největší přínos?? Poznání, že to nejjednodušší je to nejdůležitější!

  • Mít útočiště, ke kterému se člověk obrací ve chvílích bolesti a zmatku. Zdroj, ze kterého sálá klid. Napojit se na něj Vám změní stav Vaší mysli! A tím se změní všechno!
  • Napojit se na sílu soucítění! Soucítění se sebou a svým utrpením. Z něj pak vychází i soucítění s druhými.  Soucítění není lítost. Ta arogantní sebestředná potvora, která se tváří, jak „já se mám dobře a tebe je mi tě fakt líto“. Soucítění není ani pouze cítění téhož utrpení, které prožívá ten druhý – jistý druh empatie. Začít plakat s plačícím nikomu moc nepomůže a Vám to jen ublíží. Soucítění je laskavost. Láska, chcete-li. Ohromná síla, která chápe, protože sama zná. Ale sama v tom bahně není, a proto Vás z něj může vytáhnout! Protože vnímá, že utrpení je jen ve Vaší mysli, a kdyby to nebylo bolestné, bylo by to směšné.

A pravděpodobně jsem zjistila i spoustu dalších věcí :-) Ale hlavně mi bylo tak lehko na duši. A když jsem přijela domů, řekla jsem si jasně: tady se musí uklidit. Asi se tam ve mě probudil praktický systematický Kozoroh :-)

A jak jste si užili týden Vy? Byli jste někde v přírodě? Cítili jste alespoň na chvíli takový ten posvátný údiv? Klid? Hlubokou vděčnost?  Máte Vy sami útočiště, které Vám pomáhá se vyrovnávat s problémy (a alkohol, drogy, zábava, hudba, filmy a ani přátelé to fakt nejsou… je to ve Vás… nic a nikoho k tomu nepotřebujete!)?? A znáte sílu soucítění a lásky?? 

Mimochodem – témata, která se mi při meditačním pobytu vlamovala do prožívání a ukazovala svou sílu, jsou právě témata Mimoňské cesty. Onoho online kurzu, jehož 2. běh již brzy začne! Jejich důležitost znám, ale čím víc se jim zřejmě člověk otevírá, tím větší důležitost projevují! A ta hloubka je možná nekonečná, kdo ví?? :-)

Kurz je zdarma, budu moc ráda, když se do něj taky přihlásíte a vyrazíte se mnou na tuhle cestu taky :-)) Víc info ZDE.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice O. JAHODOVÝ RÁJ se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na 46. Jahodový ráj, aneb v čem hledáte své útočiště??

  1. Pingback: Meditace není žádný med! | Žít je umění – ENjoy!

  2. Pingback: A listopad to všechno poboural… | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s