47. Jahodový ráj, aneb svět je zrcadlo

Tak říká se to, že?

Už jste to někdy slyšeli?

A co si o tom myslíte? 

Že druzí lidé odrážejí něco z Vás? Že pokud by ve Vás nebylo něco z nich  – něco z toho, co Vás na nich štve, něco z toho, čím se Vás dotkli, něco z toho, co po nich chcete a oni pořád nic a nic – tak byste to v nich neviděli? Že by se Vás jejich chování nedotýkalo??

Že to nejsou oni, kdo Vás rozčiluje, ale kdyby ve Vás ten hněv nebyl a oni ho jen neprobudili, nerozčílili byste se?? 

Už je to mnoho let, kdy jsem podobná Buddhova slova četla. Vzpomněla jsem si na ně tenkrát kdysi dávno ve chvíli, kdy jsem měla jít kvůli zánětu v dutinách na punkci. Vždyť pokud mě druzí lidé nemohou udělat šťastnými, nemohou mě ani udělat nešťastnými, ne?? Logické? Bolest je v naší mysli. Byla jsem tenkrát tak vykulená (z nešťastného pohledu mého doktora, který mě tam posílal), že jsem sama sebe neustále přesvědčovala, že bolest je v mysli.

No, co myslíte.

Žádnou bolest jsem při punkci necítila, ač sestřička mě litovala i doktorka mě radši dopředu litovala a upozorňovala. 

Kolikrát jsem zažila, že když jsem přistoupila na tu hru na zrcadlo, věci se začaly měnit k lepšímu?? Kolikrát jsem tady o tom psala? O tom, co rozhodně nemá smysl dělat (vinit druhé). Jaký že je první záchranný kruh v mé e-knize Žít je umění milovat?? No přece – Neřeš to! Je to jen symbol tvého vnitřního stavu!

Symboliku miluju!

(photo credit: Michael Stern)

Ale jak moc vážně můžeme symboliku brát? Jak moc vážně můžeme brát to, že svět je jen naším odrazem? Naším zrcadlem? Že máme moc změnit naprosto všechno, co v něm vidíme a zažíváme? Že celý svět odráží nás? Naše vnitřní konflikty? Náš nezájem o sami sebe? Naši vnitřní nelásku a lhostejnost? Naši připoutanost k tomu či onomu? Náš odpor k tomu, co se nám nelíbí?

Vezměte to do důsledků – vezměte to globálně:

 ZA TO, CO SE DĚJE NA SVĚTĚ, JSME ZODPOVĚDNÍ MY, PROTOŽE JE TO PLOD NAŠÍ MYSLI! JEJÍCH KONFLIKTŮ, JEJÍ NEVĚDOMOSTI, JEJÍCH TUŽEB, JEJÍHO ODPORU, JEJÍ LHOSTEJNOSTI, JEJÍ NELÁSKY SAMA K SOBĚ!

Není to prostě jen proto, že se nechováme ekologicky, nebo laskavě k sobě a druhým. Není to prostě jen proto, že jsme k tomu či onomu dění na světě lhostejní. JE TO PROTO, PROTOŽE JSME TAKOVÝ SVĚT VE SVÉ MYSLI STVOŘILI. Je to jako když ve snu prožíváme nějakou noční můru. Trpíme my, trpíme ostatní. Není taková představa děsivá a šílená??

Ale neříká se snad již celá tisíciletí, že svět je takový náš sen? Iluze? 

A teď to vezměte opravdu do důsledků a globálně – jsme opravdu zodpovědní za každé hladovějící dítě?? Za své rodiče trpící vážnými chorobami? Za své děti, kteří berou drogy? Za své známé, kteří se trápí tím či oním? Je to něco, co bychom dokázali jako mávnutím proutku změnit, pokud bychom dokázali změnit to cosi v sobě, čím si v lidech a situacích, které zažíváme,  zrcadlíme stav naší bytosti? To, čím sami sobě ubližujeme? 

Kdo opravdu zná tajemství naší mysli? Četla jsem spoustu věcí a zažila také spoustu věcí. Mám ale odvahu vzít to do důsledků a globálně??

A co Vy?? 

P.S. Byl to zvláštní týden, který byl málo o psaní a hodně o objevování. Něco jsem ale přece jen napsala – výpisky z ticha, tj. výpisky z knihy Tibetská kniha o životě a smrti od Sogjala Rinpočheho. Síla soucitu je velká síla, jak se tam píše! A dokáže změnit celý svět jen silou mysli!! Hmm…