Během uplynulých 2 let, kdy tady na blogu řádil projekt Absurdistán (a fakt řádil, stačí si přečíst shrnutí roků 2014 a 2015 :-)) by 50. týdnem celý rok končil a já bych si už jen užívala volna. Projekt Absurdistán měl totiž 50 témat v 5 oblastech (cca svoboda, láska, harmonie, spokojenost a odvaha) a tak tedy 50 týdnů.
Ale letos ne. Letos půjdeme až do konce prosince, protože nás ještě čeká poslední prosincový magazín Aves! A já potřebuju nějaké podklady. Kdo si má všechno pamatovat?? :-)
Tento týden jsem výrazně věnovala své knížce Žít je umění milovat a všemu, co je s ní spojené!
- asi nejvýznamnější je pro mě článek o lesku a bídě online podnikání. Uchvátil mě projekt Samuela Horneka (sdílená ekonomika) a zklamal mě přístup 70 % lidí (většina fakt neznamená nic pozitivního!!), kteří s ním přišli do styku. Já dosud strávila hodiny sledováním jeho videí, vyplňování pracovních listů a zkoumání, co a komu že to vlastně prodávám :-) Naladit se na svůj dech, to umím. Ale naladit se na to, co vlastně potřebují moji čtenáři, aby vůbec pochopili, co jim nabízím, to nějak ne :-))) . V daném článku najdete i tak trochu neradostné hořekování nad byrokratickou zátěží a komplikacemi začínajících malých živnostníků. Kdysi jsem sledovala rozrůstající firmu, ve které jsem brigádničila. Čím víc zaměstnanců a čím víc práce, tím větší zmatek, větší snaha hierarchizovat, větší snaha řídit a kontrolovat. Entropie ale narůstala stejně rychleji a lidi byli jen otrávenější a otrávenější :-( Stát musí být strašný chaos.
(photo credit: Michael Stern)
- sepsala jsem rozsáhlejší úvod ke své knížce a dokonce ho na stránkách i uveřejnila! Najdete ho v článku Neztrácejte čas dlouhým hledáním, stačí se nadechnout! A fakt. Neztrácejte! To je jedno z hlavních poselství knížky! Ale zároveň je to jedno z hlavních poselství, které mi došlo, až když jsem knihu napsala :-) A právě v knize teď hledám ty záchranné kruhy, když sklouzávám ke starým hledačským a rozumářským strategiím a nejdu tou přímou a jednoduchou cestou! Tou vlastně jedinou opravdu funkční…
- konečně jsem ale také uveřejnila průvodní článek k listopadovému magazínu Aves o Egu. Tj. o tom, co všechno musí zemřít, aby se mohlo zrodit něco vzácného. Na konci roku se již objevují velmi závažná a důležitá témata. V říjnu vzdor. V listopadu ego.
- No a pak jsem se samozřejmě věnovala Vánocům! Vánočnímu koncertu mé dcery – Jak si Vánoce užít?? Vyrazte na vánoční koncert!! Vykašlat se na vánoční stresy a honění a naplnit své srdce a duši!Pocítit to tetelení kolem srdce, tu radost, to dojetí, ten mír. Život! Ostatně už jste si zkusili můj nejnovější zázrak tady na blogu? Online test zda jste vůbec naživu?? Pozor, lítání po obchodech a utrácení hory peněz za dárky za znak života fakt nepovažuju. No a pak jsem po četbě jednoho článku na webu Nevýchovy (včetně komentářů pod ním) sepsala speciální článek o tom, jak je to s tím Ježíškem a zda tu pravdu o tom, kdo dárky nosí, dětem říkat nebo ne. Snad pár lidí díky němu pochopí, k čemu je dobré rozumět symbolice a paradoxu, jak tu pořád tvrdím :-)
Jak se zdá, byl můj týden napůl velmi pracovní a napůl vánoční.
Prostě si ho snažím užívat podle toho testu, který na blogu teď najdete :-) Naplno! V neděli jsem se tento týden věnovala i jednomu zásadnímu bodu z onoho testu. Vyrazila jsem se courat s rodinkou do zimní přírody!
Hráli jsme během pochodu super hru (vymyslela dcera!). Na noc u Pinkie.
Bylo to dost strašidelné – dcera dělala poníka a já jsem budila pozornost u kolemjdoucích, když jsem za pochodu zavírala a otevírala dveře a různě svítila, jestli tam náhodou Pinkie nečíhá :-) Nakonec jsem výskotem vyděsila kolemjdoucího psa, jak dcera vyděsila (a vlastně zabila) mě. Těsně před rozedněním. Sakra :-)
Dcera chce obvykle hrát slovní fotbal, ale já v lese nerada mluvím a přemýšlím. Tahle hra byla geniální. Čerpala jsem si za pochodu pěkně energii, sledovala panorááááámata a hlavně bděle hlídala, jestli se Pinkie příliš nepřiblížila. Super hra :-))
A co Vy? Jaký byl ten Váš týden? Pracovní? Vánoční? Hravý? Žili jste ho naplno? Naučili jste se něco nového? Vyrazili do přírody?? A tak??
Žít je umění 
Správny postreh o zničujúcom chaose veľkej firmy a napr. štátu. Najlepšie je to zorganizovať ako ekosystém, kde si jednotlivé organizmy žijú vlastným životom a vlastným tempom.
Umění organizace velkých celků tak, aby všichni její členové – mnohdy zcela opačného ražení – byli v podstatě uspokojení, je velké umění. Já si vůbec netroufám říkat, jak by se to mělo dělat. Netuším. Ale někdo by to měl vážně zkoumat. Jinak bude jedna skupina vždycky brblat a místo toho, aby se stát rozvíjel, půjde z jednoho extrému do druhého. Podle toho, která skupina se víc rozhořčí a převezme vládu do svých otěží ve snaze prosadit to dobré pro sebe. Umění organizovat velké celky podle mě vyžaduje mnohem víc než jen být zvolen za nějakou skupinu lidí. Já celkově souzním s taoistickým pravidlem nezasahování. Problém je, když člověk nechá 70 % lidí volnou ruku, tak nakonec zjistí, že zasáhnout a nastavit tvrdší pravidla je zatím stále ještě nutné :-( Ale snažím se, seč můžu, aby lidé pochopili, že to k ničemu dobrému nevede. Jen ke konfliktům.
Trúfol som si to formulovať ako vlastný názor, lebo o riadení niečo viem, mal som k tomu niekoľko rokov veľmi blízko. V súčasnosti prevláda orientácia na výsledky. Ľudia sú v tom len nástroje. Ľahko nahraditeľné. Mne sa veľmi páčil japonský prístup z čias ich ekonomického zázraku. Kdesi som videl aj ich heslo o tom, že zamestnanci chodia do práce aj s rozumom a fantáziou, tak prečo by firma mala využívať len ich ruky. Mňa na riadení firmy a spoločnosti najviac upútava tá príležitosť pôsobiť na rozvinutie potenciálu, ktorý v ľuďoch je. Ľudia tak zároveň majú príležitosť učiť sa o sebe, o živote a plniť svoje životné úlohy. Neviem o významnejšom zmysle sociálnej organizácie.
Z našej západnej tradície ma najviac oslovil prístup Stephena Coveya, ktorý zhrnul v knižke „7 návykov skutočne efektívnych ľudí“. Myslím, že by sa Vám páčil. Jeho syn Sean to rozpracoval aj do 7 návykov úspešných tínedžerov.
To je zajímavé. Mně se myšlenka ekosystému, jak jste o něm mluvil, líbí. Ale jak říkám, netroufám si říkat zda ano či ne, protože tu zkušenost nemám :-) Jen jako učitelka (menších kolektivů) vnímám, jak je velmi náročné uspokojit všechny a řídit všechny k nějakému prospěšnému cíli :-) A to jsou děti, které je možné do určité míry formovat. Ač věřím, že i dospělí se mohou naučit mnoho nového, obzvlášť když mají motivaci :-) Výuka jazyků je toho skvělým důkazem :-)Také mi přijde zajímavé, že Japonci by byli tak ohleduplní vůči svým zaměstnancům uvážím-li, jak prý náročný a hierarchizovaný ten pracovní systém prý (jen z doslechu) je. Nicméně rozhodně stojí za to, využít z pracovní síly víc než jen ruce :-)) Otázka možná je, že i to se může zvrhnout?? Na druhou stranu jsem slyšela o firmách, které právě na tom principu (rozvíjení potenciálu) fungují a jde jim to prý skvěle.
S tými Japoncami tiež nemám priamu skúsenosť, len som ich systémy veľa študoval, teda hlavne z čítania. Je to iná kultúra a mnoho kontextu by nám nesedelo, no u nich je zamestnanie prakticky celoživotné. To má výhodu, že človek nie je pod tlakom stále hroziaceho vyhadzovu. Aj tá pevná hierarchia má výhodu v tom, že zlepšovacie návrhy nie sú pre vyšších funkcionárov ohrozením. Dôležité firemné rozhodnutia sa prijímajú konsenzom, teda nie direktívne, atď.
V našich končinách vnímam ako chybu, že sa snažíme pracovať hurá štýlom, všetci za jeden povraz a súčasne. Všetci sú nútení sledovať rytmus, v ktorom žijú vrcholoví manažéri a tí žijú od kvartálu po kvartál. Veľmi nám chýbajú ľudia, ktorí by dbali na dlhodobé rytmy, ktorými žije príroda, a to aj viac ako ročné. Aj ten štvorročný cyklus, ktorým žije snemovňa, je príliš krátky. :-)
Říkám si totéž. Chybí dlouhodobější strategie. Vize. A je možné, že ony hurá akce, na které jsme už tak zvyklí, se potom promítají i do politiky, protože lidé v ní se takhle naučili pracovat. Hierarchie a jistota zaměstnání má svá pozitiva. Problém je, že ono vše má svá pozitiva. Ale také negativa. Podle mě je velmi důležité naučit se jít tou střední cestou. Kdesi jsem kdysi psala (a také říkala), že ideální by bylo propojit to dobré z Východu s tím dobrým ze Západu, onen důraz na jistotu a rodinu s oním důrazem na otevřenost a individuum. Problém je, že pak narážíme na to, že se umíme v zásadě pohybovat jen v tom duálním světě, a protiklady propojovat neumíme :-( Ono je to dost těžké…
Áno, páči sa mi to. Dôležité je nájsť v živote rovnováhu. Ste vzácna bytosť. Ak s týmto prístupom učíte deti, tak Vaši žiaci majú na začiatku životnej dráhy veľké šťastie. :-)
Pingback: Oslavujme prosinec za to, že učil, jak žít naplno! | Žít je umění – ENjoy!