Čím byl pro mě rok 2016 tak významný? (2. díl)

Symbolem letošního roku je sněženka. V tomto díle zjistíte, proč vlastně. V tom minulém jste se mohli dozvědět, jak to všechno letos začalo (ZDE).

probuzeni-2016

Květen začal určitou radostí-neradostí (což je v Jahodovém ráji znamení, že s tím je třeba něco udělat!). A tak tedy i hledáním laskavosti vůči sobě. A v návaznosti na duben se ukázalo, že právě laskavost vůči sobě je tím kontaktem, který nám dává hlubší radost.

A tak právě z laskavosti vůči sobě jsem zvolnila svůj pracovní zápřah. Když si totiž člověk vykřičí hlasivky z touhy vykřičet do světa to, čím by mohl pomoci, lehko se stane, že už pak neřekne vůbec nic.

Práce totiž není důležitější než Vy sami!

Jinak byl květen významný v tom, že jsem udělala ten svůj první krok do světa mimo okruh svého blogu! V květnu jsem totiž s čchi kungem Orel v hnízdě hostovala v centru Osvoboď se a také jsem se s ním zúčastnila pikniku v Lužánkách! Byla jsem nervózní, ale zvládla jsem to!

Červen přinesl ještě větší otevření. Začalo to na víkendovém semináři čchi kungu Orla v hnízdě otázkou: Co Vám chybí, abyste byli šťastní? A pokračovalo to pocity blaženosti, kterou utnula jedna jediná myšlenka. Být šťastný je bláznovství. A otevřenost je nebezpečná.

Opravdu si tímhle způsobem blokujeme přístup ke štěstí??

A přece právě otevřenost člověka chrání, protože je v ní soucítění a laskavost! A právě tato otevřenost a laskavost postavila v červnu most nad jednou roztržkou! Ono uvědomění, že nemusím stavět své štěstí na druhých, a nechat se rozhodit, když nechtějí hledat vzájemné porozumění a spolupracovat!

bridge-634550_1280

Když se člověk tímto způsobem otevře i tam, kde má pocit, že mu bylo ublíženo, má naději, že prožije porozumění na mnohem hlubší úrovni než by toho dosáhl (snad) nějakou argumentací a dohadováním!

Tato otevřenost jde totiž za běžná omezení na „to by se mělo“ a „to by se nemělo“. Nevyčítá, nedožaduje se, chápe, otevírá se, důvěřuje, riskuje zranění, ale také ví, že bolesti se nemusí bát.  Jde mimo běžnou dualitu! A v tom je krásná i náročná!

Je to zvláštní, jako by se člověk dokázal otevřít až v okamžiku, kdy si uvědomí, že od druhých lidí nemůže (a ani nemusí) čekat vůbec nic. Protože i oni potřebují soucit a odpuštění.

Za tento okamžik jsem červnu velmi vděčná. Za ten klid, který mi přinesl, i za onu lekci (hodně drsnou), kterou mi dal. Za onen symbol jámy, kyvadla a moře a pochopení, co vlastně znamená! Když se ona pomyslná jáma nejistoty začne rozevírat, je to právě důvěra, která ji uzavře!

Není větší otevřenosti než je právě důvěra!

Červenec začal, pravda, trochu otráveně a pokračoval hledáním motivace s tou otráveností něco udělat. Ale pokračoval už jen samými oslavami – oslavou 10 let našeho manželství, nebo 2,5 let té prazvláštní školy života, do které jsem vlezla. A výlety (Mirakulum, Jeseníky). A byl to také ten měsíc, kdy jsem udělala dvě drobná rozhodnutí – důvěřovat a tolik nehodnotit. A započít svůj ranní rituál!

e-kniha-brozura-upravena-3d-brozuraA pak přišel srpen. Ten nejpohodovější a nejzajímavější měsíc vůbec! Měsíc, kdy přijel do Prahy náš dzogčhenový mistr a z těch hlubokých zážitků, které jsem tam prožila, čerpám dodnes! Podařilo se jim totiž změnit můj způsob vnímání!

A to je pro jakoukoliv životní změnu zásadní!

A také je to měsíc, kdy jsem vydala svou první knížku! Dalo mi to fůru práce a hlavně byrokratického papírování! Ale stálo to za to a jsem šťastná, že knížka spatřila světlo světa! Jak knížka, tak ty 3 dzogčhenové dny v Praze (a 1 den v Bratislavě) mi vnesly do života klid.

A ten klid se přenesl i do dovolené (digi free) na přelomu srpna a září. Tam ve Španělsku jsem se na pláži nořila nejen do moře, ale i do klidu a nekonečného prostoru. Do toho pocitu, že vše je tak, jak má být. Vlny se tříštily o pobřeží, ale v hlubinách byl klid. Ať vlna unesla brýle, nebo ať dcera uklouzla u bazénu. I když je moře rozbouřenější, není problém vyrazit na něj na nafukovačce a nadnášet se na velkých vlnách.

fotografie0953_001

Tuhle fotografii jsem tenkrát posílala známému do nemocnice, protože právě důvěra léčí. Možná se ptáte: A jak poznám, že ta důvěra není přehnaná? Nepoznáte. Ale ať již jde o důvěru vůči lidem nebo životním situacím, hledat ji je zásadní. Někdy totiž máme tendenci bránit své pohledy a názory zuby nehty. Ale bez otevřenosti život neproudí…

Ty nejdůležitější impulzy a kroky sice přišly již v srpnu, ale symbolem změn bylo až září! Jako bych právě v září vstupovala do jiných světů stejně jako vesmírná loď Enterprise ve Star Treku.

Ano, září přineslo spoustu změn – začala jsem cvičit Aftershock systém (a užívala si ho)! Udělali jsme dcerce nový pokojíček. A začalo i nové pololetí lekcí čchi kungu.

Ale ze všeho nejúžasnější bylo pro mě sledovat,  jak věci, které by mě normálně vytočily, zvládám s bravurou (sobě nevlastní :-). Ano, objevil se i závan nejistoty, ale ukázalo se, že je opravdu zbytečné dělat si starosti!

Ale září také přineslo náznaky, že ta největší změna mě teprve čeká. Ale že jsem na ni již připravená. 

vesmir-horsehea

A o jakou změnu tedy šlo? Co se muselo stát, abych letošní rok nakonec označila právě symbolem sněženky?? ZDE.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Čím byl pro mě rok 2016 tak významný? (2. díl)

  1. Pingback: Čím byl pro mě rok 2016 tak významný?! (1. díl) | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s