Prosinec začal oslavami! Začal advent a to je období, kdy jezdím s dcerou za rodiči. Tam pečeme cukroví a oslavujeme narozeniny mé dcery. Na počátek prosince tak připadlo několik oslav – oslavy počátku adventu, konce mého nového projektu Mimoňské cesty, ale i oslav narozenin. Oslavovat by se dal i fakt, že jsme se nakonec rozhodly zůstat u rodičů o den déle a díky tomu mohly vyrazit na nového Anděla páně do kina. Byl to takový návrat do mého dětství a mládí, kdy jsem v tom kině trávila spoustu času! No, za těch 20 let se v tom kině nic moc nezměnilo :-)
A prosinec pak pokračoval ohromně poklidným týdnem. Ne, to nebyl klid mořské hladiny, jak se tak kupodivu občas stane. Byl to klid v hlubinách, zatímco na povrchu se mě snažily vyvést z míry děti, které učím angličtinu, neklidná noc nebo dcera, která mi zabloudila při své první samostatné jízdě tramvají v Brně a nestihla tak dojít do hodiny baletu. Díky meditačnímu pobytu v listopadu jsem totiž do života zavedla praxi, o které odjakživa vím, že má ve svém soucítění ohromnou sílu (co dělat, když se cítíte pod psa?). Dnes už mi při každém vědomém dechu naskakuje téměř automaticky! A je to také díky mému online kurzu Mimoňská cesta, jehož maily chodí i mě a neustále mi připomínají, co má smysl a co rozhodně ne!
3. prosincový týden byl velmi pracovní. Ke konci roku jsem se snažila vše vylepšit. Vstoupila jsem do Progress Academy Samuela Horneka a už teď jsem se tam naučila spoustu nových věcí, jak šířit to, co jsem se naučila, dál. Díky online testu, ke kterému mě inspiroval (na téma Žijete opravdu naplno?), jsem zjistila, že tu máme 70 % zombíků. Upravila jsem svou e-knihu Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty) a díky tomu jsem zjistila, že jejím největším poselstvím je právě název článku, který jsem věnovala jejímu novému úvodu –
Neztrácejte čas dlouhým hledáním! Stačí se jen nadechnout!
Zažila jsem opět ono tetelení u srdce, otevřenost a radost – díky vánočnímu koncertu své dcery :-) A jednu úžasnou bdělou hru, kterou vymyslela také má dcera. Ono je fakt obohacující mít děti :-))
Předposlední prosincový týden se zabýval těmi věcmi posledními. Rok končí, co umírá?? Snad to naše zombíkovství (viz online test) :-) Už jste si ho udělali?? Už víte, jak na tom jste Vy sami a ve kterých oblastech jste naživu, ve kterých jen napůl?? ZDE.
Uvědomila jsem si, že ten největší vliv na mě letos nemělo všechno to krásné, co se přihodilo, ale ta smrt, která obcházela kolem! Ono totiž vždycky záleží na úhlu pohledu! Přesně jak jsem psala v článku o tom, že to, v čem druzí vidí zlo, se dá dokonce i užívat! A to světýlka nad hroby (ten nejsilnější zážitek ze Štědrého dne) nám ukazují cestu životem!
A poslední prosincový týden? Silvestrovsky povznášející, podnikatelsky zpražující a náročně pracovní :-) Týden, kdy se analyzuje předchozí rok jak po osobní stránce, tak po té podnikatelské. Přináší zvěsti povznášející, ale i ty zpražující. Prostě musí se jít dál!
A poslední den roku?? Pod hvězdnou oblohou a v lesích. A v posteli s celou rodinkou. Jak líp ho zakončit??
Jaký byl ten Váš prosinec? Oslavili jste něco? Přinesl Vám díky něčemu klid? Prožili jste ho alespoň v nějakém ohledu naplno? Nechali jste něco neužitečného odumřít a budovali jste něco, co bude mít smysl? Pro Vás i pro druhé? A jaký byl poslední rok tohoto roku??
Žít je umění 
Pingback: Čím byl pro mě rok 2016 tak významný? (3. díl) | Žít je umění – ENjoy!