Čím byl pro mě rok 2016 tak významný? (3. díl)

Symbolem roku 2016 jsem zvolila sněženku. Proč? To můžete zjistit v tomto ročním shrnutí. Jak to všechno začalo, najdete ZDE.

probuzeni-2016

Předchozí díl končil v září. V tom okamžiku velkých změn. V tom okamžiku, kdy na další změny bylo zaděláno a symbolika toho měsíce mi říkala jasně, že něco přijde, protože je na to zaděláno. A já už jsem taky připravená…

No a ono jo.

Přišel říjen. Onen měsíc, který jsem nazvala houby klid.

houby

Byl to měsíc velkého vzdoru a chvil, kdy na povrch vyplouvaly věci, které mě nejvíc trápí. Dozvídala jsem se, čeho se nejvíc děsím, a po čem nejvíc toužím. Nebylo to snadné…

Vzdor se nesl celým měsícem. Hledala jsem, co ho ve mně vyvolává všude tam, kde vím, že mohu nalézt pomoc. V rozhovoru, kde se na dřeň odloupaly všechny vrstvy oné pomyslné cibule toho vzdoru. Ve své knize Žít je umění milovat, která má 11 záchranných kruhů a 10 kapitol, které mi vždy dokáží dát odpověď. Ale ta jediná odpověď, které se mi dostalo a která mě nutila hledat dál,  bylo: v tomto napětí nemůžeš žít! A hledala jsem i v jiných knihách a u jiných učitelů, kteří mě vždy dokázali inspirovat.

Nakonec jsem zjistila, že vzdor ve mně vyvolává jakákoliv situace, která mě nutí popírat sebe sama! Nejednat spontánně, svobodně, otevřeně a upřímně. Zjistila jsem, že nemáme bojovat proti odporu, ale s tím, co ho vyvolává.

Protože vzdor, který je spojený s tím, že jsme se dostali do situace, která nám brání v tom jednat autenticky, je oprávněný vzdor! Je to velmi jemný indikátor toho, že směr, kterým se chceme vydat, není ten správný směr!

Jestliže dubnový víkendový orlí seminář vnesl do mého života otázku po štěstí, ten poslední seminář roku 2016 vnesl do mého života poznání, že abych ten vzdor rozpustila, musím udělat pár zásadních kroků a postavit se sama za sebe s důvěrou, že ti, kterým jde o mé dobro a ne o to svoje, to pochopí.

Dělat takové kroky není snadné a obvykle nás k tomu dotlačí až to, že se cítíme opravdu mizerně.

To ryzí se totiž někdy jen těžko prodírá na světlo, protože máme v hlavě fůru přesvědčení, která nás udupávají argumenty zdánlivě dávajícími smysl! Jenže přitom je to jen jedna velká lež a nenávist! Naše hlavy jsou tak zacpané různými zkušenostmi, které slouží jako filtry tomu, jak vnímáme naše nové zkušenosti, že i kdyby tam venku pařilo slunce, my přes ty svářecké brýle a skafandr neuvidíme a neucítíme nic hřejivého!

A tak možná právě proto vznikl v říjnu online minikurz Mimoňská cesta.  Aby připomínal mně i druhým ten smysluplný úhel pohledu a pomáhal nám rozpouštět ony filtry. Abychom si nemuseli celý život jen lízat rány, ale mohli jsme si oddechnout a žít spokojeně… 

mimonska-cesta-1-flowers

A pak přišel listopad! Onen měsíc, který to všechno poboural! Dokázala jsem opravdu proměnit ty balvany na cestě v květiny? Tak jak to slibuje Mimoňská cesta??

Když tak procházím jednotlivá týdenní shrnutí a vzpomínám, jaký že ten listopad vlastně byl, tak jen zírám. Tolik se toho stalo! Tolik se toho změnilo! Jako by ten měsíc se mnou vnitřně otřásl…

A přitom to  neudělal to nijak drasticky! To je vůbec na celém roku 2016 unikátní! Že se dělo spousta velmi vážných věcí, které do mě hodně hluboko ryly a které bych loni, předloni, předpředloni atd. nesla velmi těžko!

Tentokrát to asi prošlo v klidu, protože tentokrát jsem se již nebránila (říjen mi dal drsnou lekci :-)) A díky meditačnímu pobytu, který byl pro mě velkým darem (a na který bych se bez manžela a kamarádů nedostala), jsem se naučila síle soucítění! Dnes už mi ho přináší každý nádech téměř automaticky!

Listopad, pravda, přinesl i ty dary. Právě ten meditační kurz. Ale i možnost jen v květnu na koncert Depeche Mode!! A některé jsem dala i sobě (cvičení nebo knížku o rozpouštění Ega, kterou jsem mimochodem ještě ani nedočetla. Nějak ji život předběhl?) A prodala jsem i pár svých knih!

A tak listopad s sebou nesl rozbourání mých starých představ, rozbourání způsobu, jakým jsem se dosud dívala na svět a jedno zásadní rozhodnutí, které na této změně záviselo. Které na tuto změnu již velmi dlouho čekalo :-)

A to všechno bez toho, aby mě to položilo! Zdá se mi, že podobných příležitostí bylo během uplynulých náročných 3 let spousta. Ale právě proto, že jsem na takovou změnu nebyla připravená, každá z těch příležitostí skončila v té hluboké jámě, která se před každou takovou branou rozevřela. Tu jámu není možné přeskočit. Není ji možné ani nějak zaházet. Ani překlenout.

Člověk tuhle jámu musí nejdřív zase uzavřít, aby do toho úplně nového světa mohl vstoupit!!

Vzpomínáte na ten článek o jámě, kyvadlu a moři?? Tento symbol byl velmi mocný dar tohoto roku!!

Během listopadu jsem si odnesla pár zásadních poznatků a zkušeností:

  • nepotřebuju hledat nic venku, mám to v sobě
  • nic není tak děsivé, jak to vypadá
  • ať je na tom namalováno cokoliv, je to jen podlaha
  • mohu cítit to, co po transmisi, kdykoliv budu chtít
  • lidé žijí v různých světech, i když dělají totéž, co ostatní
  • to nejjednodušší je to nejdůležitější
  • nejdůležitější je najít útočiště, ke kterému se člověk obrací v těžkých chvílích. Zdroj, ze kterého sálá klid
  • a napojit se na sílu soucítění (laskavost)

Na konci listopadu ale přišel právě ten silný impulz ke změně vnímání. Dán nejspíš tím, že jsem konečně přestala vzdorovat i oné myšlence o minulých životech a následcích karmických chyb. Měla jsem je příliš na očích a už pár let se mi pořád a pořád připomínaly!

Nicméně právě díky Dolores Cannon (která se min. životy zabývala způsobem, který mi jediný přijde rozumný) mě to navedlo zpět k tomu, co je mi bližší. A v čem je otázka minulých životů a karmy jen takovým pozadím samo o sobě nedůležitým.

Nicméně onen silný dojem, že svět je opravdu zrcadlo, ve mně vzbudil!

lake-430508_1280

Napadlo Vás někdy tuhle myšlenku, která je mezi ezoteriky tak běžná, dovést do konce!? Kladete si někdy otázky jako:

Jsme opravdu tvůrci svého světa? Ad absurdum?? Za co všechno jsme zodpovědní a zda máme opravdu moc vše změnit?? Je to opravdu tak, že svět odráží nás? Naše vnitřní konflikty? Nezájem o sebe? Vnitřní nelásku a lhostejnost, připoutanost či odpor? Vždyť ve světě není nic, co není v naší mysli! My sami jsme si ho tam stvořili – je to jako taková naše noční můra, ve které všichni – včetně nás – trpí, ale utéct nemohou. A opravdu pak tedy můžeme jako mávnutím proutku změnit to, čím trpí lidé kolem nás, pokud v sobě něco změníme? To něco, co oni zrcadlí? To něco, čím my sami sobě ubližujeme?? Najednou i ten text v oné Tibetské knize o životě a smrti  o síle soucitu s druhými měnit svět nabývá trochu jiného významu… 

Prosinec už jen dojel v poklidu to, co říjen a listopad přinesl.

  • oslavila jsem toho spoustu.
  • vyzkoušela jsem si, jaké to je vnímat klid v hlubinách, i když na mořské hladině se zvedají vlny, menší i o něco větší.
  • zjistila jsem, jak neuvěřitelně málo lidé žijí naplno! (to díky online testu tady na webu, který jsem už párkrát vyhodnotila a stále mi vychází většina mrtvých zombíků, pár upírů žijících jen napůl a jen jediný člověk!)
  • s větší vnitřní jistotou, kterou mi přinesl tento rok, jsem se dokázala rozjet víc i pracovně (upravený úvod ke knížce, přihlášení do podnikatelské Progress Academy a první konzultace s autorem toho projektu Samuelem Hornekem, tj. i počátek hrátek s novými šablonami.)

Neb mě v roce 2017 čekají velké změny na poli mého internetového působení.

Ještě před 3 lety, když jsem se známému v dobrém vysmívala do kapitalistů, mě nenapadlo, že budu taky obchodník :-) Ostatně nikdy bych tomu byla nevěřila. Možná to ale bude tím, že v naší společnosti je prostě šíření informací spojené s financemi.

A já to dlouho nechtěla ve svém mimoňství pochopit a přijmout. Je to zvláštní, ale právě zkušenost Samuela Horneka mi říká, že ještě nejsme vůbec zralí na to, abychom si vážili toho, co dostáváme jen tak zadarmo. A když to dostaneme, neumíme to většinou správně ohodnotit. A nejhorší ze všeho je fakt, že neumíme správně využít ani to, zač platíme. 

Nebo kolikrát jste si koupili něco, co jste nepotřebovali? Kolikrát jste si koupili něco, nač jste do pár týdnů zapomněli a hnali se zas za něčím jiným?? U těch hmotných věcí je to krásně vidět. Hromadí se nám v prostoru. U těch virtuálních je to jen výměna virtuální věci za virtuální peníze. Prázdno za prázdno. A ani nevidíme, co všechno už vlastníme, co by nám mohlo pomoci. Jdeme dál za něčím, co by nám mohlo pomoci. Ale dokud ty věci také nezačneme využívat, je to zbytečné!!

Přitom opravdu neztrácejte čas dlouhým hledáním! Stačí se jen nadechnout a máte to!! 

V tom mimoňském světě pak můžete zjistit, že nejdůležitější není prožít rok v pohodě a štěstí, ale prožít rok nabitý obohacujícími zážitky! Jde jen o to najít sílu nepadat do jam, které nám taková cesta předkládá…

Kéž je i ten rok 2017 plný takový obohacujících zážitků! Cítíte, jak odvážné je takové přání?? Jenže on si svět s námi stejně povede tu svou! My máme jen 2 možnosti: buď budeme odvážní a užijeme si to, nebo ne…

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Čím byl pro mě rok 2016 tak významný? (3. díl)

  1. Pingback: Čím byl pro mě rok 2016 tak významný? (2. díl) | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s