Chaos v hlavě. Iluze a realita. Porozumění a štěstí. BUM!

Kolikrát se Vám již stalo, že jste něco pochopili – a ulevilo se Vám?? Mně mnohokrát! To je ten okamžik, kdy se člověk dotýká štěstí. Najednou rozumí. Najednou se konflikty – vnitřní nebo vnější – uklidní. Najednou se před Vámi objeví cesta a Vy po ní konečně – jo, KONEČNĚ – můžete jít.

Něco Vám došlo. Něco Vám docvaklo. Puzzlíky se složily do jednoho obrazu. 

Jak jsem psala v minulém článku o mimoňské cestě (Jděte tou nejkratší a nejjednodušší cestou za spokojeností), žijeme v iluzi světa jako bludiště. Nemáme ten správný náhled (nadhled). Nevidíme, že to, co si představujeme z té naší myší (pardon) pozice jako složité bludiště plné zákrut a překážek, skrz které nemůžeme jít dál, je ve skutečnosti labyrint….

Cesta do středu je otevřená, zatímco my bušíme do zdí a hledáme nějaké zkratky… neukojitelná touha a strach jsou nakonec ty největší překážky… 

Dlouhá léta jsem přesně takhle tím světem bloudila. Pak přišel okamžik, kdy jsem si uvědomila, že nikdy nenajdu spokojený vztah, pokud do něj nevstoupím jako Já sama! Blbě se totiž s někým žije – a můžete ho milovat, jak chcete – když máte strach ukázat, kdo jste. Všechny ty potlačené vrstvy. Když Vás každá hloupost rozhodí, každé špatně volené slovo se Vás dotkne. Když máte dojem, že se Vám chce někdo dostat pod to Vaše brnění a sundat Vám ty Vaše masky. Sloupnout z Vás všechno to, co jste se naučili, abyste zapadli. Abyste nebyli jiní. Jenže Vy jste. Každý jsme jiný :-)  Protože opravdu milující člověk právě tohle ve vztahu s Vámi chce – poznat Vás, milovat Vás…

Už je to 20 let, co jsem pochopila, že pokud chci být v životě šťastná, tak se musím životu otevřít. Bylo by mě ale nikdy nenapadlo, že i tohle nakonec udělám úplně jinak než většina „hledačů„.

Po nějaké době mi totiž došlo, že problém nejsou Ti druzí. Že problém ale nejsem ani já sama. Ostatně o tom si můžete přečíst dvoudílný článek Co zcela jistě nemá smysl.

Že je potřeba jít hlouběji a vytrhnout ten hlavní kořen všech problémů – DUALITU!

Už jste na to také přišli?? A už jste to i udělali?? Jinak se totiž člověk do středu labyrintu Života nikdy nedostane! Ve středu totiž dualita ztrácí smysl – vše je paradoxní jednota. Mysl v té chvíli dostane zabrat. Zachvátí ji absolutní chaos. Protože VŠE JE JEN HRA PARADOXŮ A TU MYSL NEMŮŽE NIKDY POCHOPIT!

Takže pokud v této chvíli ztrácíte niť a vůbec netušíte, o čem Vám to tu vykládám, klííííd. Nedá se to pochopit :-) Dobré, ne? A nebojte, o trochu níž je video, které Vám do toho snad vnese trochu světlo…

Ale je třeba už teď vědět, že pro život je zásadní obrátit směrem k tomu neduálnímu světu pozornost a začít se učit ho takto prožívat. 

Čím dřív to uděláte, tím lépe pro Vás. Nečekejte tolik let jako já :-) Přestaňte bloudit v labyrintu, dožadovat se pořád něčeho a bát se pořád něčeho. Je to ztráta času a energie. Jistě je to cesta poučná, ale k „pokladu“ fakt nevede :-) Nikdy Vás neuspokojí! A přitom stačí jen obrátit svou pozornost do středu – do středu labyrintu, ale i do toho svého vlastního středu. A pak už jen s důvěrou jít! Lehko se to řekne, já vím. Nějakou tu radu, jak na to, najdete v onom článku o mimoňské cestě.

Je to již pár let, co jsem se o neduální učení začala zajímat (starší mystická učení, súfismus, křesťanská mystika, hinduistická advaita, buddhistická učení, moderní učení takových lidí jako je Rupert Spira, Scott Kiloby, Peter Fenner, Jeff Foster aj.)  V rámci doktorského studia na religionistice jsem dokonce psala srovnávací článek dvou neduálních učitelů – Ruperta Spiry a Petera Fennera.

V rámci studijního pobytu v Londýně jsem měla to štěstí, že v tutéž dobu v Londýně Rupert Spira přednášel (dokonce pouze za dobrovolný příspěvek v domě, kde vyrůstal a vnímal súfijské tance), takže jsem toho svého prvního a asi nejdůležitějšího neduálního učitele mohla poznat osobně a dokonce s ním osobně promluvit! Jo! Sebrala jsem tu odvahu!

Kdysi mě velmi ovlivnilo jedno video s ním, ve kterém dokázal dokonale vysvětlit, co to vlastně znamená vnímat svět neduálně.

To jest – jaké to je vnímat, že:

• Vy a svět kolem Vás jedno jste.
• vlastně neexistuje nic takového jako oddělení Já a okolí.

A ukázal to způsobem, kterým to může poznat kdokoliv kdykoliv, pokud začne OPRAVDU vnímat to, co vnímá. A tedy pokud umí anglicky :-)

Nicméně našla jsem jedno krátké otitulkované video, ve kterém si spolu s jednou paní můžete i vy vyzkoušet najít to své Já, které vám určuje život: 

Jeho metafora filmu a obrazovky je pro mě často záchranou v okamžicích, když se začnu ztrácet v iluzích a nevnímám realitu…

 V iluzi totiž prožíváme dualitu, to dobré (to, co se zrovna nám líbí a považujeme to za hodnotné) vs. to špatné (to, co se nám zrovna nelíbí a považujeme to za špatné). V realitě ztrácí takové hodnocení smysl. Začneme chápat, že nic není samo o sobě dobré nebo špatné. Znáte ten starý čínský příběh o rolníkovi, který to chápe, a zatímco ostatní bědují či se radují nad jeho údělem (jak pozorné od nich! :-)), on se v klidu usmívá nad tou hrou života…

Kdo by se nechtěl s takovým nadhledem dívat na to, co s ním obvykle emočně hází nahoru a dolů?? Bez toho, aby propadal strachu, nebo neukojitelné touze? 

Ta správná cesta vždy vede skrz paradox:

•  Kdykoliv se ocitnete na rozcestí a nebudete se moci rozhodnout, za se vydat doprava nebo doleva, zastavte se a hledejte. Určitě objevíte tu střední cestu. Cestu, která ve svém paradoxu propojí oba protiklady. 
• Kdykoliv budete tvrdit A a někdo začne tvrdit B, tak předtím, než se rozhodnete ho argumenty roznést na kopytech, také se raději zastavte. A hledejte. Je docela dobře možné, že objevíte, že pravdu máte v určitém slova smyslu oba a že hádat se jen jen ztráta energie. Minimálně…

Můžete si vybrat dle naturelu: buď můžete jít cestou neduálního vnímání jednoty sebe a okolí, nebo cestou neduálního paradoxního vnímání. Nebo klidně rovnou obojí! :-)

I já se stále učím tento neduální svět plný paradoxu prožívat. Naše zakořeněné zvyky mají své kořeny velmi hluboko a měnit úhel pohledu se také snadno řekne a hůř udělá! Jak jsem psala v onom článku o labyrintu, sama pro sebe jsem si vytvořila 2 pomůcky, které mi v tom pomáhají – e-knihu Žít je umění milovat a měsíční online kurz Mimoňská cesta, která s e-knihou tvoří nedílnou jednotu. Jestli se ke mně chcete přidat a měsíčním minikurzem (zdarma) projít, jste na cestě za neduálním vnímáním vítáni!

==> Mimoňská cesta do Jiného světa

Připravte se na chaos v hlavě, ale možná také na chvíle pochopení, radosti a štěstí? Toho OPRAVDOVÉHO :-)) Kurz sice začíná pouze jednou do měsíce, ale vstoupit do něj můžete UŽ NYNÍ. Pořád se tam totiž něco děje. I před samotným vypuknutím :-)

A protože Rupert Spira je můj oblíbenec (a jak víte nejen on), ZDE najdete i odkaz na celodenní meditační kurz, kde je možné si neduální vnímání vyzkoušet různými způsoby na vlastní kůži :-)