Který debil vymyslel chytrý mobil??

Ano, jsem nasraná.

Omlouvám se dopředu všem, kteří na tomto blogu očekávají oduševnělé hovory o tom, jak být v poho. Takhle to fakt nefunguje (minimálně já takhle svatá tedy nejsem) a otázka asi je, ne, zda se člověk naštve, nebo zůstane stoicky klidný, ale jak v té nasranosti zareaguje… 

Ano, zjistila jsem sice o víkendu, že tak nějak automaticky dělám ve chvílích nasranosti největší to, o čem si tak čtu a co tak radívám – stáhnout se dovnitř. Ale teď nebudu psát ani tak o tom, jak to udělat, ale o tom, proč jsem nasraná… nejde o tom nepsat…

Nicméně jsem byla překvapená, když jsem si uvědomila, že z jakéhosi pudu sebezáchovy (tak možná to někteří znáte – je to otázka pudu záchovy Vás samých, ale i záchovy Vašich nejbližších, například desetileté dcery, že) se umím dokonale vypnout. Někam zalézt a doslova se vypnout. Stopnout myšlenky a ocitnout se v ničem. (A naštěstí lidé kolem mě nemají potřebu dloubat do vosího hnízda).

Ale jak tady již zaznělo, tento příspěvek nebude o tom, jak se vypnout (a tonglenit, pravda, na to jsem v té chvíli nevzpomněla), ale o tom, proč jsme vůbec nucení se nasírat a vypínat… 

strach-tvar-5-pokadu

Tak v prvé řadě – nic proti chytrosti všech těch udělátek. Ať si to výrobci klidně vyrábějí, když to má potřebu někdo kupovat. Mně osobně ale nesmí chytráč do ruky. A že jsem tu možnost vyměnit ten svůj blboun za chytráč měla. Avšak lidi jsou dospělí, je jejich volbou, za co budou vyhazovat peníze a čím si budou krátit dlouhé chvíle, pokud tedy nějaké mají, nebo čím se budou chtít pobavit, což chápu. Kdo se nechce pobavit, nebo se unést na vlnách své oblíbené hudby?? Čím víc ve stresu, tím víc zábavy. Vidíme to všude kolem  nás, že??

Ale chytráka bych vydávala jen po předložení občanského průkazu. Fakt nechápu, k čemu je dobrý chytrák nějakému dítěti (no, řekněme do 11 let určitě), dokud si ještě může hrát nějak jinak??? Dlouhé vysedávání s kámoši na telefonu, předpokládám, přichází až s pubertou…

Chytrá udělátka dostávají děti do ruky už ve školkovém věku.  Chápu to jejich okouzlení. A taky rozumím tomu, že je to pro rodiče ohromné ulehčení. Ano, přiznávám, sama jsem někdy ráda, že si dcera zaleze na mobil a tam si tvoří, natáčí videa, dívá se na videa, kšeftuje s LPS, nenásilně vstřebává angličtinu apod. A taky vím, jakou práci mi dalo zabavit své tuším první třídou povinné dítě autobusovou cestou do Španělska bez elektronických her. Nicméně šlo to a byla to sranda, která vyvrcholila naší cestou o 2 roky později do divadla v Karlíně.

Ale taky chápu to, že to pak ty děti nechtějí dát z ruky. Je to jak rvát dítěti z ruky oblíbenou hračku. Nebo alkoholikovi flašku. Kdo má to srdce brát dítěti z rukou jeho oblíbeného plyšáka, protože si s ním hraje „až příliš“??? Jak dlouho tohle naše srdce mohou vydržet???? 

Řeknete: „No to chce důslednost. Omezovat ten čas, který nad tím tráví.

Hmm. Ptám se: „Jsem rodič, nebo jsem policajt, který neustále dozoruje, a zároveň exekutor, který zabavuje majetek????

Je to jako kdyby Vám někdo někdo neustále dával do ruky kokain a zas Vám ho bral a ještě se na Vás tvářil, jak je to děsné, že jste závislák… 

  • Bije se ve mně ten dobrák, který chce vyjít vstříc, s tím, kdo tuší, že to zas bude propadák.
  • Ten dobrák, který doufá ve vyspělost svého dítěte a schopností přistupovat k té hračičce rozumně, s tím, kdo ví, že je to prostě jen dítě a o rozumnosti se u něho ještě mluvit nedá.
  • Ten, kdo si říká, že když jí to zakážu úplně, bude ve škole za exota, s tím, kdo ví, že kdo chce žít fyzicky a psychicky zdravě (a to se s chytrákem do značné míry vylučuje, protože zdravé je neutíkat ze světa zábavou a hudbou, ale nořit se do něho), nakonec stejně za exota a mimoně bude.

Ozývá se ve mně ten, kdo chce pro své dítě to nejlepší, ale ví, že ať udělá cokoliv, nikdy to nebude pro dítě dobré. Vždycky bude on i to dítě trpět – buď tím, že to má, nebo tím, že to nemá… 

V podstatě není úniku. A tak dnes spousta dětí, místo aby rozvíjela svá různá nadání nebo někde běhala, sedí a zírá do mobilu (nebo do tabletu). Hrají hry, které jsou plné násilí. Má dcera mi nejčastěji vypráví o dvou – o Minecraftu a o 5 nights at Freddie’s. Ačkoliv se zuby nehty bráním jí cokoliv kupovat, tak ona si vždycky nějaký způsob najde, jak se k tomu dostat.

maska-smrt

A tak děti žijí ve světech zombíků, nebezpečí, útoků apod. a já jen sama sebe chlácholím, že tedy aspoň něco dobrého se v tom dá snad najít… ale je to jen taková báchorka pro dospělé… 

Řeknete: „To je jen hra.“ Ano, děti od určitého věku nakonec pochopí ten rozdíl mezi hrou a realitou. Ale mysl, ta to nepochopí nikdy. Čím ji krmíte, tomu věří.

A tak Vy sice budete vědět, že na ulici nepotkáte zombíka a nenapadnou Vás obří pavouci, ale budete se děsně divit, proč máte takový nepříjemný pocit ohrožení – venku, nebo třeba ve snu. 

Jsou věci, které Vám totiž mysl už přes rozum do vědomí nedotlačí. Rozum to nepropustí. Rozum řekne: „To je blbost„. Ale jsou vnitřní pocity v nás, na které rozum neplatí… emoce, které rozumem nepřesvědčíte. Člověk totiž ani v dospělosti není homo sapiens (člověk rozumný), ale prostě jen člověk.

Bytost, která je víc než jen její rozum a proto je taková, jaká je. Někdy zmítaná emocemi, někdy s potlačovanými emocemi a na první pohled realistická a racionální. A jen výjimečně s vědomím, kdo vlastně je (viz článek Kdo jsem? A kdo je tady nešťastný?).

V dětských kresbách můžete zahlédnout odrazy toho, co se v nich děje. Má dcerka vždycky malovala velmi ráda. Měla období, kdy kreslila Pokemona zahaleného v ochranné vrstvě. Zvláštní obrázek, kdysi jsem ho tu publikovala. Poslední výtvor – animace na mobilu – byla plná krve. Jí to přijde legrační. Mně ne.

Mysl je dar, se kterou musíme zacházet v rukavičkách. Neládovat ji negativními obrazy, protože v takovém světě se pak ocitneme. Znám to nejen z těch chvil předmeditačních a pomeditačních, které jsou někdy jak vyjít ze zamračených krajin na prosluněnou pláž. Vše se projasní.

Znám to velmi důvěrně i z dob, kdy tady na blogu jel dva roky projekt Absurdistán. Pamatujete si? 50 týdnů, 50 témat. Vždy – VŽDY – se to téma projevilo v reálném světě!! Kdykoliv to bylo téma trochu náročnější, vždy byl i ten týden hodně náročný. Když šlo například o téma strachu, objevovaly se věci, kterých jsem se bála a musela ten strach překonávat.

A znám to i ze svého zcela čerstvého zážitku, kdy jsem si uvědomila, že pokud si z neživého předmětu uděláte symbol něčeho živého, mysl dokonale zmatete! Začne Vám na vztahu k neživému předmětu odrážet Váš vztah k živé bytosti! Čistě a průzračně, protože Váš rozum ví, že ta věc je ve skutečnosti neživá a nemůže na Vás nijak reálně reagovat – ani Vás odmítat, ale ani nijak vynášet do nebes.

Proto, ač jsem vždycky byla zarytá scifistka, mě děsí představa vyvíjení virtuální reality. Protože navzdory všem těm pozitivním možnostem využití, spousta lidí se v ní bez toho, aby se naučili vnímat nejen její pozitiva, ale i negativa, ztratí stejně tak, jako se ztratila v současných technologiích. A děti – děti budou ty nejvnímavější a nejzranitelnější bytosti. A  bohužel půjdou první „na porážku...“ , protože to bude ohromná zábava a děti si přece tak rády hrají!

Ale tak abych jen neskuhrala. Realita je taková, jaká je, a zakazovat něco někomu není ta úplně dokonalá cesta. Ani před reklamou v TV dcerce nezavírám oči, ale říkám jí, že většina toho, co tam říkají, není až tak úplně pravda.

A tak, pokud kdokoliv z Vás, kteří jste tu litanii dočetli až sem, víte o nějakých mobilních hrách, které nejsou samá krev, násilí a nebezpečí, poraďte mi, kam mám tu svou desetiletou holku nasměrovat?

I v TV má člověk přece na výběr, zda bude sledovat Toma a Jerryho apod., nebo třeba Zvonilku nebo My Little Ponies….

Díky :-)

P.S. A na závěr je vždycky dobré si uvědomit, proč Vás něco tak vysírá :-) Je za tím někdy mnohem víc než jen to, že ten svět je děs a hrůza, kam se to řítí…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI, Uncategorized se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Který debil vymyslel chytrý mobil??

  1. Andrea V. napsal:

    Já mám ráda logické – Blokkish, Inside out nebo Ocean mania. Arkádovku jsem už dlouho v ruce neměla :) .

  2. jolana88 napsal:

    nic ve zlém – směrovat v 10 letech? Jak jste napsala – Jsem rodič – ano, jsem, takže to zahrnuje činit i „nehezká“ rozhodnutí – vy tomu říkáte „policajt, exekutor…“, což mě přijde jako utíkání k bytí za hezkou, kámošku … I s chytrým mobilem (a virtuální realitou) se dá žít fyzicky a psychicky zdravě – záleží na lidech, „hračky“ za to nemůžou. Logických a vědomostních her je celá přehršel – Mozkovna, Ballon, Hill climb, JetPack, Pixwords, KidsMath (+ další předměty)… btw: 5 nights at Freddie’s – má syn zakázanou.

    • avespasseri napsal:

      Směrovat v 10 letech? Co Vám na tom přijde zvláštní? Ano, být rodičem zahrnuje i činit nehezká rozhodnutí. Dělám je dnes a denně. Ale těm já neříkám být policajt a exekutor. To je už úplně jiný rank. Nemám potřebu být hodná kamarádka, mám potřebu být rodič, jehož přání a názor může dítě respektovat. U mnoha nehezkých rozhodnutí to jde. Je zajímavé, že jedině chytrák mezi námi budí silné emoce. Jak by ne, herák je to :-)) Nepopírám, že i s chytrým mobilem je žít zdravě, ale těch lidí, kteří to umí, moc nebude. Já občas ujíždím i na tom svém polochytrém :-) Ale to bude tím, čemu říkám zdravě žít já a Vy :-)) Tak můžeme zkusit i logické a vědomostní hry, občas jí takové zaujaly na déčku (počítačové hry). Ale ona je spíš příběhová než logická. Nicméně díky za rady, třeba to zabere.

      • jolana88 napsal:

        Zvláštní ani tak ne, jako spíše „pozdní“. Myslím, že děti (zvl. v dnešní technické době, kdy se všem těm hejblátkům prostě nevyhnou) se mají „navádět“ dřív. Klidně s nástupem do školy. Zřejmě máte pravdu, moc lidí s „chytrým“ telefonem neumí – povětšinou zavolat, poslat zprávu, vyfotit, čekovat a hrát. Ale když už dětem ukážete, jak s jeho pomocí zvládnout kvalitněji třeba i přípravu do školy – to je pak jiná :)) Ostatní – Zřejmě je to v „nastavení“ – je mi vcelku šumák, zda dítko moje přání a názory může – nemůže respektovat. Dokud se mnou sdílí domácnost, tak je respektovat prostě bude, i když s nimi nesouhlasí. Včetně toho, které hry ano a které rozhodně ne. Já osobně lituji, že founy nebyly dříve – kolik diářů a papíru a vztekání by mi ušetřily…

        • avespasseri napsal:

          No, ono to bude tím, že chytráka dostala loni po vysvědčení (ale my neznalí jí dali s Windows) a tak v prosinci k narozkám dostala Androida, kde těch her a vychytávek je víc, ale hlavně toho, s čím může jednodušeji dělat LPS videa. Což je kreativní zábava, nic proti. Manžel si prvního chytráka vzal kvůli poslouchání hudby. Takže čerstvě zjišťujeme, co to všechno obnáší. Navíc ani já, ani on chytráka dosud neměli, takže jí jen těžko můžeme ukazovat, co s tím. To spíš ona si na to přichází sama a učí to pak nás :-) Jinak v nastavení to zcela jistě je – já to beru tak, že nebudu dělat druhým to, co nechci, aby oni dělali mně. A já potřebuju hodně velkou svobodu a nesnáším, když mi někdo něco přikazuje a zakazuje. Ale jak jsme se o tom dnes bavili s jednou mojí známou – u některých dětí to funguje i bez zákazů, někteří si o ně přímo říkají. Ale pak si nemají co v dospělosti stěžovat, že měli „děsnou matku“. To mé dítě je jako já – funguje i bez zákazů a příkazů. O to drsnější jsou pak střety, když ani ona ani já nechceme ustoupit :-))

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s