Když o Vás napíší knihu…

Stalo se Vám někdy, že jste četli knížku a měli takový ten zvláštní dojem – to jsem celá/ý já??

Autor té knížky říká, že když někdy přednáší na živo, spousta lidí v sále si viditelně oddychne. Předpokládám, že neměl na mysli, že si oddychli, když skončil :-) Taky jsem si totiž mnohokrát při četbě dost oddychla :-) 

I kdybyste byli slavná celebrita a někdo se rozhodl o Vás napsat, nebylo by to takové. I kdyby jste sami psali svůj životopis a na několika stech stránkách popsali všechny své peripetie, neúspěchy a úspěchy, nebylo by to takové. Jakákoliv běžná (auto)biografie by byla jen povrchními odlesky Vaší osoby. Nebylo by to opravdu o Vás! Tahle knížka ale  jako by vytáhla na světlo světa cosi velmi vzácného a křehkého. Duši lidí jako jsem já… 

A já měla při té četbě chvílemi chuť se smát a chvílemi plakat. A jásat:

Takže já jsem úplně normální!!

Znáte ten vtip o vzdělávacím systému? Nepamatuji si ho přesně, ale tuším, že v řadě tam stálo několik zvířat a měli být hodnoceni z lezení na strom. No jo, ale co s rybou??? 

Ryba má dojem, že je nějaká divná. Mezi ty opice moc nezapadá. Jestli ono to ale nebude tím, že je prostě ryba :-)) 

Je zajímavé, co všechno jsem musela přečíst a nastudovat, než se ke mně úplně náhodou tahle knížka dostala. Zahlédla jsem úryvek z ní na internetu (ale všimla jsem si toho jen díky fotce Sherlocka, která článek doprovázela). To bylo v pátek. V sobotu jsem už knihu třímala v ruce – miluju knihovny otevřené i v sobotu!!

Je velká škoda, že to téma je nějaké takové skryté.

A kolik i psychologických knih jsem kdy četla. I čistě odborných v rámci přípravy disertace. Ale o hypersenzitivních lidech ani ťuk. To je prostě nefér! Tahle německá knížka Rolfa Sellina – Hypersenzitivní lidé mezi námi (Vysoká senzitivita od mínusu k plusu) – vyšla v roce 2011 a u nás teprve loni.

A tak jsem se začetla. Jako by ten člověk do mě úplně viděl (však sám do té sorty cca 15-20 % lidí patří.). Co jak prožívám, jakým způsobem  jsem se kdy snažila tohle mé Já popírat či kompenzovat, jaké problémy to přinášelo a co jsem se naučila, že funguje. A buď to praktikuju, nebo to aspoň vím, když už to tedy nepraktikuju :-)

Co že je to za sortu lidí ti hypersenzitivci?? Že by nějací přecitlivělci neschopní normálního života pěkně do práce – domů – na výlet atd. a ventilující to na blogu?? :-)) Nebo nějaká ta média, která se narodila jako mystici (no fakt, to jsem nedávno slyšela na videu) a umí komunikovat s Bohem (a kdo se tak nenarodil, tak to prostě jako neumí…). A teď to všem nandají a řeknou, co že si to ten Bůh přeje?? :-))

Ne, ne. S hypersenzitivci se to má trochu jinak. Cituji z knihy Rolfa Sellina:

Hypersenzitivní lidé jsou většinou otevřenější pro psychologická témata než ostatní. Touží pochopit sebe i svět kolem sebe. Odvažují se nahlédnout za kulisy a setkat se s pochybami o sobě i o svém místě na světě. Mnozí poznají, že údělem nadměrné citlivosti není jen být trpnou částicí světa, ale že mají i jinou volbu: vydat se cestou k většímu sebevědomí, rozvíjet je a upevňovat.

Přínos hypersenzitivních lidí. Většina hypersenzitivních lidí je naplněna hlubokým přáním utvářet svět lidštěji a jsou ochotni pro to vykonat svůj díl. A přesně v tom může být jejich přínos pro společnost. Neboť oni to jsou, kdo si jako první všimnou, když je něco nespravedlivé nebo nesouhlasí. Jako první poznají, co chybí. A často jsou těmi v první řadě, kteří nejdřív pocítí následky, když lidskost přijde příliš zkrátka.

Hypersenzitivní lidé musí vynakládat větší mentální námahu a potřebují jisté know-how, jestliže si mají udržet duševní zdraví a neztrácet možnosti jak ve svém soukromém životě, tak i v povolání. Musejí se neustále „oprošťovat“ od negativní energie a vynakládat víc úsilí, aby se nezapletli do vnitřních a vnějších konfliktů a požadavků, kterým jsou vystaveni. Avšak tato vnitřní práce jim přináší současně i velký zisk: prohlubuje to vědomí. A právě tím jsou hypersenzitivní lidé výjimeční – najednou mají k dispozici vzácný poklad: velké vnitřní bohatství, což představuje hodnotný a důležitý přínos pro větší lidskost. Nikdo by to nedokázal lépe než hypersenzitivní lid!

Když hypersenzitivní člověk jde lesem, vnímá víc dojmů než jeho méně senzitivní společníci, rozpoznává obvykle víc souvislostí. Když jde na koncert nebo do muzea, pak by měl vlastně – v nadsázce řečeno – platit víc než ostatní návštěvníci, protože dík své vnímavosti prostě všechno prožívá a vychutnává si víc, za předpokladu ovšem, že ho už dojmy nepřetěžují, jak se mi dřív stávalo. Přestože běh života nevykazuje zvláštní vnější události, zdánlivě převládá všednost, i pak mohou být prožitky hypersenzitivního člověka intenzivní.

Vnímat víc podnětů než druzí – a to intenzivněji. To platí i pro stinné stránky života. Hypersenzitivní lidé mohou být zahlceni vší bídou ve světě, nouzí a nespravedlností, bolestí a utrpením. Mohou tímto soucitem utrpení ještě zvětšovat, být jím tak přemoženi a oslabeni, že jsou pak sami neschopni jednání. A o to hlouběji je pak může zasáhnout bolest.

Také máte pocit, že autor mluví o Vás? Pak se v nějakém dalším článku brzy dočtete víc o tom, co to všechno obnáší a co s tím dělat. Jako dobrý fór mi přijde, že jako výraznou pomoc pro změnu vnímání a prožívání radí i čchi kung :-) Jo, bez něj, kde bych teď třeba byla?? Někde v nemocnici s nějakou závažnou chorobou?? Nemoci z přetížení jsou prý u těchto lidí běžné. Roky mám dojem, že lavíruju někde na hraně a nebýt Orla v hnízdě, už kolem mě hopsaj lékaři.

Pokud nemáte dojem, že mluví o Vás, tak si oddychněte. Jste vlastně úplně normální a v práci si nemůžete stěžovat, že ten víkend nevezmete :-) Nicméně řekla bych, že vůči modernímu západnímu světu jsme hypersenzitivní a přetížení všichni…