Hypersenzitivní lidé mezi námi (1. díl)

Víte jaké to je, když narazíte na knížku, která se Vás hluboce dotkne, protože můžete najednou říct: „Jo, konečně mi někdo rozumí„? Já jsem o podobném zážitku psala v minulém článku Když o Vás napíší knihu.

Najdete tam i citát z knihy – popis toho, kdo je to vlastně hypersenzitivní člověk.

A jestli jím náhodou nejste i Vy. Protože pokud jo, tak tenhle článek (a potažmo ona kniha) Vám může setsakra pomoct v mnoha ohledech… 

Tak, už jste si ten popis přečetli?? Sedí na Vás?

Tak pak se můžeme podívat ve zkratce na to, jaké tak problémy hypersenzitivní lidé řeší a jak z toho ven… 

V prvé řadě ale další citát ze Sellinovy knihy:

Že je někdo hypersenzitivní neříká nic o tom, zda je spokojený nebo nespokojený, šťastný nebo nešťastný, vyčerpaný nebo nabitý energií. Jsou hypersenzitivní lidé, kteří svou senzibilitou trpí, zatímco jiní umějí svou dispozici konstruktivně využít.

Hypersenzitivita není nějaká vada. Je to dispozice (předpokládá se, že dědičná) a pokud je konstruktivně využita, může to být pro člověka osobně i pro druhé a celou společnost dar. Je běžná i mezi zvířaty – takoví jedinci napomáhají přežití celé skupiny. Jsou citlivější, obezřetnější, vnímají citlivěji blížící se nebezpečí a varují pak ostatní.

V některých kulturách a dobách je hypersenzitivita považována za pozitivní rys, v některých je naopak přítěží. Tam, kde se vynáší výkon, rychlost, síla a odolnost, se vysoce citlivým lidem nežije dobře.

Nejhorší, co se může hypersenzitivním lidem stát, je popřít to, kým jsou, a snažit se přizpůsobit. Ostatně i k přizpůsobení mají velmi dobré dispozice. Čím větší, tím víc pak ale trpí, nebo se mohou i zhroutit.

Hypersenzitivita není nějaká výjimka. V populaci je hypersenzitivních lidí prý 15-20 %, je tedy pravděpodobné, že pokud nejste vysoce citlivou osobou Vy sami (a poznat to o sobě bývá velká úleva), je jí někdo z Vašeho okolí. I pro Vás může být úleva si to uvědomit, protože pro některé lidi může být chování vysoce citlivých lidí nepochopitelné, nebo dokonce zraňující (proč chce být někdy radši sám než se mnou??).

Podle výzkumů Elaine Aron, která se vysoce senzitivními lidmi (high sensitive people či HSP) zabývala – první její kniha na toto téma vyšla teprve v roce 1996! – reaguje mozek HSP na podněty mnohem citlivěji než mozek běžné populace. Když to vezmu kolem a kolem, hypersenzitivní lidé mohou být takovým lakmusovým papírkem zdraví společnosti a ukazatelem toho, co se stane, až se začnou cítit přetíženi i ostatní lidé. Pod tlakem, který i na ně začne být příliš silný, mohou i ostatní prožívat podobná dilemata. A všichni mohou podobným způsobem nalézt pomoc. Jako by hypersenzitivní lidé prošlapávali ostatním cestu a ukazovali jim:

Podívejte, kde jsme my, můžete být jednou i Vy. A možná tam již jste, protože je toho na Vás zrovna prostě příliš. A tohle Vám pomůže. My jsme si tím už totiž prošli.

Hypersenzitivní lidé jsou první, kteří se začnou pod tlakem hroutit

Hypersenzitivní lidé jsou ti, které prý často psychoterapeuti léčili na některé z následků jejich citlivosti – plachost, obavy, deprese, menší odolnost vůči stresu, chronické choroby. Jenže protože neznali příčinu, často se prý také stávalo, že z veškeré té léčby si lidé odnesli ještě hlubší deprese až rezignaci. Nicméně ani alternativní metody nemusely přinést kýžené výsledky – třeba meditace. O tom, že některé její druhy nejsou pro hypersenzitivní lidi vhodné, bude řeč později…

Přijde mi to podobné rozdílu mezi západní medicínou a třeba tou čínskou – to, že příznaky jsou schodné, ještě neznamená, že je vhodné léčit je stejným způsobem. Když je nemoc způsobená nadbytkem, je třeba ji léčit jinak, než když je způsobena nedostatkem…

O to pravděpodobněji se začnou hroutit, oč víc se budou snažit předstírat, že je nic nerozhází a že nejsou přecitlivělí. Něco takového se totiž v dravém světě nenosí a nasadit podobné mimikry hypersenzitivní lidé umí velmi dobře. Nicméně je velký rozdíl mezi hypersenzitivitou a přecitlivělostí! Hypersenzitivita je dědičná a člověk je takový od narození. Již u malých dětí se dá vypozorovat. Ale přecitlivělost člověk získává až v průběhu života na základě traumatických zkušeností, které prožil…

Hypersenzitivita je nadání. Pokud ji člověk uzná jako dar a konstruktivně využije, jeho život to obohatí. O přecitlivělosti se totéž říci nedá…

Jak vypadá takový rozdíl mezi tím, když je hypersenzitivita prožívaná konstruktivně versus destruktivně? 

Využiji opět citát ze Sellinovy knihy:

Kdo senzitivněji vnímá než druzí, ten může potenciálně taky zažít víc radosti, životního štěstí a vnitřního bohatství. Kromě toho se vysoká senzitivita může příznivě projevit na vnějším úspěchu člověka. Ve všech životních oblastech může být výhodou jak pro člověka samotného, tak pro jeho okolí Je tu například vedoucí oddělení, který přesně vnímá, do jaké míry může kterého spolupracovníka zatížit, prodavač, jenž přesně cítí, co si zákazník přeje, inženýr, který tuší, jakým směrem se pohybuje technický vývoj, technik, jenž má cit pro zjištění příčin poruch, galerista, který vnímá vývojový potenciál umělců a ty s největšími vyhlídkami už zavčas připoutá ke své galerii, vysoce senzitivní výkonný sportovec, jenž přesně ví, jak dalece se může zatížit a od kterého okamžiku by mu jeho trénink mohl škodit, matka, jež dokáže přesně odhadnout, do jaké míry smí svému dítěti pomáhat, a odkdy by její pomoc dítě oslabila a učinila ho nesamostatným.

Avšak existují i jiní senzitivní lidé: Ti, kteří přehlížejí vlastní potřeby, protože tím více vnímají potřeby druhých, zanedbávají sebe sama, drží se ve svých přáních zkrátka a pak jsou nespokojení. Pak jsou tu takoví, kteří se vyhýbají všem konfliktům a nejsou schopni včas rozpoznat a obhájit vlastní pozici a kteří pak žijí jen ve sporu s jinými. Nebo takoví, kteří ztroskotají na svém vlastním nároku na práci, protože se nespokojují jen s tím, co se po nich žádá, ale vydávají ze sebe mnohem víc. Podobně si počínají takoví, kteří na sebe nakládají problémy druhých a vůbec se nedostanou k tomu, aby vnímali vlastní problémy. Jsou mezi námi i ti, kteří mají vyvinutý smysl pro všechny rušivé a neblahé a natolik se do toho noří, že pak opomíjejí všechny ostatní možnosti života.

Poznáváte sami sebe, nebo někoho Vám blízkého jako vysoce senzitivního člověka? A spíš v té konstruktivní podobě nebo destruktivní?? 

V Sellinově knize je možné najít i pár TESTŮ (jeden jsem Vám uveřejnila ZDE), které Vám mohou mimo jiné právě toto poznat (u sebe, u dětí). Je tam k přečtení i spousta jiných zajímavých věcí – takže o hypersenzitivních lidech zase příště… 

> pokračování článku najdete ZDE. <<

---

Našli jste se? V době, kdy jsem začala psát tyto články, objevila se na FB žena, která založila skupinu Hypersenzitivní lidé jako místo, kde lidé mohou najít stejně naladěné lidi a vzájemnou podporu. Hypersenzitivita není porucha ale nadání a je pouze potřeba se s ním naučit zacházet :-) Zájemci jsou ve skupině vítáni :-)

Skupinu najdete ji ZDE.

Advertisement