Hypersenzitivní lidé mezi námi II (aneb jak se v sobě vyznat?)

Rozpoznat se jako hypersenzitivní člověk (vysoce citlivá osoba – HSP) není někdy zrovna snadné. V 1. díle (můžete si ho přečíst ZDE) jste našli pár popisů toho, jaký takový člověk je. V obou polohách – v té konstruktivnější i v té destruktivnější.

Našli jste tam i odkaz na TEST, převzatý z knihy, která mě tak zaujala – Hypersenzitivní lidé mezi námi od Rolfa Sellina.

Pokud jste si ho ještě nezkoušeli, doporučuji. Pomůže Vám to trochu se zorientovat. Test najdete v článku Patříte mezi 15-20 % hypersenzitivních lidí?

Hypersenzitivní člověk bývá obvykle zdrženlivý. Nicméně najdou se i tací, kteří se této škatulce vzpírají. Ostatně – mimochodem – vždy pozor na škatulkování, případně na omlouvání vlastní přecitlivělosti tím, že Já jsem přece HSP!

Jak bylo řečeno v 1. díle – přecitlivělost není totéž co hypersenzitivita! To zaprvé.
A zadruhé – celou sérii těchto článků nepíši proto, abychom se mohli poplácat po ramenou, jak jsme výjimeční a jak by kolem nás měli ostatní chodit po špičkách, protože my jsme přece citlivoučtí. Jo a ještě předvídáme nebezpečí, tak byste si nás měli vážit :-) Celou sérii píši proto, abych podpořila závěr Rolfa Sellina. Ano, z vlastní zkušenosti vím, že hypersenzitivita je něco, s čím se dá pracovat a co je možné využít ve svůj prospěch a ne se na to vymlouvat!!

Zpět k tomu, že někdy není snadné rozpoznat, zda je člověk opravdu vysoce citlivý.

Ano, obvykle bývá zdrženlivý, ale existuje sorta lidí – a já mám tedy to pochybné privilegium mezi ně patřit – kteří v sobě mají i pravý opak :-) Té skupince se říká High sensation seekers. Tato dispozice je prý také dědičná a když se v jednom člověku projeví dědičné vlohy pro obě tyto polohy, je na legraci zaděláno…

To jsou lidé, kteří jsou v jedné chvíli hodní, milí a nekonfliktní a v druhé chvíli rádi provokují.
Ti, kteří se v jedné chvíli drží plaše stranou, a v druhé chvíli jsou soutěživí.
Ti, kteří se rádi stahují do známého, bezpečného a klidného prostředí, ale v druhé chvíli dostanou chuť poznávat nové, cestovat a riskovat.

Nepočítám, kolika atletických závodů jsem se zúčastnila a kolik medailí tak různě kde vyhrála. A nepočítám, kolik cizích zemí (i exotických) jsem prošmejdila a cítila se v tom novém prostředí živá a „jako doma„. A přece, když se na to dívám zpětně, jsem nikdy nesoutěžila, abych porazila druhé, ale proto, abych nechala volný průchod své impulzivitě a překonala sama sebe. A i v cizině jsem hledala ta tichá a klidná místa nejlépe o samotě a prvních pár dní pro mě byl vždycky velký nápor.

I ta jízda na koni pro mě byla vždy spíš o vztahu a o tom pocitu z volného pohybu, než o snaze ovládnout koně a vyhrávat jeden závod za druhým.

Pro lidi podobného ražení je prý důležité, aby se nesnažili tu či onu stránku popřít.

Položit se příliš do té, která miluje riziko, může vést k postupnému vyhoření a vyšťavení. Položit se do té zdrženlivější pak zase na druhou stranu znamená velmi neuspokojivý život, který citliví lidé snášejí velmi špatně.

Ostatně najít tu správnou hranici mezi přílišnou stimulací (která citlivé lidi přetěžuje) a příliš malou stimulací (která zase neuspokojuje) je prý častý problém hypersenzitivních lidí. Najít tu správnou rovnováhu – to je něco, co hypersenzitivce zaměstnává. Vzpomínáte na ty mé články o tom, jak respektovat sebe, ale i druhé?? Navíc se velmi často stává, že to hypersenzitivní člověk jaksi přepískne a překročí své vlastní hranice (často ani neví, kde je vlastně má) a pak se z dobráka najednou stane fúrie. Jo, i to znám :-)

Pokud se Vám tedy stane, že máte dojem, že sami sebe nepoznáváte (nebo Vaši bližní Vás), protože pod tlakem ztrácíte tu svou mírumilovnost a začnete soptit, je to normální reakce hypersenzitiva.
Pokud se vám stane, že v okamžiku, kdy druzí začnou v nějaké náročné situaci panikařit, zatímco Vy jdete a srdnatě a jistě zakročíte, i to je normální reakce hypersenzitiva.
A pokud se Vám stane, že někdy prostě máte chuť udělat něco bláznivého a skočit si třeba z útesu do moře, i to je normální reakce. Hypersenzitiva smíchaného s tím, kdo se nemůže nabažit vysokých stimulů. Než zas přijde na to, že mu to zas tak úplně nesvědčí :-)

>> Pokračování naleznete ZDE <<

Našli jste se? V době, kdy jsem začala psát tyto články, objevila se na FB žena, která založila skupinu Hypersenzitivní lidé jako místo, kde lidé mohou najít stejně naladěné lidi a vzájemnou podporu. Hypersenzitivita není porucha ale nadání a je pouze potřeba se s ním naučit zacházet :-) Zájemci jsou ve skupině vítáni :-)

Skupinu najdete ji ZDE.