Hypersenzitivní lidé mezi námi IV (aneb jak sám sobě pomoct??)

V minulých dílech jsme si řekli něco o tom, kdo to hypersenzitivní lidé jsou, jak se dá poznat, že mezi ně patříme (včetně TESTU) a jak se z daru větší vnímavosti stane břímě. Co kdybychom si dnes zase řekli něco o tom, jak z břímě udělat zase dar?? :-) (1. díl seriálu najdete ZDE.)

Mezi hypersenzitivními lidmi najdete introverty i extroverty. Ženy i muže. A samozřejmě děti. Zdálo by se, že žena-introvert to bude mít snazší. Ano, u žen se očekává vcítění, přizpůsobení, plnění přání druhých. Taková povaha nenaráží na tak zvednuté obočí jako u mužů, u kterých se očekává soutěživost a síla a odolnost. Nicméně žádná žena – ani ta hypersenzitivní, možná právě ta ještě mnohem méně – dlouho nevydrží skutečnost, že je její obětavost zneužívána ve prospěch druhých.

V minulém díle seriálu jste se mohli dočíst o tom, že problémy vysoce citlivých dětí začínají již v dětství – tam se rozhoduje o tom, o jaké míry své přednosti potlačí. Jaký druh výchovy se doporučuje u hypersenzitivních dětí? 

• Nezapomínat na kontakt s tělem. Hravé, nesoutěživé sporty, jóga nebo případně východní bojová umění, kde se pracuje i s vědomím, jsou pro takové děti jako dělané.
• Stejně tak je vhodné rozvíjet jejich umělecké nadání. Hypersenzitivní lidé bývají obvykle tvořiví.
• Brát v úvahu, že děti sami na sebe kladou příliš velké nároky, co se školní docházky týká.
• Ani nerozmazlovat ve snaze „ochránit jejich citlivou dušičku„, ale ani v nich jejich citlivost nepotlačovat. To či ono mívají obvykle ve zvyku jejich hypersenzitivní rodiče, podle toho, jak oni sami se svou citlivostí zacházejí. 

Jak žít s hypersenzitivitou a netrápit se?

To, co bylo řečeno u dětí, se doporučuje i u dospělých. Nikdy není pozdě začít ze sebe shazovat to břímě a naučit se žít sami se sebou! A se svým darem :-) 

Jsou hlavní body, kde může vysoce citlivý člověk hledat záchranu – u vlastního vnímání a u vlastního těla!

Hypersenzitivní lidé jsou hypersenzitivní, protože vnímají víc než ostatní lidé. Jsou citlivější vůči zvukům, vůním, dotykům. Představte si, jaké by to asi bylo otevřít se síle a šíři takových vjemů, aniž byste se cítili za chvíli vyšťavení? Kolik krásy byste dokázali pojmout například v přírodě?? Jsou ale citlivější i vůči vlastním emocím a emocím a myšlenkám lidí kolem sebe.

To, co vysoce citlivým lidem dělá problémy – jejich vnímání – je ale zároveň i jejich darem. Pokud se s ním naučí zacházet, mají vyhráno!

Obvykle se doporučuje omezit přísun vjemů – tj. pohybovat se pokud možno tam, kde ta stimulace nebude silná. Doporučuje se naučit se vjemy zpracovat. Ale Rolf Sellin přichází s něčím, co hypersenzitivním lidem otevírá cestu do denního života, aniž by se před ním a jeho nároky museli schovávat někam do klidu a ticha. 

Schopnost vnímání nám zprostředkovává naše tělo.

Když ho člověk přestane vnímat, ztratí záchytnou kotvu. Pokud se člověk centruje do vlastního těla a naučí se řídit své vnímání aktivně a ne pouze pasivně vnímat, co k němu z vnějšku přichází, výrazně se mu uleví.

Tím mi Rolf Sellin zahrál úžasně do not :-)) A umožnil mi pochopit, proč jsem automaticky tíhla směrem, kterým jsem tíhla, když jsem začala hledat způsob, jak žít spokojeněji. Právě čchi kung Orel v hnízdě, kterému vděčím za mnohé, pracuje totiž s vnímáním těla a s vědomým řízením své mysli a svého vnímání. Ostatně čchi kung Rolf Sellin sám doporučuje :-)

A neduální vnímaní Ruperta Spiry, které mě tak silně ovlivnilo, je právě na vnímání založeno. Pravděpodobně je však pro hypersenzitivní lidi vhodné až v okamžiku, kdy se do vlastního těla víc stáhnou, protože neduální vědomí pracuje s poznáním, že ve skutečnosti nejsme vlastní tělo.

Ano, s vnímáním se dá aktivně hrát. Známe to přece všichni. Ty chvíle, kdy se ponoříme do nějaké práce, že si ani nevšimneme, že je čas se jít najíst. Víme také, jak relativní vnímání může být – každý člověk vnímá jednu a tutéž věc jinak. A dokonce sekačku i my sami můžeme vnímat pokaždé jinak – podle nálady, nebo podle toho, kdo s ní zrovna seká. Náš kamarád, nebo ten otravný soused??

A přece se někdy tak snadno necháme svést a věnujeme pozornost každé hlouposti, která kolem nás proletí. Ano, vědomí si víc všímá toho, co se pohybuje, než toho, co stojí. A také si víc všímá toho nového, než toho starého a známého. Ale právě to se dá využít! Pokud víme, jak vědomí funguje, můžeme si s ním hrát! Zaměřit prostě pozornost na to, co vnímat chceme, a posunout tak mimo vědomí to, co vnímat nechceme.

Dosud jsme odsouvali tak nějak automaticky mimo vědomí sami sebe. Teď se můžeme začít učit odsouvat vědomě mimo vědomí to, co nám bere energii. 

A to tak, že budeme svou pozornost stahovat do svého těla. Protože čím víc ji obracíme ven, tím víc energie věnujeme ven. Platí totiž základní poučka (kterou se učí každý student čchi kungu): „Kam jde mysl, tam jde energie. Do čeho investujete pozornost, do toho vkládáte svou energii.„

Čím víc jsme obráceni ven, tím víc nejsme sami u sebe. Náš prostor zůstává neobsazen, jak říká Rolf Sellin. A divíme se pak, že jsme přehlíženi? Nerespektováni?? Je to logické…

Centrování svého vědomí na vlastní tělo je základ.

Teprve pak můžeme jít dál a začít zkoumat a napravovat vlastní hranice. Čistit naše vztahy k druhým a jich k nám.

>> O tom zas bude řeč příště… článek najdete ZDE <<

---

Našli jste se? V době, kdy jsem začala psát tyto články, objevila se na FB žena, která založila skupinu Hypersenzitivní lidé jako místo, kde lidé mohou najít stejně naladěné lidi a vzájemnou podporu. Hypersenzitivita není porucha ale nadání a je pouze potřeba se s ním naučit zacházet :-) Zájemci jsou ve skupině vítáni :-)

Skupinu najdete ji ZDE.