Hypersenzitivní lidé mezi námi IV (aneb jak sám sobě pomoct??)

V minulých dílech jsme si řekli něco o tom, kdo to hypersenzitivní lidé jsou, jak se dá poznat, že mezi ně patříme (včetně TESTU) a jak se z daru větší vnímavosti stane břímě. Co kdybychom si dnes zase řekli něco o tom, jak z břímě udělat zase dar?? :-) (1. díl seriálu najdete ZDE.)

Mezi hypersenzitivními lidmi najdete introverty i extroverty. Ženy i muže. A samozřejmě děti. Zdálo by se, že žena-introvert to bude mít snazší. Ano, u žen se očekává vcítění, přizpůsobení, plnění přání druhých. Taková povaha nenaráží na tak zvednuté obočí jako u mužů, u kterých se očekává soutěživost a síla a odolnost. Nicméně žádná žena – ani ta hypersenzitivní, možná právě ta ještě mnohem méně – dlouho nevydrží skutečnost, že je její obětavost zneužívána ve prospěch druhých.

V minulém díle seriálu jste se mohli dočíst o tom, že problémy vysoce citlivých dětí začínají již v dětství – tam se rozhoduje o tom, o jaké míry své přednosti potlačí. Jaký druh výchovy se doporučuje u hypersenzitivních dětí? 

  • Nezapomínat na kontakt s tělem. Hravé, nesoutěživé sporty, jóga nebo případně východní bojová umění, kde se pracuje i s vědomím, jsou pro takové děti jako dělané.
  • Stejně tak je vhodné rozvíjet jejich umělecké nadání. Hypersenzitivní lidé bývají obvykle tvořiví.
  • Brát v úvahu, že děti sami na sebe kladou příliš velké nároky, co se školní docházky týká.
  • Ani nerozmazlovat ve snaze „ochránit jejich citlivou dušičku„, ale ani v nich jejich citlivost nepotlačovat. To či ono mívají obvykle ve zvyku jejich hypersenzitivní rodiče, podle toho, jak oni sami se svou citlivostí zacházejí. 

Jak žít s hypersenzitivitou a netrápit se?

To, co bylo řečeno u dětí, se doporučuje i u dospělých. Nikdy není pozdě začít ze sebe shazovat to břímě a naučit se žít sami se sebou! A se svým darem :-) 

Jsou hlavní body, kde může vysoce citlivý člověk hledat záchranu – u vlastního vnímání a u vlastního těla!

Hypersenzitivní lidé jsou hypersenzitivní, protože vnímají víc než ostatní lidé. Jsou citlivější vůči zvukům, vůním, dotykům. Představte si, jaké by to asi bylo otevřít se síle a šíři takových vjemů, aniž byste se cítili za chvíli vyšťavení? Kolik krásy byste dokázali pojmout například v přírodě?? Jsou ale citlivější i vůči vlastním emocím a emocím a myšlenkám lidí kolem sebe.

To, co vysoce citlivým lidem dělá problémy – jejich vnímání – je ale zároveň i jejich darem. Pokud se s ním naučí zacházet, mají vyhráno!

Obvykle se doporučuje omezit přísun vjemů – tj. pohybovat se pokud možno tam, kde ta stimulace nebude silná. Doporučuje se naučit se vjemy zpracovat. Ale Rolf Sellin přichází s něčím, co hypersenzitivním lidem otevírá cestu do denního života, aniž by se před ním a jeho nároky museli schovávat někam do klidu a ticha. 

Schopnost vnímání nám zprostředkovává naše tělo.

Když ho člověk přestane vnímat, ztratí záchytnou kotvu. Pokud se člověk centruje do vlastního těla a naučí se řídit své vnímání aktivně a ne pouze pasivně vnímat, co k němu z vnějšku přichází, výrazně se mu uleví.

Tím mi Rolf Sellin zahrál úžasně do not :-)) A umožnil mi pochopit, proč jsem automaticky tíhla směrem, kterým jsem tíhla, když jsem začala hledat způsob, jak žít spokojeněji. Právě čchi kung Orel v hnízdě, kterému vděčím za mnohé, pracuje totiž s vnímáním těla a s vědomým řízením své mysli a svého vnímání. Ostatně čchi kung Rolf Sellin sám doporučuje :-)

A neduální vnímaní Ruperta Spiry, které mě tak silně ovlivnilo, je právě na vnímání založeno. Pravděpodobně je však pro hypersenzitivní lidi vhodné až v okamžiku, kdy se do vlastního těla víc stáhnou, protože neduální vědomí pracuje s poznáním, že ve skutečnosti nejsme vlastní tělo.

Ano, s vnímáním se dá aktivně hrát. Známe to přece všichni. Ty chvíle, kdy se ponoříme do nějaké práce, že si ani nevšimneme, že je čas se jít najíst. Víme také, jak relativní vnímání může být – každý člověk vnímá jednu a tutéž věc jinak. A dokonce sekačku i my sami můžeme vnímat pokaždé jinak – podle nálady, nebo podle toho, kdo s ní zrovna seká. Náš kamarád, nebo ten otravný soused??

A přece se někdy tak snadno necháme svést a věnujeme pozornost každé hlouposti, která kolem nás proletí. Ano, vědomí si víc všímá toho, co se pohybuje, než toho, co stojí. A také si víc všímá toho nového, než toho starého a známého. Ale právě to se dá využít! Pokud víme, jak vědomí funguje, můžeme si s ním hrát! Zaměřit prostě pozornost na to, co vnímat chceme, a posunout tak mimo vědomí to, co vnímat nechceme.

Dosud jsme odsouvali tak nějak automaticky mimo vědomí sami sebe. Teď se můžeme začít učit odsouvat vědomě mimo vědomí to, co nám bere energii. 

A to tak, že budeme svou pozornost stahovat do svého těla. Protože čím víc ji obracíme ven, tím víc energie věnujeme ven. Platí totiž základní poučka (kterou se učí každý student čchi kungu): „Kam jde mysl, tam jde energie. Do čeho investujete pozornost, do toho vkládáte svou energii.

Čím víc jsme obráceni ven, tím víc nejsme sami u sebe. Náš prostor zůstává neobsazen, jak říká Rolf Sellin. A divíme se pak, že jsme přehlíženi? Nerespektováni?? Je to logické…

Centrování svého vědomí na vlastní tělo je základ.

Teprve pak můžeme jít dál a začít zkoumat a napravovat vlastní hranice. Čistit naše vztahy k druhým a jich k nám.

>> O tom zas bude řeč příště… článek najdete ZDE <<


Našli jste se? V době, kdy jsem začala psát tyto články, objevila se na FB žena, která založila skupinu Hypersenzitivní lidé jako místo, kde lidé mohou najít stejně naladěné lidi a vzájemnou podporu. Hypersenzitivita není porucha ale nadání a je pouze potřeba se s ním naučit zacházet :-) Zájemci jsou ve skupině vítáni :-)

Skupinu najdete ji ZDE.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hypersenzitivní lidé se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Hypersenzitivní lidé mezi námi IV (aneb jak sám sobě pomoct??)

  1. Pingback: Hypersenzitivní lidé mezi námi III (aneb nebuď modrooký!) | Žít je umění – ENjoy!

  2. Ivana Lacková napsal:

    Děkuji za tyto stránky a tyto články! Pracuji na sobě už dlouho – na vnímání sama sebe, na vnímání svého těla. A nějakou cestu už jsem ušla. Kamarádka mluvila o článku na netu o hypersenzitivitě, tak jsem ho pak také vyhledala, přečetla a koukala i na další a našla Váš web. Spousta věcí mi při čtení Vašich článků zapadla do sebe. Takže děkuji moc! A děkuji i za tipy jak hypersenzitivitu vnímat jako dar!

    • avespasseri napsal:

      Díky za krásný komentář. :-) Když lidé objeví hypersenzitivitu, obvykle se jim uleví už jen tím poznáním, že jsou vlastně v pořádku. :-) Čchi kung mi velmi pomáhá HSP zvládat, ale pravda je, že dokud jsem po karanténě opět nevyšla do města do většího obchodního centra, neuvědomovala jsem si, jak moc mi ty davy lidí opravdu nevyhovují. :-))) S o to větší radostí si užívám toho, že jsou i menší obchůdky, poklidnější prostředí i les :-)) Jinak na tomto webu už nové články v podstatě nepřibývají, takže jestli vás zaujaly, můžete vyzkoušet nový web http://www.zitjeumenimilovat.cz. :-) Přeji hezký den. :-)

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s