Ženský prý pořád něco chcou a nevědí co (aneb březnové chtění)

Odpusťte mi tu brněnštinu v nadpisu (chcou) – když mně ten tvar přijde tak šílený, až mě baví :-) Šalinu přes pusu většinou nedostanu, ale chcou a dělajou a chodijou – to je ohromná legrace :-)

Odpusťte mi i to klišé v nadpisu – já si tedy nemyslím, že my ženy pořád něco chceme. Taky mi přijde směšné házet to jen na ženy – řekla bych, že tak nějak všeobecně, od toho prvního dětského dupnutí nožkou „A já chci a chci a chci„, lidstvo pořád něco chce a neví vlastně co.

Můj březen byl hodně o tom poznat, co vlastně chci.

Víte Vy, jaké bylo téma Vašeho března?? Co Vás nejvíc oslovovalo, nejvíc trápilo? Co jste nejvíc řešili, co Vás nejvíc bavilo??

Tak je to ono jarní období, kdy se v člověku probouzí nejrůznější touhy, co?? :-) Vzpomínáte třeba na ten článek o žabích orgiích??? :-)))

Já mám v sobě cosi, čemu když nechám volný průchod, tak mě to zcela pohlcuje. Ta vnitřní touha umí být silnější než já a můj březen byl hodně o tom naučit se ji krotit. Hledat způsob, jak toho divokého koně ve mě nechat divoce cválat, ale neuštvat ho :-) Proto ten článek o tom, jak si vychutnat své sny :-) Protože někoho popohání vnitřní divoký kůň, ale jiné popohánějí ty vnější biče. Šéf. Nebo poplatky za to či ono. Vyjde to nastejno.

Důležité je najít v tom všem chvíle zvolnění, přesně jak o tom píšu v tom článku, jinak se člověk toho všeho, kvůli čemu tak dře, buď vůbec nedožije, nebo se dožije, ale už si to neužije… 

Ten divoký kůň ve mně není něco, co je možné zavřít do stáje a říkat si, že tím se to vyřeší. Kdepak – popřít sám sebe je velký průšvih. V minulosti mi hodně pomáhala astrologie. Ne, neposlala jsem svá data někomu, aby mi udělal horoskop, abych viděla, co mě čeká a nemine, kdo jsem a tak. Hrála jsem si s planetkami a symbolikou znamení, domů a vztahů sama. Fascinovalo mě, jak se mi daří odkrývat skrze tu symboliku samu sebe a vnímat, že to, co prožívám, se dá odkrýt v mém horoskopu. Najednou jsem měla dojem, že sama sobě víc rozumím. I ten divoký kůň tam byl. A sakra divoký :-))

Právě astrologie, kterou se již dnes nezabývám (a astrologické knížky jsem odnesla do antikvecu), mi v březnu hodně zamotala hlavu! Najednou se mi odkrylo to, co vlastně opravdu chci!

Astrologie kdysi také mluvila o mém citlivém Měsíci. Teprve v březnu se ale ukázalo, co to vlastně znamená. Objevila jsem koncept hypersenzitivních lidí! Ne, nejde o nějaké přecitlivělé osoby (a už vůbec ne hysterické ženské :-)). A ne, nejde o nějaká média a empatiky. Jde o vědecky zdokumentovanou skupinu asi 20 % lidí, kteří mají v genech předpoklady pro hlubší vnímání. Má to spoustu implikací co se smyslového vnímání, emocí, ale i uvažování týká. A má to spoustu negativ, pokud s tím člověk neumí zacházet, a spoustu pozitiv, pokud ano! A právě u hypersenzitivních lidí (HSP) je největší problém, když se začnou pokoušet tuto senzitivitu potlačovat!

Hypersenzitivita mě v březnu totálně dostala, stačila jedna knížka od Rolfa Sellina!

Věnovala jsem jí tady řadu článků (první najdete ZDE) včetně testu, kde si můžete zjistit, jestli Vy sami do té skupiny lidí nepatříte. Zapojila jsem se do nové FB skupiny, kterou v tentýž době zakládala jedna holčina a dlouhou dobu tam spousta lidí byla úplně nadšená z toho, že konečně někdo dokázal, že jsou normální a ne divní :-) 

V březnu se mezi články objevilo i nové pokračování (už osmé) série článků o tom, kde hledat průvodce na naší cestě. Ano, to byly ty články o Depeche Mode. A ano – právě v březnu vyšla nová deska Spirit a pro mě je celá právě o té vnitřní revoluci, kterou by měl každý člověk hlavně sám v sobě udělat! A o tom, že bychom konečně měli přestat skákat podle toho, jak nám Ego píská…

Vzdát se toho, co nám neprospívá, jak píšu ve stejnojmenném článku ze série 5 pokladů.

Ano, to je totiž důležitý krok, pokud chceme zasadit na jaře to správné semínko a nezalévat něco, co nám to opravdové, nepodmíněné, štěstí beztak nepřinese. Vzdát se našich představ a tužeb a strachů, kterými nás Ego zásobuje, ale není vůbec snadné!! A tak ztrácíme čas tím, že jdeme za tím, co si Ego přeje a my si to třeba krásně vizualizujeme a myslíme si, jak jsme duchovní, nebo protože přešlapujeme na místě, protože Ego se bojí.

Rázně odmítnout tyhle hrátky svého Ega byl pro mě velký březnový úkol! Bohužel ne zrovna dvakrát úspěšný :-( 

Ale tak alespoň tu mám ty Depešáky a ti mně neustále dokola opakují, že zůstávat v područí Ega, ať už z jakýchkoliv důvodů, je The Worst Crime (ten nejhorší zločin) a člověk je charged with treason (obviněn ze zrady). Tak jistě, kdo poslouchá Ego, zrazuje sám sebe! A pak mi také stále dokola opakují, že Ego nikdy nebyl ten opravdový kámoš (ať už Vám někdo napovídají o Egu cokoliv a ať už může jako slouha sloužit jakkoliv dobře).

Nicméně člověk může tyhle písně poslouchat pořád dokola, může vědět, jak to je a co vlastně chce, ale pokud ve chvílích, kdy ho přemohou silné touhy nebo silné strachy, nemá to, oč se může opřít, když začne jít do tuhého – onu vnitřní víru, že vše zvládneme a že život nás podrží! – má smůlu.

Tak doufám, že právě  to se v dubnu naučím. 

A jaké Vy vkládáte naděje a cíle do tohoto dubnového měsíce??

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice měsíční shrnutí se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Ženský prý pořád něco chcou a nevědí co (aneb březnové chtění)

  1. Pingback: Než vypukne vánoční šílenství (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s