Smrt je jako láska

Nedá mi to. Je to rok, co jsem do úvodu březnového magazínu Aves napsala tento text. Přišel den, kdy se březnové vydání mění ve 3. kapitolu připravované knížky, a já žasnu, jak aktuální text to je! Když se Životu plně otevřete, hloubka blaženosti může dosáhnout nevídaných výšin :-) Ale pouze za předpokladu, že jste ochotní nechat odejít to, co přišlo. V každém okamžiku prožíváme zrození a smrt. Dokud lpíme na zrození a odmítáme smrt, ze života se stává smrtící utrpení, ať se v něm zrodí cokoliv krásného. Když vstoupíme do prostoru nepodmíněného a neočekávatelného, život se promění… v Život!

O smrti se naopak obvykle mluví jen černočerně. Asociuje nám konečnost. Věčnou ztrátu těch nejmilejších. Každý, kdo se kdy se smrtí někoho blízkého (i kdyby se jen mihla kolem) setkal, příliš dobře ví, jak černo v tom okamžiku bývá.

Jedním z článků v této kapitole je vzpomínka na kamarádku, která před 2 lety spáchala sebevraždu. A na to, co tím ve mně otevřela. Článkem, který tu není, je jeden zcela čerstvý, který si ale můžete přečíst na blogu. Psala jsem ho v době, kdy kolem mě smrt chodila několik týdnů a párkrát se mě skrze člověka mně velmi blízkého nepříjemně dotkla.

A přece jsem ten článek nazvala „Radost, když je nejhůř“. To proto, že když se naučíte číst poselství života (jak jsme se je učili číst v první kapitole této knížky), věříte víc tomu, co v té knize života čtete, než svému strachu…

(photo credit: Ananta Bhadra Lamichhane)

Ale stejně jako láska není jen bílá, není ani smrt pouze černá. Jdou na té cestě ruku v ruce. Není lásky bez smrti a smrti bez lásky…

A to proto, že aby člověk mohl opravdu milovat, tj. nepodmíněně, musí vstoupit do onoho prostoru nepodmíněného.

Do světa vnitřního klidu, pravdy, harmonie a respektu. A to bez smrti (všeho toho, čím své štěstí podmiňujeme) prostě nejde! Cokoliv budete prožívat, ať tomu budete dávat jakkoliv vznešená jména jako je „láska“, bude bez této smrti jen a jen závislost a pohlcující strach. Tou nejhorší variantou je pak odevzdanost bez ukotvení ve světě nepodmíněného. Těch sebevražd ze zhrzených lásek! Těch let, které některé ženy strávily s muži, kteří je fyzicky či psychicky tyranizovali. A to všechno, protože ty ženy a ti zamilovaní milovali nemoudře…

Není možné milovat moudře, aniž by se člověk sám nestal Láskou. Jak píši v onom článku o strachu milovat:

Láska totiž vše, co není láskou, stráví. Pokud se sami nestanete láskou, zemřete, a nezůstane z Vás vůbec nic. A stát se Láskou znamená, že budete respektovat Pravdu. Že půjdete jen tam, kam Vás ta Pravda povede. Že budete dělat jen to, co ve Vás bude vzbuzovat Mír a Harmonii.“ 

Silná slova. Velký úkol. Úkol, který není možné splnit bez toho, abychom nenechali v tom našem osobním světě úřadovat i smrt. Protože pokud se jí otevřeme, i když to vždycky strašlivě bolí, můžeme se skrze ni dotknout tajemství života. Pochopit jeho hodnotu. Pochopit, CO JE TO OPRAVDOVÝ ŽIVOT. Naučit se OPRAVDU žít!


Více info o připravované knížce Vdechněte život poselstvím svého dětství (včetně možnosti získat ji v rámci předprodeje se slevou 100 Kč) najdete v článku Magazín Aves se mění v knihu!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice VDĚCHNĚTE ŽIVOT POSELSTVÍM SVÉHO DĚTSTVÍ se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s