Nějaký normální článek :-)

Ahoj všichni, co kdy zavítáte na tento blog.

Uznávám, že jsem tady už dlouho nenapsala nějaký normální článek a jo, chybí mi to velmi. Takové to rozjetí prstů, kdy co plodí hlava, končí na obrazovce. A taky to tam zůstává :-) 

Sepisovat dlouhé náročné články je…. no… náročné :-)

Říkala jsem si, že sednu a půjdu dál makat na své nové knížce (a taky bych měla chystat druhý článek o tématech, které byly v magazínech a které jsou tedy i v knížce… a taky bych měla… a jo… třeba ustlat????), ale nakonec jsem si řekla: „Kašlu na to!“ :-)

Mám chuť se prostě jen rozletět…

Začala jsem tento týden ostatně také víc létat – tj. orlově létat. Není nad to zacvičit si před odletem pár orlích pohybů ze sestavy čchi kungu stejnojmenného stylu. Vůbec nechápu, jak někdo může někde v práci sedět 8 hodin někde u stolu (a prokládat to návštěvami kantýny nebo telefonáty s dodavateli, subdodavateli a vydavateli, nebo snad rozhořčenými zákazníky) a nezešílet z toho! Já občas nasadím sama zběsilé kozorožskostřeleckyberaní tempo (a to za to nemám ty tisíce a ještě to dělám dobrovolně!) a pokud nemám tu záchrannou síť v podobě meditací aspol. kolem té závodní dráhy, tak se vždycky zákonitě nabourám.

Možná je to tím, že jsem ten HSP (neboli hypersenzitivní osoba – jo a není to nadávka ani diagnóza – třeba jste jí taky??), jak jsem nedávno zjistila, a přetížím se dřív než 80 % populace… nebo že by výmluva??? :-) 

No, ať je to jakkoliv. Tady máte pár příběhů ze života:

  • Narozky mé matky. Už 75 let! Je to stále čamrda, i když s námi nechtěla jít do Poděbrad ty 2 hodinky pěšky :-) Nevadí, můj manžel si to užil velice a objevil nově otevřený pivovar :-) Já jsem se zas podivovala, jak mohla má neteř sjet na bruslích ten šílený hang (jak se říká v Brně) kousek od toho pivovaru. Jak se zdá, poučení její matky, která si na menším kopečku zlámala ruku, protože ji porazil jiný bruslař, nezabralo.
  • Nóbl obídek v nóbl restauraci v na poděbradské kolonádě. No, na křepelku v nymburské nóbl restauraci to tedy zdaleka nemělo. Bohužel, kamarád mého otce, který tu restauraci v Nymburce před lety otevřel (a pozval si kvůli tomu svého syna z Británie jako kuchaře), ji zase musel zavřít. Měl ten svůj podnikatelský plán asi směřovat do lázeňského hýření. V Poděbradech nic zvláštního. Kromě překvapivě chutného nealko aperitivu mě tam nic neuchvátilo. Zato mě bavila ta hra personálu (a návštěvníků restaurace) na to, že jsou něco extra (a ano, zažila jsem pětihvězdičkové hotely a takové divadýlko jsem tam nepotkala), rozpaky mého manžela, který – jak sám pak prohlásil – by si nejradši ohřál buřta na ohni v lese, a můj otec, který neváhal a bavil číšníka nějakým vtipem :-)
  • Nedělní procházka za aprílového počasí z Mnichova Hradiště do Mnichova Hradiště. Jo, byla dlouhá cca 16 km a vzali jsme to přes zříceninu hradu Valečov a přes Drábské světničky. Krása. Hlavně to, jak chvíli pršelo, chvíli se mračilo a chvíli svítilo. Manžel tak na vlastní kůži zažil, kam manželka utíkávala před velikonočně nadraženými mrskači. Na Valečově je stále dobře – dostanete papír a prošmejděte si to tam, jak chcete. Není nad samostatné objevování zákoutí hradu. Místní světničky ve skalách, ve kterých bydlívávali lidé, jsou ještě zajímavější.
  • No a jinak ta má knížka. Mám ji na tapetě každý den. Se závazkem jedné kapitoly denně by se řeklo, že je to pohodička. No, upravit jednu kapitolu mi zabere několik hodin. Pročíst, znovu vychytat další chyby (z původních vytištěných magazínů, které jsem opravovala už v lednu), upravit formát, dohledat nové obrázky, aby nebyl problém s copyrightem. Když zrovna neupravuji kapitoly, dopisuji úvody, které v původních magazínech nebyly. Dát celé knize jednotnou strukturu a jednotný rámec cesty rokem 2016 mi přijde zásadní. Takové magazíny byly, tak se projevily, a tak by měly být i zaznamenány! A taky už přemýšlet nad marketingem. No, začínám obdivovat každého, kdo vydává knihy. Je to spousta práce! Ale musím říct, že pro mě je to pořád zajímavá práce, protože často narážím na to, „co jsem už kdysi dávno napsala a přesně teď potřebuju znovu slyšet.“ Klasika.

Co bude dál? Až dokončím knížku, konečně se vrhnu na ten svůj angličtinářský projekt!

K takové té normální práci, jen tak trochu online. Chudák už čeká rok (stránky www.radostzanglictiny.cz vznikly již loni v březnu a rok už platím doménu!),  než ze sebe vyplodím všechna svá moudra a budu mít pocit, že co mělo být generacím jaksi řečeno, že, bylo řečeno :-)

A pár fotek z Valečova a Drábských světniček. Třeba Vás inspirují k návštěvě :-) Užijte si to a nechť Vám to vnese trochu radosti do života…

 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Nějaký normální článek :-)

  1. Pingback: duben | Žít je umění – ENjoy!

  2. Pingback: Dubnová štístka… | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s