Vítejte u pátého článku ze šestidílné série o cestě k naplnění poselství našeho dětství a naplnění našich nejhlubších snů. Ano, už se chýlíme ke konci.
- Objevili jsme, že se v nás skrývají poklady, ale my jim nedovolíme se projevit (1. článek).
- Že žijeme jen napůl, víc mrtví, než opravdu živí (2. článek).
- Hledali jsme kde najít to nezničitelné v nás, abychom mohli žít s vnitřní vášní, odvahou a radostí . A skutečnou, svobodnou láskou (3. článek).
- A v minulém článku jsme narazili na to, že často je všechno úplně jinak :-) A že bez důvěry se nedobereme té skutečné motivaci, která nás přirozeně dovede tam, kam máme jít (4. článek).
Teprve když jsme došli až sem a naučili se vnímat, že máme jiné možnosti a jiné schopnosti, se můžeme pustit do změn, které budou stát za to!
Do změn, které nevycházejí ze vzdoru proti tomu, co je, ale z přijetí. Není to snadné, je to úplně jiné, než známe. Ale po tolika letech dnes už mohu říct, že „to známé“ tak tak nějak nikam nevede :-) Tématy deváté a desáté kapitoly e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství jsou právě změna a vzdor.
A i tady je všechno jinak. Obvykle se snažíme změnit ty druhé. To oni přece za všechno mohou, no ne? To kdyby oni nedělali to či ono, bylo by nám tak skvěle!!
Někteří jdou na to ale z opačné strany. Odsoudí místo druhého sami sebe. Začnou sami na sobě hledat pořád nějaká ta smítka. Snaží se měnit, zlepšovat. Vsadí na pevnou vůli.
Jenže ta skutečná změna nespočívá ani ve změně druhých (či okolností), ani ve změně sebe sama a pevná vůle k ní opravdu nevede.
O tom, co tedy měnit a jak, je celá devátá kapitola :-) Není to snadné, protože si musíme poradit s pár těžkými soupeři (jako je naše mysl nebo naše pokroucená identita, které naše mysl věří). Ale existuje 5 věcí, které bychom si neměli nechat vzít. Za žádnou cenu. Existuje totiž 5 důvodů, proč je celá společnost (a my jako její součást) v krizi… i o tom je devátá kapitola.
To, co někdy považujeme za cestu ke změně, není nic jiného než vzdor.
Jak píšu v desáté kapitole, vzdor je přirozený, ale naivní. Vzdor je často jen ztráta času. A člověk kvůli vzdoru může přijít o spoustu cenných věcí. Někdy je vzdor však zcela legitimní a snažit se ho odmítat a bojovat proti němu, je jakýmsi vzdorem na druhou :-)
Jak tedy vypadá ta skutečná změna? A jaký vzdor je legitimní? A jak tedy poznáme, že překážku na té naší cestě máme obejít, místo abychom se proti ní postavili a překonali ji?
To není na krátký článek, to je na celých ca 40 stran mé nové knížky :-) A ještě mnohem víc, protože to souvisí i s Egem. S tím, co Ego je (či není), a jak dobře se umí maskovat. Ale o Egu a o tom, jak skrze něj proniknout do toho Jiného světa, kde se dá najít ono nepodmíněné štěstí, bude zase další článek…
==> Ten poslední krok ke štěstí
A na konci článku o změně a vzdoru ještě nesmím zapomenout na obvyklou ukázku z knížky. Jednou z 60 podkapitol, které jsem pro vydání knihy upravila, byl následující text, který se na blogu objevil v listopadu roku 2014. Ano, vzdor je naivní:
(Zaujal Vás obsah mé e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství? Bližší info a možnost do ní nahlédnout a koupit si ji najdete ZDE.)
== pokračovat ve čtení ==
Žít je umění 
Pingback: Ten poslední krok ke štěstí… | Žít je umění – ENjoy!
Pingback: Někdy je všechno jinak, než jsme si mysleli… | Žít je umění – ENjoy!
Pingback: A květen kladl otázku: „Miluješ opravdu?“ (2. část) | Žít je umění – ENjoy!