Mám tu ještě minimálně 2 projektové články, které bych měla dodělat, a jednu prodejní stránku pro svou funglnágl novou elektronickou knížku… miminko moje mrňavý…
A ten angličtinářský projekt…
Jakže se cítí ti, kteří toho mají v práci až nad hlavu a nějak nestíhají?? Ani se trochu pobavit????
Legrace je, že ono před tím neutečete, ani když seknete s prací a půjdete pracovat na sebe. Najednou možná začnete dělat to, co Vás naplňuje, ale ono to má dva (sorry, je jich víc) háčky:
- Musíte si vydělat na své dovolené a nemocenské.
- Musíte důvěřovat tomu, že se uživíte.
- Nesmíte příliš nadávat na státní „nepodporu“ podnikatelů, abyste z toho nezcvokli.
- Nesmíte se nechat unést vlastním drajvem…
Nejhorší asi je, když Vás něco chytne a Vy jedete a jedete a ať je venku krásně nebo ne, myslíte jen na to, co ještě všechno chcete udělat a vyšperkovat… tohle workarkoholické opojení se stane mnohem rychleji, když děláte to, co Vás baví, a ještě jste závislí na tom, co prodáte, a ne jen na tom, co řekne šéf… a nedejbože, když si navíc sami musíte nastavit pracovní dobu…
Ona se tak nějak rozplizne do 24/7…
Bývaly doby, kdy jsem jako lektorka čchi kungu říkávala, že se jako lektorka cítím čím dál silnější v kramflecích, když začnu na vlastní kůži prožívat problémy lidí, kteří mi tam chodí. Ano, chápu a soucítím. Teď, řekla bych, konečně chápu, jak se cítí ti vystresovaní z práce :-) Protože tu klasickou 8 hod. denně jsem vlastně nikdy nezažila a děkuji, ani zažít nechci. Jak jsme si tak v naší HSP facebookové skupině zanotovali, pro nás to není dvakrát snadné a mnohem rychleji ti z hypersenzitivců, kteří do toho spadli, skončili dost blbě. A ne, opravdu kvůli svému lektorství a soucítění nepůjdu dělat něco, co mě nebaví… fakt ne…
To já asi radši vyrazím nakupovat :-)
Žít je umění 
Pingback: A květen kladl otázku: „Miluješ opravdu??“ | Žít je umění – ENjoy!