Dubnová štístka…

Už je pomalu půlka května a já se teprve obracím do dubna?? A co Vy? Už jste se obrátili zpět a podívali se, co jste zažili, a jaká poselství Vám duben přinesl? Co si z něj můžete odnést do května a ostatně do dalšího života?? Co všechno by v dubnu zapadlo, pokud to teď neosvítíte a pár těch perel nevytáhnete z toho haraburdí ven a nezavěsíte na ten náhrdelník roku 2017??? 

Já jsem ráda, že jsem se do dubna podívala, protože už se pomalu rozplýval v mlhách….

A to by byla velká škoda.

Duben byl totiž pro mě velmi speciální měsíc, jak tak koukám. Měsíc, ve kterém se nedělo nic velkého navenek (tak jo, pár výletů, které by snad mohli většinového čtenáře, který chce tipy na to, kam vyrazit, zaujmout), ale ve kterém se dělo hodně tak trochu v zákulisí.

A hlavním tématem dubna bylo něco velmi důležitého! Důležitějšího než výlety, šminky, oblečení nebo nejnovější hra. Tím tématem bylo štěstí a ty velké cíle, které máme a v jejichž splnění to štěstí vidíme!

A já Vám můžu přesně říct z vlastní dubnové zkušenosti, jak to je… a je to opět tak trochu jiné, až mimoňské. Jak už to v tom Jiném světě tady u mě na blogu holt je…

Během dubna jsem pracovala na dvou velkých projektech. Dokončovala jsem jeden – Magazín Aves. A pokračovala v druhém – 5 pokladů. Jen si představte ten ohromný životní fór:

Dokončujete svou druhou e-knihu Vdechněte život poselstvím svého dětství, což je kniha jejíž zrod byl zvláštní. Od měsíčníků zdarma, které vycházely v roce 2016, po určitou cestu magazíny od oněch poselství dětství ke štěstí, která se začala v průběhu roku, po celou rozsáhlou třísetstránkovou knihu o 12 kapitolách a spousta otázkách, které Vám (i čtenářům) klade. Ten sen vydat knihu. Už svou druhou během 9 měsíců ostatně. Ten sen sdílet to, co Vám pomáhá nacházet životní spokojenost. Ohromný sen. (Což mi připomíná heslo, které jsem si před lety zvolila tady do wordpressu :-))

A zároveň píšete články ze série DŘEVO v rámci projektu 5 pokladů o tom, že má smysl chtít jen jednu jedinou věc – nechtít vůbec nic!! 

(photo credit: Forest Wander)

V dubnu se tak nádherně ukázalo, co štěstí přináší, a co ne!

Dokončit knížku byl ohromný úkol! Slibovala jsem to svým čtenářům už do ledna :-) Byla jsem do toho někdy ponořená tak, že když manžel s dcerou odjeli na víkendový tramp, seděla jsem u toho od rána do večera. Nejmilejší vzpomínka? Procházela jsem 310 stran textu kvůli předložkám a spol. na konci řádků a kvůli iniciálám na začátcích kapitoly. Práce v podstatě mechanická. A u toho jsem si pouštěla nové album Depeche Mode, Spirit, a pozpěvovala si. Neustále dokola :-)

Ano, bývala jsem unavená. Naštěstí učím 3x týdně orlí čchi kung a tam jsem se vždycky uvolnila a nabila. Jiné čchi kungové praxe doma jsem zvládala jen někdy. Když ano, byla to pohodička. Když ne, propadala jsem se do onoho stresu, který jsem vlastně nikdy nezažila, a který nejspíš zažívají všichni zaměstnanci. Jen často ještě musí dělat něco, co by sami nikdy nedělali, kdyby nemuseli… holt poslední léta mám dojem, že mám prožívat to, co ostatní, abych mohla říct, že jsem na jedné lodi a měla trochu toho pochopení a soucítění :-)))

A jsem moc ráda, že do toho všeho přišly dvě zásadní dubnové akce – Velikonoční narozeniny a dubnové orgie :-) 

  • Velikonoční narozeniny, tj. výlet s celou rodinkou za matkou, která slavila narozky. A my jsme to navíc proložili výlety po okolí. Drábské světničky a Valečov znáte? Jestli chcete tedy nějaký ten tip na výlet, doporučuju. Však i štěstí se skrývá v maličkostech – v procházkách po přírodě! Pokud Vás to zajímá, přečtěte si Takový normální článek.
  • A dubnové orgie? No, žabí orgie to byly. Super procházka, super jarní úklid (jo, v návalu práce je přece super trochu si odpočinout u úklidu. Vy to tak snad nemáte???? :-)). Viz tedy Skvělý den se žábami, koupelnou a knížkou. I ten je tak trochu mimoňský, protože v koupelně se uklízelo a knížka se upravovala (nová obálka a prodejní stránka pro ebook TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR).

Duben byl prostě hlavně o psaní, knihách, eboocích apod. 

Kromě nové e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství, která neoficiálně vyšla 1. 5., jsem totiž v dubnu napsala hned 3 články ze šestidílné série o 12 tématech této knihy ( V našem dětství se neskrývají pouze traumata, Kde hledat to nezničitelné v nás a V labyrintech lásky je snadné se ztratit). A další dva články z úryvky z knížky (Smrt je jako láska…, Ježíšova smrt na kříži, k čemu je to nekřesťanovi dobré?)

No a potom několik článků se série 5 pokladů. A o čem že byly ty poslední jarní články ze série DŘEVO??

No o tom, že to nejlepší, co můžeme chtít, je nechtít vůbec nic! Zapomeňte na takové sny, jako je třeba napsat super knihu :-) To Vám štěstí fakt nepřinese! Já to cítila! Ono „Jak to, že nejsem šťastná, když jsem dosáhla svého snu? Dokončila jsem přece knížku, dala ji do prodeje a dokonce jsem pár kopií již prodala!!

Ne, v naplnění svých cílů, tvůrčích i finančních, štěstí neleží! Ano, cosi se uvolnilo ve chvíli, kdy člověk dojde do konce. Napětí opadlo. Ale štěstí? Ne. Štěstí přišlo, až v těch čchi kungových chvílích, které mi připomínaly ono: „Za čím se honíš?„. A ono „Největší štěstí je v uvolnění a zklidnění mysli„. V tom odhození onoho „Já chci!

A právě to mi celý duben připomínaly ony články 5 pokladů:

Já vím, co opravdu chci. Jen na to jaksi někdy zapomínám a pak si večer před spaním, když mi v hlavě koluje fůra myšlenek, co ještě chci v knížce vyšperkovat, musím klást tu otázku: „Co chceš? Vnitřní svobodu, nebo knížku??“ Co byste si lidi vybrali Vy?? A víte, co OPRAVDU chcete? A proč sami sebe sabotujete? Ne, nemusí to být kvůli blbému dětství. Nebo kvůli slabé vůli, nebo že sami sebe nesnášíte, jak člověk občas kolem slyší. Napůl oprávněně, napůl je to spíš takové podsouvání toho, že člověk není ENOUGH (dost).  Sabotujete sami sebe prostě jen proto, že sami sebe neznáte. A že nevíte, jak funguje DOPAMIN. Jak Vás podráží a jak Vám může pomoct :-)

Máme jakousi představu, že můžeme Životu určovat, co nám má dát. Četla jsem takový názor, že: „Bůh (apod.) nás přece miluje! Řekneme si a on nám to dá!!“ A četla jsem takové názory o Zákonu přitažlivosti, že stačí si správně přát a máme to! Jenže ono je to jinak. Často chceme Životu vnutit své vlastní představy o tom, jak vypadá štěstí. A vzdorujeme tomu, když nám Život dává najevo, že tak to tedy fakt není! Čím tvrdohlavější a nesprávnější představy máme, tím víc trpíme a tím složitější je onu vděčnost a důvěru v Život najít. A přitom Život nás vede k tomu nejhlubšímu štěstí ve sféře nepodmíněného! Když se Životu otevřete a vzdáte se svých představ a tužeb, dosáhnete toho opravdového štěstí a ne jen její atrapy..

Berte věci tak, jak jsou (nečernobíle, bez hodnocení, bez boje) a jděte s proudem. Čím déle vzdorujete, tím více zadržujete proud Života a vzdalujete sami sebe od toho, kam s Vámi míří. Stačí jen Životu důvěřovat!

A tak to jediné, co má smysl chtít, je zůstat otevřeně být! Důvěřovat proudu Života a plout s ním do sfér NEPODMÍNĚNÉHO A NEOČEKÁVANÉHO! Přijímat to, co je! Ať je to cokoliv. Protože jen tak prožijeme skutečné štěstí, radost, svobodu a jistotu. Zažili jste někdy ono čchi kungové uvolnění? Ten pocit lehkosti, kdy necháváte energii samu, aby vedla Váš pohyb? A ona přesně ví. Existuje i cosi jako spontánní čchi kung a to je teprve síla…

Vzdát se chtění není snadné, protože v sobě neseme spoustu vnitřních svárů. Když ale pronikneme za ten duální svět k tomu prvotnímu vnímání (znáte ta videa Ruperta Spiry – Kdo jsem a kdo je tady nešťastný?), Ego ztratí svou sílu a konflikty zmizí. Nejde o to nechtít vůbec nic. Jde o to chtít nechtít. Kdo pochopí paradox, vstoupí do Jiného světa. A tam člověk nedělá nic kvůli nějakému cíli, ale protože víme, že je to tak pro nás dobré a cítíme se v tom uvolněně a spokojeně. Neděláme to proto, že něco chceme, ale protože to tak máme rádi.

Nic nečekáme, nic nás nemůže zklamat, nebo pohltit bahny smutku a rezignace. I to jsem zažila. Silné zklamání, které přišlo v půlce dubna, a takový ten pocit, proč se na všechno nevykašlat?. Právě tento článek mi pomohl si uvědomit, kde jsem udělala chybu. 

A zde leží příčina všeho! Jsme závislí na tolika věcech, kterých je tak těžké se vzdát, že? Na té naší cestě do Jiného světa nás ale čeká ten nejnáročnější krok. Vzdát se toho, co je u kořene všech závislostí. Vzdát se závislosti na vlastním Egu tím, že pochopíme, že Ego není to, co jsme. Není to snadné, protože Ego je mazané až zákeřné a skrývá se pod maskami, kde bychom ho vůbec nečekali!

Často si již pár týdnů říkám: „To nejsem já, kdo to chce. To je moje Ego.“  Když to přání opravdu vychází z Ega, vždycky to poznám… 

Když jste dočetli až sem, četli jste jen o tom, co já, nebo jste zabrousili i sami do sebe? Ptali jste se sami sebe, v čem spočívaly ty Vaše dary toho Vašeho dubna? Jaké perly byste z toho haraburdí vytáhli a zavěsili si je na náhrdelník roku 2017? Co zajímavého jste prožili? Jaké sny se Vám splnili? Jakých představ a tužeb jste se museli vzdát?? Jaké štěstí jste objevovali?? 

 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s