Všichni jsme podplatitelní…

Každý máme tu svou udičku a tu svou návnadu, na kterou se necháme chytit… 

Tu svou příchuť medu, po které toužíme, a kterou si tak rádi necháváme mazat kolem pusy… 

Nešťastní, když ji nemáme. Nešťastní, když se chytíme. Kvůli vteřině sladké chuti. A i kdyby trvala v našem světě den, měsíc, rok, ve světle věčnosti je to vteřina.

Středeční výlet do Prahy byl v mnohém výjimečný. Volno jsem potřebovala jako sůl. A středa byla den mnoha krásných setkání :-) Nejen Depeche Mode osobně po cca 8? letech ale i bývalá spolužačka, se kterou jsme popíjely na Vyšehradě, a kámoška, se kterou jsme hledaly vchod číslo 5 na plochu. A v neposlední řadě rodiče, u kterých jsem přespávala. A pes a kočka taky. Samo.

Koncert byl úžasný, a přece mě neuchvátil tak, jak ten první. Možná proto, že už jsem věděla, co čekat. Dav zpívajících a tančících lidí. Mávajících do rytmu Never let me down again. Zpívajících sborově při Home. Svítivá Somebody (viz min. článek o depešáckých chytrých mobilech) pro mě byla příjemným překvapením :-)

A přece v téhle sérii vytáhnu pár písní, které mě tam chytly nejvíc. A jedna zcela překvapivá nakonec :-)

Minule bylo Somebody. Dnes bude Corrupt.

Tuhle písničku miluju už roky. Je tady i s textem na blogu již dlouho. Bohužel jsem si všimla, že video zřejmě kvůli copyrightu stáhli z youtube. Škoda. Tady máte tedy jiné video – přímo z koncertu. Ne tedy toho pražského. Bohužel jsem na youtube nenašla celé pražské video, které by se mi líbilo natolik, abych ho sem dala. Ale 22.5. v Budapešti měl někdo štěstí a natočil něco, co bylo super a i s tou atmosférou…

Zvláštní písnička. Nacházím v ní pro sebe různá poselství, různé vzpomínky na různé vztahy, ve kterých měl člověk opravdu chvílemi pocit, že chybělo málo, stačilo, aby člověk narazil na někoho, kdo by se rozhodl si s ním pohrávat jako kočka s myší, a lítala bych v tom…

A je to tak nějak univerzální. Je tak velmi snadné někoho zkorumpovat.  Omotat si ho kolem prstu, mazat mu med kolem pusy. Přetáhnout si ho na svou stranu, lísat se. A pak člověk najednou zjistí, že ho ten druhý má ve své moci. Že stačí je málo a opravdu ho to sejme…

A pak si člověk přeje, aby toho dotyčného nikdy nepotkal. Trpí, pláče, stěžuje si a obviňuje.

Když Dave Gahan spustil tuhle (jsem tak ráda, že právě tuhle písničku zařadili konečně na setlist!), najednou se mi to všechno znovu vynořilo. Jak je člověk velmi zranitelný, když otevře své srdce a někomu začne věřit. Často jen svěří své srdce někomu, kdo je nezralý, a zklame se. Někdy ale svěří své srdce někomu, kdo jím úmyslně manipuluje, aby získal to, co chce. Ať je to vztah nebo moc. Funguje to tak dokonale.

A pak jsem jela vlakem domů a cestou znovu vytáhla onu knížku Cesta k lásce od Arthura de Mella, o které byla řeč minule, a která mě na mé cestě do Prahy provázela. A narazila jsem na pasáž, ve které Arthur mluví o tom, že někdy si ve své zamilovanosti myslíme, jak velkou lásku neprožíváme. Jdeme do světa a záříme. Jsme milováni a milujeme! Jak úžasný pocit!

Jenže to podle Arthura není láska! Vložili jsme své srdce do rukou tomu, který nás miluje. On najednou drží ten vypínač a pokud nám svou lásku vezme, to světlo v nás okamžitě vypne!

Stačí, když ta jeho láska najednou nebude taková, jak si lásku představujeme. Nebude nám říkat ta sladká slovíčka, která toužíme slyšet. Neudělá pro nás to či ono. Nedá nám to, co si myslíme, že potřebujeme.

Yes, I could corrupt you in a heart beat. Je to tak jednoduché. Cvak.

Don’t even tempt me. Ani mě nepokoušej. Radši mě nepokoušej. Nedávej mi tu moc nad sebou.

Zůstaň ve své lásce svobodná/ý, protože taková je ta skutečná láska…

Štěstí nepřichází zvnějšku. Sladká slovíčka atd. jsou krásná, ale pokud máme dojem, že je potřebujeme natolik, že bez nich nebudeme šťastní, není to láska. Jen převlečené utrpení, které čeká, až dříve nebo později poodkryjeme jeho plášť a zahlédneme tu odpudivou postavu, které jsme dali sami sebe. Vyměnili lásku za med kolem pusy…

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Písně, Uncategorized se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Všichni jsme podplatitelní…

  1. Pingback: Depešácké chytré mobily (1. díl série o DM koncertu) | Žít je umění – ENjoy!

  2. jolana88 napsal:

    „nejlepší je, hochu, vzít růžový brejle – zahodit je a pak mrkat pravdě do očí“ :) btw: soukromý názor – každou „zamilovanost“ si má člověk užívat – bez ohledu na věk.

    • avespasseri napsal:

      Jojo :-) Souhlasím. I zamilovanost je super věc. Odhalí člověku, jaké to je. Bez toho to prostě nejde. A až odezní, je dobré si uvědomit, že to, co chceme není další zamilovanost, která zas odezní, ale to, co nám dala. Má zkušenost. Jak pořád říkám: lásce je jedno kdo koho a proč. Když ji jednou pocítíme, máme zůstat u ní. Ne u toho, skrze koho přišla. Když odejde, ona nám zůstane. Pokud chceme.

  3. Pingback: Je to s námi fakt tak špatný?? (3. díl) | Žít je umění – ENjoy!

  4. Pingback: Tolik smutku a trápení – a přitom stačí jen natáhnout ruku a zvednout to sluchátko… (5. díl) | Žít je umění – ENjoy!

  5. Pingback: A květen kladl otázku: „Miluješ opravdu?“ (3. část) | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s