Červnová cesta do neduálního Jiného světa…

Jó, jsou různé cesty a různé světy, kam je možné cestovat. Obvykle cestujeme tak po zeměkouli :-) Někdy nejedeme dál než za humna. Někdy překročíme ty nejbližší hranice. Někdy sedneme do letadla. A někdy v něm doletíme i do těch končin zeměkoule, kde máme dojem, že jsme u mimoušů. Asijské a africké kultury jsou tak jiné! Ještě že ten mekáč a ta kola je všude, abychom se měli čeho chytit :-)

Kam toužíte letos v létě vyrazit za poznáním nebo za pohodou Vy?? 

Já miluju a vždycky jsem milovala cestování. I ta Země mi byla malá a já tak toužila letět vesmírnou lodí někam daleko! Možná i proto jsem se už od 5 let učila jeden jazyk za druhým – německy (těch pár slov a víc nic :-), rusky (už se nedomluvím), anglicky (jó!), španělsky (na dovču Ok), italsky (tak vím, že mléko je leche a s mléko/milk/moloko nemá nic společného :-)), francouzsky (hm, dej knihu a pak možná), arabsky (jó), svahilsky („chci jít domů!„), sinhálsky („Vítám Vás„). To aby bylo zjevné, jak to s tím mým polyglotstvím v současné době je :-)

Ve skutečnosti mě to ale nejspíš vždycky táhlo do Jiného světa, kde funguje úplně Jiný jazyk. A tohle všechno byla jen taková přípravná cesta, abych pochopila, co všechno mě čeká, co to opravdu znamená Jiné a co práce dá naučit se jazyk Jiného světa. A v červnu, jak se zdá, jsem začala psát hlavně o něm.

Léta na blogu píšu o svém hledání, ale vlastně jsem moc nepsala otevřeně o tom, co za tím vším je. Psala jsem o paradoxech, psala jsem o tom, jak zároveň respektovat druhé i sebe, ano. Naznačovala jsem. Vzbuzovala jsem reakce ve smyslu: „Tak buď ANO, nebo NE! Obojí je obojaké!“ 

Ale teprve poslední dobou píšu doslovněji o neduálním světě, který je fakt dost mimoňský. Možná už je na čase, aby se o něm dozvědělo víc lidí?? 

Někdy mu říkávám mimoňský (a proto ten minikurz Mimoňská cesta), protože je tak jiný. Někdy o něm mluvím jako o světě nepodmíněného (Ankou). To protože to je jedna z jeho základních charakteristik. Právě svět Ankou byl cílem blogového projektu Absurdistán už před lety.

Je to již mnoho let, kdy mi došlo, že to, po čem toužíme, můžeme najít jen tam. Ať je to svoboda, láska, radost, spokojenost nebo odvaha. Jen se někdy zamyslete nad tím, po čem toužíte. Jistě někde v hloubi najdete některou z těchto kvalit. A ty jsou VŠECHNY nepodmíněné!

Jenže k tomu, abychom do tohoto světa vstoupili, potřebujeme cestu a pomoc. A právě o té pomoci byl červen také :-) Jedné významné se mi dostalo. Udělala mi velikánskou radost a probudila ve mně velkou vděčnost. A v několika článcích jsem ji tady zas nabízela já :-) 

Ale ono je hlavně důležité si neustále připomínat, kam směřujeme. Je to přesně jako s výukou jazyků. Neustále opakovat, dnes a denně. Dokud nám to nepřejde do krve a my najednou nezačneme mluvit plynně úplně novým jazykem. A dívat se na svět jinak. Mimoňsky :-) Ty články jsou tu – pardón – tedy stále ještě hlavně pro mě :-) Ale kdokoliv se chce přidat, je vítán :-)

Co se tedy v červnu dělo, o čem jsem to psala, co připomínala??

  • Začala jsem hodně obsáhlým květnovým shrnutím.

Hlavně o lásce :-) (Miluješ opravdu?) Samozřejmě o té nepodmíněné. O tom štěstí, které nic nedělá pro druhé (a nesklouzává k tzv. othernishness), ani pro sebe (a nesklouzává ani k selfishness), ale prostě je šťastné jen tak! O tom, že opravdu milujeme, jen pokud jsme svobodní! Tj. nelpíme na svých drogách, na svých představách, touhách a obavách, a druhé konečně vidíme takové, jaké opravdu jsou. Naše odsuzování totiž hovoří jen a jen o našich potřebách a ne o druhých a jen my jsme zodpovědní za jejich naplnění. Uvnitř.

O tom, že opravdová láska je na dosah – stačí natáhnout ruku! Ale je to všechno, nebo nic. Jsme ochotní vzdát se všeho?? Osvobodit se od všech drog, na kterých lpíme, ale které jsou jen náhražkou toho skutečného štěstí? Jenže dokud své štěstí něčím podmiňujeme, ten vstup do světa nepodmíněného je nám uzavřen! Jen v té otevřenosti, té křehkosti a té důvěře je vchod!

O tom, že splněná přání mi nikdy neposkytla takovou radost, jako když jsem svou pozornost obrátila ke svým strachům a překonala je! Radost ze splněných snů je krásná stejně jako radost z maličkostí. Ale tahle radost je jiná..

Otevíralo se srdce a přineslo to jeden úžasný efekt. Otevřené srdce je totiž otevřené tomu, čemu dlouho nebylo a to z nejrůznějších důvodů. To je ta pomoc, kterou člověk někdy na té cestě nutně potřebuje, protože holt není dokonalý. Když je taková podpora dlouhodobá, tím líp :-) Jen se člověk musí sám trochu snažit.

To byl asi ten nejkrásnější okamžik celého června….

Orel prostě někdy přináší zázraky, důvěru, otevřenost a radost. Svobodnou sounáležitost, spolupráci a hravost. Mocné impulzy a odkrytí základny, o kterou se člověk může opřít.

  • Napsala jsem několik článků do projektu 5 pokladů, tentokrát o onom radostném elementu ohně

Je Život Váš kámoš, nebo spíš nepřítel?  – Jediný zaručený způsob, jak v Životě prožívat skutečnou radost, je udělat si ze Života kámoše. Nesoudit, nebojovat, ale důvěřovat. Jsou to ty nejnáročnější úkoly, ale pokud chceme prožívat skutečnou vnitřní radost a ne jen nějaké hrátky, které mají zaplácnout to, jak se nám zdá Život nesnesitelný, je nezbytné se tímto směrem vydat. Nahlédnout do temných zákoutí, přežít to a nalézt tam za tím vším ten neduální svět. Svět nepodmíněného a neočekávaného. V tom okamžiku se přestaneme snažit měnit ten polovičatý život na méně polovičatý, ale proměníme ho od základů.

Cesta kolem náhrobku vlastní svobody – Podlehli jsme onomu musíš být lepší, hezčí, rychlejší apod., hledáme návody na lepší Život, když nás ten, který žijeme zklamává. Myslíme, že je to cesta pokroku a ke štěstí, ale je to jen cesta kolem dokola náhrobku vlastní svobody. To štěstí se skrývá v onom klidu, který zahlédneme, když se na té cestě zastavíme. Nebo když v bouři zahlédneme jistotu a svobodu. I opravdovou radost totiž můžeme zažít, jen když jsme svobodní! Pokud neustále hodnotíme, lajkujeme a dislajkujeme, naše reakce už není svobodná, ale hnaná strachem a touhou.

Přestaňme si myslet, že o druhých něco víme. Nevíme nic ani sami o sobě –  Děláme si ze života peklo často jen proto, že si myslíme, že víme, jací druzí lidé jsou, co si myslí a co chtějí. Domýšlíme si motivy jejich činů a slov, ale kolikrát se už ukázalo, že jsme se mýlili? A jak moc víme o svých SKUTEČNÝCH motivech? A tak lepší, než se něčeho domýšlet, je třeba zeptat se :-)

Ta nejkratší cesta ke štěstí a splnění našich snů –  Jak už bylo řečeno, zdrojem toho všeho zmatení, vší té bolesti a vší té zbytečné honby za iluzemi, je ten soudce v nás! To věčné vážení na vahách našich představ o tom, co je dobré a co zlé. V tom okamžiku se vzdáváme svobody a postavili jsme se do věčného konfliktu a strachu. Toužíme naplnit své sny, ale ty nejhlubší sny nám právě proto nakonec uniknou! Opravdu toho ještě nemáme dost? Opravdu si ještě myslíme, že je kam lézt??  Ve skutečnosti toužíme jen po 5 věcech – svobodě, lásce, vnitřním klidu a rovnováze, spokojenosti a jistotě. Jenže tyto kvality nám může dát jen ten svět nepodmíněného! Jak říká Rupert Spira: „Vše co oddělené Já dělá, VŠECHNO, co dělá, dělá pouze proto, aby se zbavilo svých omezení„. Natahuje se po tom či onom ve snaze najít uspokojení. Ale ještě nepochopilo, že TAM nic takového nenajde. Jen TEĎ A TADY.

Kdo ublíží druhému, ublíží i sám sobě. Ve skutečnosti není oddělené Já a Ty –  Často, když hledáme tu svou cestu ke štěstí, dostaneme se na rozcestí, které nám zamotá hlavu. Dalším krokem buď ublížíme tomu druhému, nebo sobě. Kterou cestu si vyberete? Hm, ani jedna není nakonec správná. Právě neduální svět nám umožní jít za tu dualitu a Ty :-) Nenechte se mýlit nikdy a v ničem – v neduálním světě logicky neexistuje žádné BUĎ ANEBO, ANO vs NE, JÁ vs TY :-)

  • A na závěr jsem se nechala inspirovat naší lesní mimoňskou cestou do školy a dvěma depešáckými písněmi ke 3 článkům o tom, jaké to je v tom neduálním světě. A jak se tam dostat. 

Naše lesní mimoňská cesta je krásným příkladem toho, že Jiný svět není nutné hledat někde venku, ale že tu neustále je. Potřebujeme jen otevřít oči a zahlédnout ho. Moc lidí tam nechodí, tu cestu si často musíme vyšlapat. Ale je naše :-) Svobodná, poklidná, radostná a plná Života. Ne jako ta čtyřproudovka, která Vás lapí, nasměruje a popohání tam, kam ona sama chce… rychle a ještě rychleji…

A dvě depešácké písně jsou krásnou připomínkou toho, že někdy stačí vzít si naši oblíbenou hudbu a nasměrovat se jí právě tam, kde se dokážeme konečně uvolnit. Tam, kde „zpíváme radostí„, „hoříme láskou“ a „rozpouštíme se s důvěrou„. Naplnění světlem, které skrze nás září. Znáte alespoň jednoho takového člověka, ze kterého vychází světlo, uvolněný klid, pohoda a vnitřní jistota? Radost a láska? Ano, takové to je. Natáhnete ruku a pomalu se dotýkáte toho, co vnímáte všemi smysly…

A jaký byl ten Váš červen?? Jaké světy jste objevovali Vy? Byly spíš pozitivní, plné radosti, lásky, důvěry, hravosti a sounáležitosti? Nebo spíš negativní, plné smutku a obav? Nebo se Vám podařilo proniknout na chvilku do toho Jiného světa, kde v tom oceánu slz můžeme najít to nezničitelné v nás, a proměnit písek v perlu? Byl Život v červnu spíš Váš kámoš, nebo jste s ním bojovali? Mně v červnu odvezli otce s druhou mrtvičkou do nemocnice a je to právě Váš přístup z toho Jiného světa, který dokáže Vám a hlavně i druhým lidem vnášet do Života klid, ať se děje cokoliv… a onu příslovečnou naději do žil… 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice měsíční shrnutí se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s