Pěšky na Hrad Houska se taky dá…

Dostala jsem nedávno dobrý tip. Hrad Houska. Prý nejlepší prohlídka, kterou kdy kde poslední dobou viděli. Manžel tedy prohlásil, že pána moc neposlouchal, protože se mu zdálo, že pindal. No, já ho poslouchala, smála jsem se a přišlo mi to rozhodně lepší než ta nudná klasika, kdy kde kdo co postavil….

Ostatně proto také obvykle nejradši chodím na dětské prohlídky :-)

Toto ovšem dětská prohlídka nebyla, ačkoliv to tak při pohledu na tu naši skupinku i na tu skupinu, která odcházela před námi, tak vypadalo. Holt svátky…

Ovšem celý hrad, legenda s onou dírou do pekel, prohlídka, která mě konečně bavila a netrvala ani přespříliš dlouho a samozřejmě i krásná vyhlídka z hradu na Bezděz byly jen třešinkou na dortu celého výletu. My totiž obvykle nejezdíme autem až na místo a ani se nehoníme po lesích a silnicích na kolách. Chodíme pěšky a cestou můžeme narazit na spoustu věcí…

Třeba na tohle:

Dcera mě nakonec přiměla sejít ještě o patro lesa níž než jsme si dávali obídek, aby nám ukázala, co našla…

Byla také spousta borůvek! Řekla bych, že to bude pro dcerku ta nejsilnější vzpomínka – jak posedávala v borůvčí, pojídala ty modré kuličky, občas je rozplácla na prst a pak volala: Koukej, koukej, krvácím, nebo borůvky se mnou sbírala do půllitrové flašky od Vinei.

I já jsem mívala cesty s rodiči na borůvky ráda. Dodnes vzpomínám, jak jsem lítala po lese od jednoho k druhému a předávala jsem zprávy, kolik má kdo nasbíráno. Nebo jsem sama sbírala do „bandastičky“ (taková mrňavá a žlutá, abych měla pocit, jak mi to jde rychle). A k obědu pak pojídala chleba se sekanou posypanou borůvkami :-) Možná proto si tak rozumím s manželem, který vyrůstal na vesnici v domě u lesa. Ano, vrátka vedla přímo do lesa… dodnes vedou, šla jsem jimi sama kolikrát…

Oba máme rádi les a dlouhé procházky po něm…

Cestou na hrad Houska toho ale bylo víc než jen borůvky a lebky…

Vyráželi jsme z Mšena a první, co mě uchvátilo (já vím, bude to znít divně), byla škola!

Krásná škola na krásném místě s krásným hřištěm před ní. A velký nápis Našim dětem.

Moc bych něco takového přála i té své kráčmerce, ale tak sice nemají takové klidné místo a veliké hřiště, ale třeba aspoň ta výuka a učitelé za to stojí… za to, že je první 3 roky neznámkovali, jistě…

V Mšeně mají krásné Městské lázně, kam bychom se šli koupat všichni hned! A o kousek dál krásné dětské hřišťátko pod skalou a ještě o maličký kousíček dál takovou speciální stezku plnou nejrůznějších hloupůstek. Jako třeba tuhle Mochomůrku:

Narazíte tam také na orangutana, Kokořínek, Husův památník nebo krmítko pro ptáky v podobě domečku…

O pár kilometrů dál je skalní bludiště…

A jistě je tam toho i víc, ale my jsme přece jen byli vázaní vlakem v 18.30 zpět…

A jak jste si užili těch pár dní volna Vy? Nějaká zajímavé místa? Praštěné nálezy? A už jste letos měli borůvky??

 

 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Pěšky na Hrad Houska se taky dá…

  1. valkil napsal:

    V dubnu jsme byli v Mšeně taky, M. tam měl závody, tak jsme využili k výletu do okolí a prošli Cinibulkovu naučnou stezku – paráda. Ještě se do těch končin chci určitě vrátit, třeba i na Housku. A můžu říct, že mě hodně překvapilo Mšeno, moc pěkné městečko.

    • avespasseri napsal:

      Já byla právě také velmi překvapená. Sledovala jsem i místní dlažbu a pak přišla domů do Nymburka s tím, že když to jde ve Mšeně, musí to jít i u nás. Jde o takovou tu ozdobnou dlažbu, kdy se mezi tmavými kostkami dělají barevné ornamenty. Já se tak trochu děsím, že až budou u nás opravovat chodník (a že ono je to už velmi nutné), tak je vyhází a nasázejí tam klasickou zámkovku. Byla by to ohromná škoda!

  2. valkil napsal:

    Mimochodem – borůvky. Když jsme tam v tom dubnu byly, byl les plný pučících listů, úplně jsem si představovala, jak jich tam bude v létě mraky :) Na borůvky mám taky vzpomínky, u dědy, cesta na kole kus za město, sbírali jsme do jednotlivých hrníčků (já měla umělohmotný růžový) a pak sesypávali do bandasky. Byla jsem ale líná a vždycky dala tak jeden hrníček a pak už se jenom cpala :)

  3. Pingback: Červencové: „Není co odpouštět, protože v Jiném světě není, co by nás zraňovalo.“ | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s