Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (2. díl)

V minulém článku (ZDE) jsem Vám přiblížila, jak moc mě ovlivnil srpnový desetidenní kurz vipassany, kterého jsem se zúčastnila. Dala jsem Vám odkazy na pár článků o kurzu a vlastních zkušenostech, které tady i na mém novém blogu vyšly. Začtěte se a zvažte, zda by Vám takový kurz také nepomohl tolik jako mně. 

Zkušenosti z  kurzu se ale prolínaly i dalšími srpnovými články

Pro mě osobně to prostě nebyl jen tak nějaký kurz a mé nadšení z něj nevyprchalo ani po 3 týdnech od návratu z něj. Pořád v 5.00 ráno vstávám a hodinu medituji. Pravda, během dovolené jsem meditovala méně, ale den jsem stejně začínala v 5.00 ráno. A pořád se snažím dodržovat pitný režim i pravidelné jídlo. Ano, na dovolené se to trochu posunulo a dortíkům jsem neodolala, ale po návratu se opět celkem dobře překlápím zpět. Ta zkušenost deseti dnů byla prostě mocná. A vnášela sílu a pochopení i do těch náročných okamžiků mimo kurz…

Články 5 pokladů toho byly jasným důkazem: 

  • Když do sebe puzzlíky zapadnou – článek o tom, jak zásadní je nehádat se o své pravdy. Beztak obvykle vnímáme jen její střípek. Jen ten svůj puzzlík. Pokud jej považujeme za to, jak se věci mají, a řídíme se tímto přesvědčením, můžeme druhým nechtíc ublížit. I když moudří lidé si ublížit nedají a řeknou si spolu s Ježíšem na kříži: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ A naladí se na sílu soucítění.  Ale kdo chce v druhých lidech vyvolávat naschvál sílu soucítění a odpuštění??

 

  • Co se skrývá pod maskou utrpení a co pod maskou Ega –  právě desetidenní kurz vipassana, skrze těch více jak 100 hodin intenzivní meditace, mi umožnil nahlédnout pod masku utrpení a pod masku Ega. Bylo to zvláštní. Najednou chcete utrpení, protože jste mnohokrát opakovaně zažili, že pod ním se skrývá svoboda a blaženost, stačí se otevřít. A nechcete touhy a strachy Ega, protože pod ním se skrývá bolest a dál nic. Dokud to nechápeme, tak moc chceme (kdo nechce být šťastný a spokojený??), ale tím hlouběji se paradoxně noříme do utrpení! Tak moc chceme přechytračit Život a urvat si na něm to, co se nám zdá, že nám nechce dopřát. Tak moc se chceme ochránit před vší tou bolestí. Tak moc jsme toho už zažili! A on nás přitom vede k nepodmíněnému štěstí a my se tak cukáme… myslíme si, že vylézáme z vody, a přitom se dál a dál topíme…

 

  • Kde hledat vyrovnanost (hlavně když bouří?)  – článek o tom, že onu vyrovnanost nikdy nenajdeme venku, ale vždy pouze uvnitř. Připomínka toho, že nemá smysl obviňovat ani sebe, ani druhé. Druzí nemohou nikdy uspokojit naše představy o tom, jak by se měli chovat, ať už tyto představy vycházejí z našich tužeb, strachů, anebo morálních představ. Nikdy nemohou uspokojit naše nároky, protože naše nároky vycházejí ze světa nepodmíněného, ne ze světa lidí.

 

  • Přijmete i sychravý deštivý podzim s láskou jako dar? – první článek podzimní série o tom, že s podzimem přichází na osobní úrovni období zbavování se toho, co se neosvědčilo, a sklízení úrody, tj. sklízíme to, co jsme si nadrobili. Jak moc bude pro nás toto období náročné závisí na tom, jak moudří jsme na jaře byli a jaké semínka jsme zasadili (nebyla to semínka Ega?). A také na tom, zda jsme se během léta naučili té skutečné lásce, která přijímá a nekritizuje vše kolem.

 

  • S tou bdělostí a přítomností je to prý jinak – článek o tom, že bdělost neznamená pouze bdělé vědomí přítomnosti, ale také moudrost. Abychom nebyli jako ta Šípková Růženka, kterou sice princ probudí, ale ona znovu jde a píchne se. Není si totiž vědomá toho, co vlastně dělá. Co jí a jejímu království přinese štěstí a co neštěstí. Článek o tom, co slova nedokáží sdělit, ani kdybychom popsali stohy knih, ale co dokážeme objevit pouze sami v sobě (i ti druzí). Článek, který připomínal moudrost písně Depeche ModeEnjoy the Silence.

Ponořme se tedy do ticha slov i hodnocení…

Projděte si je, každý z nich rozvíjí určitou část naší osobnosti, která napomáhá tomu, abychom našli tu cestu do Jiného světa k nepodmíněnému štěstí. Srpnové články projektu 5 pokladů rozvíjely elementy ZEMĚ a KOVU.

Mezilidské vztahy někdy přinášejí nejvíc utrpení. Ale také tu nejlepší školu!

Pro některé lidi jsou možná největšími překážkami práce, kariéra a touhy po lepší práci a lepší kariéře a po větší sumě peněz za práci apod. Já to tak nemám. Ne snad proto, že bych vydělávala ohromné peníze, ale spíš proto, že práce, kterou dělám, mě baví, dál ji rozvíjím a peníze s tím snad přijdou. Vzhledem k tomu, že rozpočet rodiny neleží výhradně na mě, mám ten luxus dávat si na čas…

A proto se nejvíc učím skrze lidi a vztahy.

Ve své podstatě jsem nekonfliktní člověk a konflikty jakéhokoliv rázu pro mě byly vždycky noční můrou. A zjistila jsem, že mé Ego si našlo spoustu nejrůznějších způsobů, jak mě těchto nočních můr uchránit. Bohužel na téhle cestě, na kterou jsem se před cca 20 lety vydala, nemá Ego své místo. To musí přenechat něčemu, co je stabilnější a silnější. A co ve vichřici jakýchkoliv konfliktů, těžkostí a trápení stojí pevně jako strom.

A tak přišlo, už opět, období, kdy je na mně, abych přecvakla z Ega na tu vnitřní sílu vyrůstající z Jiného světa nepodmíněného. Abych zavřela oči, přestala se bránit a udělala ten krok do neznáma. Dosud se to dařívalo jen na chvíli a dříve nebo později jsem utíkala pod ochranu druhých. Nyní, jak se zdá, už umím z toho hnízda uletět mnohem dále…

Neočekávat nic od druhých. Ale v dobrém. Protože, přiznejme si to, pokud chceme být opravdu svobodní a pokud chceme opravdu přestat působit dojmem, že za všechny naše problémy mohou ti druzí, kteří nám nemohou či nechtějí dát to, co očekáváme a chceme, nic jiného nám nezbývá. Druzí mohou dělat chyby, mohou být nedokonalí, ale jsou prostě jen lidé… stejně jako my.

A tak, jak píšu v článku na mém novém blogu – Za všechny mé problémy můžeš ty, aneb jako to vlastně je: 

Kdykoliv hledáme u druhých porozumění, podporu nebo cokoliv, co se tváří takto vznešeně a co máme plné právo po druhých požadovat, musíme si zároveň položit jednu základní otázku: Jsem spokojený/á i bez toho? Dokážu žít šťastně i bez toho, co mi ten druhý dá? Nebo je mé štěstí na něčem či na někom TAM VENKU závislé??  Teprve pokud si s čistým svědomím můžeme na první dvě otázky odpovědět ANO, pak víme, že jednáme z té správné motivace. Ne z touhy, aby někdo udělal naši práci za nás (dal nám štěstí), nebo ze strachu, že to sami nezvládneme, ale z vědomí, že je správné dávat druhým porozumění a podporu atd.

Bývaly doby, kdy jsem se učila vycházet ze své ulity, ve které mě Ego chránilo, nenapadat ani necouvat, ale přiznávat druhým svou zranitelnost a komunikovat o tom, co se mi nelíbí. Jenže se ukázalo, že je potřeba jít ještě dál, protože tento způsob je založen na lži. Na lži, že my něco potřebujeme a že ten druhý nám to může (má) dát. Protože by měl, protože tak je to správné. Jenže tak to není. Vykořeňme ze svého slovníku slovo měl by a přestaňme hledat pořád něco venku. Tam to stejně nenajdeme…

Pokud v sobě jednoho dne najdete tu sílu a poznání, že nepotřebujete vůbec nic, osvobodíte sebe i druhé.

Člověk někdy tam moc touží, aby bylo vše v pohodě. Aby se ty životní cestičky moc nekroutily a nenarážely na sebe, ale aby jeden druhému naslouchal a sdílel s ním dobré i zlé, v soucítění i pochopení. Aby člověk mohl svobodně jít kamkoliv se mu zachce a nemusel vnímat, že nemůže. Ať už proto, že tam stojí zeď, nebo vlastní slabost či nedůvěra. Tato slova zazněla ve speciálním článku Trápení je vždycky dar. Jen je potřeba to alespoň zahlédnout. 

Právě na onom desetidenním kurzu meditace vipassana jsem poznala, že je to jinak než jsem psala v ebooku TRÁPENÍ MŮŽE BÝT DAR. Trápení je darem VŽDY. Jak ten dar objevit jsem ale v ebooku (i v knize Život je umění milovat) popsala velmi důkladně na 10 základních pilířích jak z utrpení udělat radost. Něco, zač můžeme být nakonec vděční.

Stačí najít smysl toho, co se děje, protože trápení tu není od toho, aby nás trápilo, ale aby objevilo bolest, která v nás již je a umožnila nám ji znovu prožít a tak ji vyléčit. Je to stejné jako při vipassaně – nebraň se, neutíkej, jen si buď vědoma a nepřidávej k utrpení, které vnímáš, ještě další. Nebylo by absurdní, aby si Hus ještě přikládal, ať líp hoří?? Nedožaduj se změny, nezašmodrchávej to ještě víc. Důvěřuj Životu a jeho napínavé hře. Otevři se soucítění vůči sobě i komukoliv a čemukoliv, co tě trápí. Pak se ti otevřou dveře k tomu, jak z utrpení získat onen slíbený dar…

Hledejte, jak život milovat, ať Vám přináší cokoliv. Můžete si totiž vybrat: buď se budete trápit Vy i lidé kolem Vás, nebo najdete klid a jako ten největší dar ho dáte i lidem kolem Vás. Co Vám přijde lepší?? 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice měsíční shrnutí se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (2. díl)

  1. Pingback: Srpen aneb jak se vypořádat s utrpením? (1. díl) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s