Než vypukne vánoční šílenství (2. část)

Rozhodla jsem se ohlédnout za rokem 2017. Ano, už teď. Rok se chýlí ke konci a již brzy se místo ohlížení bude člověk věnovat vánočním přípravám. Ale nakonec jsem se v minulém díle věnovala místo první čtvrtině roku 2017 nejnovějšímu projektu pro rok 2018 :-) (Přečtěte si, přidejte se, jak jinak :-))

Jak jsem v první části psala, můžete tuto sérii vzít jako inspiraci. Udělejte totéž. Pokud nemáte žádný deník, žádný přehled toho, co Vás ten který týden a ten který měsíc zaujalo nebo překvapilo, na kterém byste podobné ohlédnutí mohli založit, přidejte se do projektu 2018 :-) (Jak jinak.) V průběhu roku budete mít možnost objevit a zaznamenat spoustu zajímavých událostí i lekcí :-) Je super umět nahlédnout pod povrch dění…

 

Co mi tedy přinesl (a odnesl) rok 2017?

Začneme postupně, prvními třemi měsíci. Začneme odvíjet tu niť a možná se nám nakonec vyloupne symbol, který budu moci roku 2017 přiřadit. Připomeňme si symboly předcházejících let – dar, noční můra (z Elm Street) a sněženka :-)

Začátek roku bývá vždycky zajímavý. Často v sobě skrývá náznaky toho, kterým směrem se bude celý rok ubírat. Obvykle to tam člověk zahlédne zpětně. Nebo si vzpomene. Stejně jako já si v březnu roku 2014 uvědomila, co za hloupé přání jsem vyslovila v lednu roku 2014 – ráda bych našla nepodmíněné štěstí :-) Hloupé bylo proto, že netušilo, co to obnáší.

Lednové shrnutí (Ty, ledne, to jsi jako myslel vážně??) v sobě nese jednu zajímavou větičku:

Ideální by bylo ale ty doutnající uhlíky uhasit úplně a neposkytovat ničemu sílu toho větru, který to vše dokáže rozfoukat. Ale to není práce na pár týdnů… že by na tento rok 2017??

Mám dojem, že tato větička jedno z témat roku, jak ho zpětně vnímám, docela pěkně vystihla.

Jinak leden byl pro mě měsícem nicnedělání. To by asi chtěl každý, nic nedělat, že? :-) V tomto případě to ale nebylo zcela pozitivní. Provázela mě únava a nevolnost, které jsem zvládala díky čchi kungu. Západní společnost vynáší do nebes aktivitu a činorodost. Výkonnost. Období nicnedělání má ale také svou hodnotu. Zaprvé jde ruku v ruce se zimním naladěním. A za druhé právě v tomto prostoru člověk může lépe vnímat, co ho vlastně motivuje.

Mě v lednu bavila hlavně příprava projektu 5 pokladů, posledního Magazínu Aves (dnes je z něj již má druhá e-kniha) a úpravy měsíčního online kurzu Mimoňská cesta. Leden byl v tomto směru hodně bohatý…

Podle únorového shrnutí (V únoru zakotvit, zamilovat se a vyplout. Neduálně.) byl únor hlavně o tom, jaký život chci fakt žít, o svobodě a spontánnosti a také o všech kotvách, které člověk drží, aby ho to neodválo. Jak je vidět, můj projekt 5 pokladů a element DŘEVA (nese s sebou symboliku růstu a svobody) už začal promlouvat.

I únor mě nutil zalézat, lehnout a být sama v sobě. Žádné velké choroby, výuku ani angličtiny, ani čchi kungu, nerušívám, ale cítila jsem, že je třeba zvolnit a zakročit dřív, než se rozjede něco vážnějšího. Byl to prostě čas, kdy jsem měla možnost zvolnit a hledat tu kotvu, o kterou se člověk může vždy opřít, a nebýt závislý na vnějších poryvech větru. Právě to je totiž základní předpoklad životní spokojenosti. Nenechat sebou smýkat emocemi a myšlenkami.

Únor mi připomněl, že největší chybou je rochnit se v myšlenkách a emocích. Tuším, že tuto připomínku mi život bude servírovat ještě mnohokrát :-) A také mi připomínal, že život není bludiště ale labyrint. A že je na nás se rozhodnout takto život vnímat a přestat bušit hlavou do stěn :-) Nebo utíkat před stíny.

Únor mě učil najít tu nejkratší cestu k cíli (labyrintem), milovat sebe sama (experiment s rýží) a hledat to, co je mou nejvnitřnější motivací. Tou nejdůležitější hodnotou, díky které je člověk ochoten překonat všechny strachy a opustit všechny závislosti. Připomínal mi, jak důležité je opravdu pochopit a zavést do života neduální vnímání, které vidí za závěsy strachů a závislostí. Vidí to, co opravdu je.

Byl to měsíc, kdy jsem se na čchi kungovém semináři učila poznávat, v čem spočívá ta skutečná spontánnost (na rozdíl od dělám si, co mě zrovna popadne) a kdy mi Depeche Mode se svou novou deskou Spirit říkali, že je už potřeba vstát a něco změnit. Where’s the revolution??

A březen roku 2017?

Už název článku Ženský prý pořád něco chcou a nevědí co (aneb březnové chtění) mluví sám za sebe, ne?

Březen odhalil divokého koně ve mně :-) Není to nic, co bych měla zavřít do stáje. Popřít sebe sama nic neřeší. Ten kůň – ta ohromná síla, která se občas projeví, a pohlcuje mě – je něco, co je potřeba se naučit dostat pod kontrolu. Je to energie, která stojí za tím ohromným rychlým pokrokem západního světa. Každý ji máme v sobě, někdo víc, někdo míň. Ale jak píši v březnovém článku:

Důležité je najít v tom všem chvíle zvolnění, jinak se člověk toho všeho, kvůli čemu tak dře, buď vůbec nedožije, nebo se dožije, ale už si to neužije…

Březen také odhalil citlivou duši ve mně :-) Pojem hypersenzitivity. Vrozený dar, který je pro spoustu lidí (a dlouho byl i pro mě) spíš prokletím. Kde najít ten prostor, kde člověk není zahlcen impulzy a kde není zraňován? Pamatujete na otázku, která mě provázela prvních pár let na tomto blogu? Jak respektovat sám sebe a zároveň i druhé? To je nakonec možná otázka typicky hypersenzitivní :-)

V březnu jsem na toto téma napsala mnoho článků, které od té doby patří k těm nejčtenějším na tomto blogu :-) A FB skupina, která ve stejnou dobu vznikla a ve které jsem byla na jejím počátku hodně aktivní, má dnes již přes 1000 členů :-)

Březen byl i nadále měsícem Depeche Mode a jejich nové desky Spirit. Vyšel nový článek ze série Kde hledat průvodce na naší cestě, protože nová deska se stala důstojným pokračovatelem vlivu, který na mě DM už přes 20 let mají. Učili mě a celý rok učí (že by oni byli tím symbolem roku 2017??) o té vnitřní revoluci, kterou by v sobě měl každý člověk udělat! Přestat skákat podle toho, jak si Ego píská. Vzdát se toho, co nám neprospívá. Vzdát se našich tužeb, strachů a představ, kterými nás Ego zásobuje. Toho jeho věčného chtění. Já chci, já chci a já chci. A búúú, děsně se bojím…

Depeche Mode mi neustále připomínají, že zůstávat v jeho područí je The Worst Crime (ten největší zločin), za který je člověk charged with treason (obviněn ze zrady).

Kdo poslouchá Ego, zrazuje sám sebe. Ego nikdy není ten správný kámoš.

pokračování najdete ZDE

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Roční shrnutí se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Než vypukne vánoční šílenství (2. část)

  1. Pingback: Než vypukne vánoční šílenství (aneb půjdete do toho se mnou??) | Žít je umění

  2. Pingback: Říjnová strašidelná drsárna | Žít je umění

  3. Pingback: Rok 2017 – cesta do hlubin | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s