Než vypukne vánoční šílenství (3. část)

První tři měsíce roku 2017 pro mě byly ve znamení hledání kotvy, jakési opory, díky které se člověk nenechá tak snadno vyvést z míry na té cestě za tím, co doopravdy chce.  Nezačne se máchat ve svých emocích a myšlenkách. Byly pro mě také objevováním a tvořením nového. Vznikaly nové projekty a ebooky a objevovala jsem silné poselství nejnovějšího alba Depeche Mode a také koncept hypersenzitivity. Jak se postupem roku ukazovalo, tyto dva body pro mě znamenaly opravdu hodně.

 

Pojďme nahlédnout pod další tři pokličky dalších tří měsíců

Hlavním tématem dubna (viz článek Dubnová štístka) bylo něco velmi důležitého – štěstí. Štěstí a ty velké cíle, které si klademe, a ve kterých to štěstí vidíme. Řeknu Vám, a zažila jsem to již poněkolikáté, ten okamžik, kdy dosáhneme na to, co jsme si přáli, je jen malinkaté zajiskření. Za chvilku se rozplyne. Jako všechno. V dubnu jsem to malinkaté zajiskření zažila, když se mi splnil velký sen – dopsala jsem svou druhou e-knihu Vdechněte život poselstvím svého dětství.

Takové štěstí navíc nemá s tím bezpodmínečným štěstím vůbec nic společného. Logicky :-)

Kromě této knihy a článků s ní spojených vznikaly v dubnu i texty projektu 5 pokladů, elementu Dřevo. A tam to bylo jasné: to jediné, co má smysl chtít, je nechtít vůbec nic :-) Štěstí totiž nepřišlo v té chvíli, kdy jsem dopsala knihu, vydala ji a prodala první výtisky. Kdepak. Přišla úleva, ano. Ale štěstí ne. Stejně tak ani o měsíc později, kdy vycházely další ebooky vztahující se k nové e-knize a novému projektu. To přišlo až v těch čchi kungových chvílích, které mi připomínaly, že největší štěstí leží v uvolnění, zklidnění mysli a odhození onoho věčného já chci.

Květen byl měsíc lásky a byla to, lidi, nezapomenutelná síla

Věnovala jsem mu hned 4 články! (A květen kladl otázku: „A miluješ opravdu?“ (1-4. část)).  Co tak nezapomenutelného se dělo?? Všechno se točilo kolem lásky, kolem toho, zda opravdu umíme milovat, opravdovou láskou, otevřenou a ano – nepodmíněnou :-) Jak jsem psala v květnovém shrnutí, není těžké hledat povzbuzení u přátel, knih, filmů, hudby apod. Ale zkusili jste již někdy proniknout hluboko do sebe a odrazit se od toho dna tam dole jen tak? Zevnitř?? 

Květen byl měsíc, kterým mě provázela opět velká únava, která jako by mě vyzývala, abych ji zevnitř přecvakla do přílivu energie podobně, jako někdy stačí telefonát od Vašeho milého a Vy vyskočíte z postele a jdete celou noc ještě pařit :-)  A také mě jím provázela kniha A. de Mello Cesta k lásce a její výzva, abychom v sobě vyvolali vnitřní nespokojenost. A pak Depeche Mode. Opět :-)

Je tolik berliček, pomocí kterých se snažíme tu vnitřní radost v nás vykřesat. Děláme radost druhým. Jenže to zavání tzv. othernishness, jak jsem nazvala opak sobectví. Past pro spoustu lidí s dobrým srdcem. Dnes je in sebeláska, ale ta se naopak může snadno zvrhnout v sobectví. Další past.

Opravdové štěstí je ale šťastné jen tak. Nedělá nic pro druhé, ani samo pro sebe. Prostě je. S láskou se šíří do okolí a neptá se proč a pro koho.

Jako bych v květnu tyto berličky odmítala a čím jsem byla nespokojenější, jako bych byla blíž štěstí :-) Blíž tomu  COSI, s čím člověk může být spokojeně, protože zjišťuje, že nic nepotřebuje, ničeho se nebojí, na ničem nelpí, ale zároveň si všeho dokáže naplno užívat, a nechá to COSI, aby ho dál vyživovalo a vedlo jeho kroky?? Je s ním v neustálém kontaktu, spolupracuje s ním a dělá jen to, co v něm probouzí harmonii s plynutím Života. Znáte toto COSI??

Vrcholem celého měsíce byl ale pražský koncert Depeche Mode! Vyrazila jsem s Mellovou knihou do Prahy a zažila něco podivuhodného – kniha a texty písní se začaly propojovat a odpovídat mi na mé otázky! A cosi uvnitř přecvaklo. Díky pochopení. Ty nejdůležitější impulzy vyšly během května v šesti článcích. Byla to prostě síla.

  • Zazněla poselství o pravé lásce (Somebody), která vyrůstá z dokonalé svobody prosté lpění a tužeb. Kdy druhého člověka vidíme takového, jaký je. Ne takového, jak si ho představujeme, či jak bychom ho chtěli mít.
  • Zazněla poselství o udičkách, které máme, a na které se tak snadno necháme chytit (Corrupt).
  • Zazněla poselství o tom, že my sami si svými soudy ubližujeme. Že je lepší prostě mlčet :-) (Enjoy the Silence). Naše hodnocení totiž mluví jen a jen o našich potřebách a ti druzí je nemusí naplňovat.
  • Zazněla poselství o tom, jak jsme úplně mimo (Wrong). Že je zásadní probudit v sobě tu vnitřní nespokojenost – ne tu, která chce a potřebuje víc a víc, ale kterou už nebaví pořád něco chtít.
  • Zazněla poselství o tom, kdy láska vychází z touhy po pravdě a intimitě (Question of Lust) a ne po mazání medu kolem pusy. Když se při této písni ve Vás zvedne vlna touhy obejmout a pečovat, pak má vztah smysl zalévat dál.
  • Zaznělo poselství o tom, že to skutečné štěstí je na dosah. Stačí natáhnout ruku. (Personal Jesus). Ale nikdy k ní nepronikneme, dokud budeme jen napůl. Dokud neosvobodíme z pout všech drog, které jsou jen náhražkou toho skutečného štěstí a brání vstoupit do prostoru nepodmíněného.

Ten květen jsem prošla údolím smutku a na jeho konci jsem se usmála. Jen tak. Bez důvodu. Dotkla jsem se, už opět, onoho velkého daru! Bezpodmínečné radosti. A možná právě díky této zkušenosti jsem na jeho samotném závěru zareagovala na jedno zjištění s neuvěřitelným klidem a otevřeností. Z prostoru nepodmíněného. Jen v tomto prostoru totiž reagujete jinak než lhostejností, touhou nebo odporem.

V neduálním jiném světě je to totiž jinak.

Ani tam, kde nejste lhostejní, nepropadáte žádnému z těchto extrémů – ani nedoufáte, že s Vámi navždy zůstane to, co je pro Vás cenné, ani se nebojíte, že o to přijdete. A jen tak stojíte a zíráte – co je vlastně to, co právě teď cítím?? Je to vůbec možné?? Víte, že vše se mění, vše se rodí a vše umírá, ale kupodivu v tom najednou nevidíte důvod ke smutku, ale prostě jen víte, že právě takhle to je, a že právě takhle je to správné.

V červnu jsem byla konečně zcela otevřená

Podělila jsem se s Vámi o jedno tajemství :-) O neduální jiný svět (viz článek Červnová cesta do neduálního Jiného světa). Již léta je v pozadí všeho toho, kam směřuji a o čem píšu. Jen mi přišlo, že to nikdo nemůže pochopit, protože je to tak jiný svět s tak jiným jazykem. Tak tady to máte a poraďte si :-)

Otevřenost přišla i s dubnovým víkendovým seminářem čchi kungu Orel v hnízdě. Praxe na otevírání srdce přinesly své plody a já za ně byla vděčná. Měla jsem pocit, že se dějí zázraky :-) Červen byl ostatně měsíc radostí, protože léto je ve znamení elementu ohně (a já v červnu psala spoustu článků na ohňová radostná témata).

Zaznívaly v nich takové rady, že je nutné nesoudit a nebojovat, ale důvěřovat. Nahlédnout do temných zákoutí, přežít to a proniknout tudy do neduálního světa. Že opravdovou radost můžeme prožívat, jen když jsme svobodní. Když se nedomýšlíme toho, co si druzí myslí, ale raději se zeptáme. Že tou nejkratší cestou ke splnění všech našich snů je vstoupit do světa nepodmíněného. Protože nic jiného a nikdo jiný nám štěstí nepřinese, protože nikde jinde štěstí neleží.

Jiný svět je jiný a v červnu jsem sama sobě připomínala, jak krásné to tam je a kudy tam vede cesta (viz dvě depešácké písně).

Pokračování článku najdete ZDE

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Roční shrnutí, Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Než vypukne vánoční šílenství (3. část)

  1. Pingback: Než vypukne vánoční šílenství (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s