To, co přijímáme s láskou a vděčností, nebolí. Ať je to jakkoliv tvrdé.

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (44. Od kdy skutečná láska trpí?? ) – KOV (10)

Poslední článek z podzimní série KOV nám pomůže vyléčit rány, které jsme tím kovem možná utržili. Podzimní osekávání toho, co je zbytečné, či co nám vysloveně škodí, totiž někdy může pekelně bolet. Vzpomínáte na úvodní článek celé série Přijmete i sychravý deštivý podzim s láskou jako dar? Vděčně? Ten článek vyšel koncem srpna, v době, kdy na mě osobně dopadl ten kovový meč plnou silou.

Zažili jste i Vy od konce srpna nějaký ten průklest? Museli jste si Vy sami také uvědomit, kde děláte chyby, a napravovat je? Museli jste i Vy sami přijmout tvrdá slova a tvrdé situace? Chvíle, kdy Vás Život praštil přes ruce a ukázal Vám, kde je Vaše místo? To jest v sobě? Jak moc jste se bránili?

Jak moc jste odmítali vidět, čím jste si to Vy sami způsobili? Jak moc jste to chtěli – opět – hodit na na druhé? Utéct před tím. Protože to tak bolelo. Protože to bylo na první pohled tak nespravedlivé…

Předchozí série letošního projektu 5 pokladů – série DŘEVA  a série OHNĚ – Vám možná pomohly stejně jako mě. Rozvíjet v sobě svobodu a radost, která není závislá na tom, co se děje kolem mě. Rozvíjet pochopení, že kritizování – ani sebe, ani druhých – mi v ničem nepomůže. Ba naopak. Jen přivádí mě i druhé do stavů, které mají do toho láskyplného stavu, po kterém ale toužíme, daleko. A předchozí články série KOV Vám možná pomáhaly, stejně jako mě, procházet tím náročným desetitýdenním obdobím průklestu.

Ano, jsem za těch 10 týdnů průklestu vděčná. A to velmi. Co Vy?

  • Učily mě ztišit se (své myšlenky a potažmo i své emoce) a odevzdat se. Dodnes s láskou vzpomínám na záříjový čchi kungový seminář Orla v hnízdě, který byl pro mě o odevzdanosti a tišení emocí. Ve chvílích, kdy mi bylo extrémně těžko a já prožívala svou noční můru, měla jsem 2 pomocníky, kteří mi neustále připomínaly, kde leží ten klid uprostřed bouře. Pokud Vás zajímá, jak v takových chvílích najít svobodu a radost, začtěte se do článku Depešácký víkend aneb jak zklidnit emoce.
  • Připomínaly mi, že největší chybou, je vzdorovat tomu, co je. Vzdor totiž nic nezmění. Změna spočívá v něčem úplně jiném.
  • Třeba v tom, objevit, jak moc jsme se mýlili. Zahlédnout, že tvrdohlavě jdeme po cestě, která vede přesně tam, kam vůbec jít nechceme. Objevit tuto temnou stránku v nás, kterou jsme nechtěli vidět.
  • Pomáhaly mi objevovat nástroje, jak ustát cokoliv. Jak vykořenit navyklé reakce, které se ukázaly být zhoubné. A hlavně proč.
  • Ukazovaly mi, že to jediné, co má smysl, je posilovat sám sebe, abych opravdu dokázala procítit, že nic nepotřebuji a ničeho se nebojím. A mohla otevřít brány oné pevnosti, ve které jsem se kdysi dávno opevnila (a všichni jsme opevnění vysokými ochrannými hradbami našeho Ega), dokořán. Pokud víme, kdo jsme, nic nás nepřemůže.
  • Můžeme nahlédnout do všech zákoutí našeho hradu a žádné ze strašidel a bolestí nás už neohrozí.

To všechno najdete v článcích série KOV o průklestech, které někdy tak bolí.

Čím můžeme ty rány, které nám zasadil onen pomyslný kovový meč, léčit?

Bude to znít jako klišé, já vím. Ale tou nejmocnější silou, tím nejsilnějším lékem je – láska. Láska je ohromné téma, pro mě naprosto zásadní. Vždyť žít je umění milovat :-) Na toto téma zde na blogu najdete spoustu článků, ve své druhé e-knize Vdechněte život poselstvím svého dětství jsem mu věnovala celou jednu kapitolu, ale i spousta dalších kapitol (např. o otevřenosti a důvěře) s ní úzce souvisí. A Žít je umění milovat je název mé první e-knihy.

Právě láska je oním záchranným kruhem ve chvílích nejistoty, o kterém v té e-knize píšu, a který může každý čtenář díky hrám symbolickým textům, objevit a chytnout se ho. 

Láska je synonymem absolutní otevřenosti.

Láska, ta nepodmíněná, totiž neklade své lásce žádné překážky. Žádné podmínky. Nehodnotí. Nekritizuje.

Ano, někdy je to extrémně těžké. Někdy si říkáte:

Když nevznesu námitku, tak po mně bude ten druhý šlapat dál. Jak mi to může dělat? Proč se to či ono děje? Jak se tomu můžu otevřít? Proč bych se neměl snažit to změnit? Proč bych o tom neměl přemýšlet a hledat způsoby a kompromisy atd.?

Zkuste to. Ano, často se takto konflikty vyřeší. Ale ten vnitřní konflikt, kvůli kterému to celé vzniklo, a kvůli kterému takových konfliktů ještě vybublá spousta, ten vnitřní konflikt zůstane. Ta vnitřní rána bude dál mokvat. A možná bude postupně to množství a ta intenzita trápení a bolesti taková, že celý vztah zachvátí a rozežere…

Je to bolest toho čehosi v nás, co se dožaduje péče a ohledů.

Vnitřní bolest, se kterou jde ruku v ruce strach. A snaha se ochránit. Postavit kolem té své vnitřní bolesti hradby a příkopy, o kterých již byla v této sérii elementu KOV řeč. A Ego stojí na stráži a chrání nás…

I když budete stokrát říkat, že víte, že ta bolest pramení uvnitř a že z ní neobviňujete nikoho kolem sebe, jsou to jenom řeči. Ve skutečnosti každičký Váš čin, každičké slovo, každičké hnutí mysli a emocí křičí ono obvinění: „Tohle nedělej. To bolí.” Ten osten, ta Vaše první reakce, míří automaticky ven, protože máte dojem, že kdyby nebylo toho venku, tak Vy jste přece Ok, ne??

Tu vnitřní bolest je ale nutné léčit uvnitř.  Nevyžadovat od druhých, aby to buď dělali za Vás, nebo aby – dokonce – chodili kolem té Vaší vnitřní bolesti po špičkách, aby Vás nezranili. 

Můžete druhým stokrát vysvětlovat, co mají dělat, abyste byli Vy Ok. Po sto první to může být i na toho, kdo Vás má nejraději, prostě moc. Měl by Vás chápat? Měl by Vás přijímat takoví, jací jste? I s Vaší bolestí? A co Vy? Proč Vy nechápete? Proč Vy ty druhé nepřijímáte, nenabízíte jim absolutní svobodu a místo toho jim vysvětlujete, co mají dělat a co nemají dělat??

Oni Vám neubližují, to Vy sami ubližujete sami sobě tím, že neléčíte příčinu, ale berete druhé jako lék na svou bolest. 

Právě v tom spočívá síla lásky, tj. otevřenosti. Absolutního přijímání, svobodného dávání (kdy neočekávám nic nazpět). A uvědomění si hodnoty toho, co miluji.

Co je pro Vás tou nejvyšší hodnotou?

Často se zdá, že tou nejvyšší hodnotou je pro nás chodit kolem horké kaše, jen abychom se nespálili. A každého od ní odhánět. Ale za tímto se skrývá ještě větší hodnota. Ta nejdůležitější touha, která jediná je legitimní.

Touha cítit se v bezpečí. V klidu. Touha osvobodit se od trápení. 

Podzimní průklest často bolí, protože nás nutí všimnout si té horké kaše a sníst ji. Všimnout si toho, co děláme sobě i druhým. Tím jediným lékem na bolest z podzimního průklestu je všimnout si své touhy po bezpečí a klidu. Všimnout si, jak moc je pro nás důležité netrápit se. A otevřít se čemukoliv, co nám pomáhá tu vnitřní bolest vyléčit a ne ji pouze zakrývat obinadly a lakovat na růžovo.

Dokázat se napojit na tuto lásku a na tuto otevřenost není úplně snadné

  • Chce to vstoupit do toho Jiného, neduálního, světa a začít se v něm rozhlížet.
  • Chce to najít v sobě ten volný prostor.
  • Chce to objevit, kde hledat to nezničitelné v nás. Uvědomit si, že opravdu není nic, co by nám mohlo ublížit, stejně jako prostoru také nikdo neublíží.
  • Chce to pochopit skutečnou realitu nás i světa, kterého se tak bojíme, protože nám už tolikrát ublížil.

Ale ublížil opravdu nám??

Kdysi jsem se na tu cestu vydávala s poznáním, jak je psychologicky zcela nabíledni, že kříž, který neseme s láskou, se nám nese lépe.

Tak ke mně za mých studií v Egyptě před 20 lety promluvil Izrael a cestování po Ježíšových stopách. Podobné poselství pro mě v průběhu let díky cestování a studiu religionistiky nesli i jiní představitelé duchovních směrů z celého světa, ať již muslimští (súfijští), hinduističtí (hlavně advaita), nebo buddhističtí. A ještě jedno poselství jsem si odnesla: svět je jiný, než jak se nám jeví.

 


Zaujal Vás tento článek?

Jde o článek ze série KOV. A je to jen malá část celého ročního projektu (5 pokladů v Jahodovém ráji). Na konci roku bude zahrnovat minimálně 50 střípků (5 x 10 článků)– takových puzzlíků celkového obrazu. Obrazu toho, jak žít spokojeně v souladu s 5 elementy, které oživují celý svět, ale i nás. Harmonie elementů nám dává svobodu, radost, moudrost a vyrovnanost, spokojenost, důvěru a jistotu. Pokud jsou toto i Vaše hodnoty, které stojí za to rozvíjet, nemusíte čekat až do konce roku :-) Stačí se UŽ TEĎ ZDARMA přihlásit k odběru článků a všech 5 sborníků všech 5 elementů a to ZDES přihláškou dostanete ZDARMA sborník elementu OHEŇ o tom, kde hledat tu skutečnou radost :-) Hotový je také již sborník elementu DŘEVO (Rozhodněte se, jaký život chcete žít).

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kov se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na To, co přijímáme s láskou a vděčností, nebolí. Ať je to jakkoliv tvrdé.

  1. Pingback: Říjnová strašidelná drsárna | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s