Počátkem srpna tohoto roku (přesně 4.8.) vyšel na mém novém blogu Žít je umění milovat první článek. Konečně. Postupný přesun na jiný web/blog s vlastní doménou jsem plánovala již minimálně od té doby, co jsem si tu doménu musela koncem srpna loňského roku pořídit. Kvůli své první e-knize (která se mimochodem jmenuje úplně stejně jako celý web :-))
Mám s ním své vize, které jsem v tom prvním článku sice nastínila, ale znáte to. Ono to chvíli trvá, než se nějaké vize začnou zhmotňovat. Nicméně takové ty odlehčenější články, podobné těm, se kterými jsem své blogaření před lety začínala, tam nacházejí své místo.
Rozepsala jsem se tam o svých nejsilnějších zážitcích uplynulých několika měsíců:
O objevu hypersenzitivity, který byl pro mě ohromnou úlevou. O letním desetidenním kurzu meditace vipassana, který byl pro mě zase čímsi naprosto nepopsatelným a mocným, že si to budu muset zopakovat! O svém oblíbeném orlím čchi kungu, který mně vždycky pomůže, když potřebuju (a který s HSP ostatně souvisí a všem HSP ho doporučuju), ale i o svém oblíbeném filmu a jeho pokračování, které jsem v říjnu viděla. A o tom, co dělat s emocemi, když se rozbouří. Někdy stačí mít po ruce dvě správné písně a správně si je vyložit :-) A také o daru beznaděje :-)
Jaké články tedy na mém novém jiném blogu najdete?
Začtěte se dle libosti:
- V čem mě mile překvapila Sellinova knížka o hypersenzitivních lidech? – ach ano, to byla ta knížka, která u mě vyvolala WOW efekt. A co tak vím, tak u mnoha dalších lidí. Takové to: „Bože, ten chlap píše o mně! Proč jsem TOHLE nevěděla dřív??” Po přečtení té knížky mi najednou všechno v mém životě začalo dávat smysl :-) A zjistila jsem, že nás je takových fůra. A v čem že mě ta knížka mile překvapila? No, že jsem na to, co by mi pomohlo být šťastnější, přišla tak nějak sama :-)
- Máte strach ze zubaře? Prý si stačí zpívat… – to mi tvrdila má desetiletá dcera na zubařském křesle, když jsem se jí snažila poradit, co dělat, aby jí nebolela injekce na umrtvení. Radostná (kupodivu) story o tom, jak se vypořádat se strachem (nejen u zubaře).
- Vipassana a puzzlíky aneb vzhůru do hlubin (blaženosti?) – první ze série článků o desetidenním kurzu meditace vipassana, kterou jsem v srpnu poprvé absolvovala. Doporučuju všem. Hned po orlím čchi kungu je to to nejužitečnější, co jsem kdy absolvovala! A jsem rozhodnutá, že do toho půjdu příští léto zas. A na meditační blaženost tam došlo také a mnohokrát :-)
- Jaké to bylo na desetidenním kurzu meditace vipassana? – zatímco na tomto blogu vyšel článek o tom, jaké to tam je tak nějak všeobecně (pravidla a tak), na mém Jiném blogu jste si mohli přečíst o mých zkušenostech a podivuhodných zážitcích. A že jich bylo! O tom, co mě na kurzu zaujalo nebo překvapilo a co jsem si odtamtud odnesla.
- Za všechny mé problémy můžeš Ty! Nebo jak to vlastně je? – tenhle článek se tak trochu vymyká. Je totiž o notorickém obviňování druhých za naše problémy. A o tom, zda jsme opravdu nezávislí na tom, co řeknou nebo udělají ti druzí. Nemyslím si. Jak vratce se nám potom stojí, když s prominutím každé prdnutí toho druhého udělá v nás tu vichřici…
- Zmražená Mallorca aneb dovolená má mnoho tváří – hmm, má letošní dovolená byla tedy fakt jiná. Ne zcela pozitivně. Ale uvážím-li, co se v té době v mém životě dělo, tak byla obdivuhodně pohodová. V čem byla zmražená? A jestli bych Mallorcu doporučila a co jsme tam viděli? I o tom jsem psala :-)
- Depešácký víkend aneb jak zklidnit emoce – můj hold 2 písním a jedné skupině, kteří mě podrželi, když bylo nejhůř. O křivdách, vinách a lítosti. O touze po odpuštění i snaze odpustit a tichu, ve kterém člověk může najít sílu. O 2 způsobech, jak zklidnit rozdivočené emoce.
- Když není nic tak, jak chcete – o tom, co se můžete dozvědět, když se po cca 20 letech setkáte se svým bývalým. A jak velmi aktuální to může být a na kolik Vašich palčivých aktuálních otázek to setkání dokáže odpovědět. O chybách, které někdy nejdou vrátit zpět. A někdy je lze alespoň napravit :-)
- Království za trochu beznaděje – tohle je fakt trochu jiné, než co tak obvykle slýcháte. Ano, beznaděj může být super věc, když se odvážíte do ní vstoupit a začnete se učit v ní chodit. Článek o Pemě Chodron a o něčem, co nás tedy ve škole taky neučili. Ale teda fakt měli.
- Vize roku 2019? Budoucnost, ve které nikdo z nás nechce žít – v říjnu jsem vyrazila do kina. A také zavzpomínala na jeden svůj velmi oblíbený film. A opět propadla tomu vizuálnímu kouzlu světa Blade Runnera, ať již v roce 2019 nebo v roce 2049. A znovu hltala ten zvuk. A jen udiveně sledovala, jak nebezpečně podobný je ten náš svět depresivnímu světu Blade Runnera z roku 2019 (natočenému v osmdesátých letech). Tenkrát to byla utopie. Dnes skoro pravda. Až na ty úprky bohatých pozemšťanů do mimozemských kolonií…
- Proč tak ráda cvičím orlí čchi kung? – o tom, čím mě čchi kung Orel v hnízdě před cca 9 lety zaujal, co mi dal a dává, proč jsem si ho zamilovala a co je na něm náročného. A také o tom, co všechno jsme se kdy naučili blbě :-) (Bohužel takové základy jako dýchat, stát nebo hýbat se….)
Věřím, že Vás některý z článků určitě zaujme a že v něm možná najdete nějakou tu inspiraci k tomu, kam jet, na co jít do kina, co si přečíst, nebo co nového vyzkoušet.
A co nějaké další články z Jiného blogu? Vyjde tu někdy opět přehled??
Nemyslím, ale nevylučuji.
- Články z Jiného blogu automaticky přeposílám na svou facebookovou stránku Žít je umění / Jiný života v Jiném světě, stejně jako články na tomto svém domovském blogu. Když se stanete fanoušky této stránky, možná Vám neuniknou :-) (Tak známe FB, že?).
- Když Vás zaujme Jiný svět jako takový (viz web Žít je umění milovat) a objednáte si tam PDF, do budoucna plánuji články z Jiného blogu posílat všem přihlášeným.
Žít je umění 