Co může za naše negativní emoce?

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (25. Slepí a hluší aneb jak si nenechat podrazit nohy… ) – VODA (4)

Období elementu VODY je období, které můžeme prožívat dvěma způsoby – buď v sobě objevíme svůj hluboce zakořeněný strach, vycházející z nejrůznějších iluzí, které o sobě, o druhých lidech, o světě a o Životě máme. Nebo se dokážeme naladit na hluboce zakořeněnou (sebe)jistotu a (sebe)důvěru. A s odvahou se díváme tomu, co nám Život přináší, přímo do očí.

Který z těchto dvou způsobů je Vám bližší??

Většina lidí nejspíš žije v zajetí strachu. Hledí do oné hluboké, přehluboké jámy nejistoty a existenciální úzkosti (ano, stačí tak málo, abychom skončili bez práce a bez peněz a možná potom i bez domova a bez přátel a rodiny, nebo abychom skončili okradení či zabití…)  a nad hlavami se jim rozkmitá ono kyvadlo strachu a touhy. Čím větší strach, tím větší touha po tom se nějak ochránit. Až si někteří z nás nakonec obléknou to brnění a kolem sebe vystaví onu dokonalou pevnost s vodními příkopy. Vzpomínáte na článek Nic nepotřebuji a ničeho se nebojím??

Jen málokdo se nejspíš naučil být opravdu odvážný. To jest otevřený a zranitelný, a přece uvnitř silný a neotřesitelný. Jako by nedotknutelný. Ten pocit, kdy ten druhý člověk je v podstatě neuchopitelný, že se ho nemůžete ničím dotknout, ani nijak pohnout směrem, kterým byste si Vy sami přáli, protože vše prochází tak nějak skrz něj a je naprosto svobodný a nemanipulovatelný, je velmi prazvláštní.

Už jste někdy někoho takového potkali??

Je pravděpodobné, že někdy ano. Je možné, že právě v tom, co jste chtěli dostat pod kontrolu, byla ta osoba tak nějak nedotknutelná. Spousta z nás se totiž nejspíš pohybuje někde mezi – občas si všimneme svého strachu (a toho, jak nám stojí v cestě) a podaří se nám ho překonat. Najít v sobě to neotřesitelné. A je možné, že právě v té chvíli naší největší svobody do nás někdo vrazí a jen udiveně hledí, že se nás to nijak nedotklo :-)

Jak jsem před lety psala v úvodním článku tohoto tématu (viz odkaz výše):

Právě v tomhle stavu, kdy je [člověk] pevně zakořeněný jak ten strom, je schopen nastavit tu druhou tvář, protože ví, že mu to nijak neublíží, že ho to „neporazí“, ale tu negativní sílu tak zarazí a nezmnoží. Právě v tomhle stavu je schopen, jako ten bojovník východních umění, nenechat si podrazit nohy, ale použít tu agresivní sílu protivníka proti němu samotnému.

V tomto stavu má sílu podívat se tváří v tvář tomu, čeho se bojí, a neutéct před tím. Nenechat se ovládnout hněvem, když něco není podle našich představ a nezpůsobit zbytečnou křivdu. Nepodlehnout svým sobeckým přáním a nebýt věčně nespokojený.

Když už najdeme přístup k tomuto klidnému, vyrovnanému stavu, neumíme si za tou Pravdou, kterou jsme v sobě objevili, stát (viz první článek elementu VODA Proč novoroční předsevzetí nefungují? Nebo Vám snad ano?). Vzpomínáte? Je třeba se k ní neustále vracet, učit se vnímat symboliku dění, pochopit a snažit se směrovat svůj život tam, kde bude v souladu se Životem. A hlavně být vytrvalí.

Udržet totiž onen stav vnitřní pohody není vůbec snadné.

Pokud se Vám podaří na tu vnitřní pohodu v onom vnitřním tichu a uvolnění naladit, velmi snadno můžete postřehnout větry, které tu Vaši loď na oceánu bytí vychylují z rovnováhy. A možná i z kurzu. Ani v té bdělosti nemusí být snadné nenechat se vyvést z míry.

Můžete pocítit závan strachu. Něco se ve Vás sevře a přijdete tak o část své otevřenosti. V té chvíli je dobré si vzpomenout na radu z druhého článku elementu VODA – Když dostanete strach, zamiřte hlouběji.  V té chvíli je potřeba si uvědomit, že pokud se poddáte svému strachu, přicházíte o svou svobodu. Uvědomit si, že ohrožení je do značné míry dáno mírou našich schopností. A důvěrou v ně. A místo abychom před tím, čeho se zalekneme, utekli, je mnohem lepší učit se, jak ten strach v sobě postupně překonat.  Najít tu svou kotvu na rozbouřeném moři života.

Můžete pocítit závan nespokojenosti a smutku. Něco se odehrálo jinak, než by se Vám líbilo. Jinak, než jak jste zvyklí. Nebo jinak, než jak jste přímo vědomě očekávali. Je velmi snadné nechat se tou emocí unést. Čím hlubší radost jste vnímali, čím klidnější stav jste v sobě zrovna cítili, tím víc Vás někdy může vykolejit, když se z ničeho nic něco dotkne místa, které ve Vás zarezonuje tak silně, že tu vnitřní radost a klid ztratíte…

Máte ve zvyku své emoce analyzovat?

Když už se vůbec dostaneme do stádia, že pochopíme, že nemusíme být otroky svých emocí, a rozhodneme se s nimi nějak pracovat, obvykle se svých strachů, smutků, nespokojeností či vzteků chytneme a začneme je analyzovat. Proč se objevily? Co je vyvolalo? Není za tím náhodou nějaká ta traumatizující zkušenost z dětství? Z mládí? Nebo třeba dokonce z minulých životů?? Rozvíříme to usedlé bahno tam někde v hlubinách své paměti… a pak se divíme, že nám je mnohdy ještě hůř než předtím.

Také jsem to tak kdysi dělávala, protože mi to přišlo logické. Protože mi to pomáhalo se sama v sobě a ve svém okolí a životě vyznat. Pořád to ze zvyku dělám :-) Ale už mi to logické nepřijde. Co je také logického na rozumovém analyzování emocí? Emoce jsou emoce. Ano, myšlenky je dokáží rozburácet. Ale také uklidnit. Rozum dokáže vysvětlit, proč, co a kdy. Pomůže nám pochopit. To je často důležité a zásadní.

Ale rozum a jeho logické nástroje nás těch emocí ani nezbaví, ani je nevyléčí.

Nemusíme dokonce ani vědět, proč, co, kdo, kdy a kde. Nemusíme nakonec ani nic do hloubky chápat. Jediné, co se musíme naučit, je přijímat a pouštět. Či odpouštět, přijde-li na to. 

Bylo nezvyklé si uvědomit, že za naše negativní emoce nemůže ten či onen, to či ono. Že nemohou za to, že se byli jako vítr, který v nás našel plachtu, do které se mohl opřít. Že je nejen ztráta času se v tom rýpat, ale že to může být i kontraproduktivní. Bylo nezvyklé si uvědomit, že za své negativní emoce si nemůžeme ani my sami, protože jsme třeba prostě neschopní udržet si ten svůj klídeček :-)

Může za to pouze a jedině zažraný zvyk.

Reakce, kterou jsme se naučili v dobách, kdy jsme neměli ani tu schopnost čelit ohrožení, ani důvěru. Důvěru ani v sebe, ani v Život sám. Kdy jsme neměli ani ponětí o tom, že to, co nám přijde jako ohrožující a strašidelné a bolestivé, nemusí být vůbec negativní.

Neměli jsme ještě tu zkušenost, že trápení je vždycky dar. Jen je nutné to alespoň zahlédnout.

V těch dobách jsme hledali způsob, jak se ochránit. Naše Ego nám v této roli posloužilo velmi dobře. Ale připravilo nás o svobodu a o poznání, že ve skutečnosti není čeho se bát. Jednoho dne může přijít  ten okamžik, kdy si člověk uvědomí, že je v hloubi své bytosti silnější, než si myslel. A že okolní svět není tak nebezpečný, jak ho prožíval. A krůček za krůčkem se mu učí důvěřovat a otevírat.

Učí se přijímat a pouštět.

Nechali jsme se zmást představou, že když se do všech těch negativních vzpomínek, myšlenek a emocí dostatečně hluboko a dlouze neponoříme, vlastně před nimi utíkáme. Potlačujeme je. Nechceme vidět, co všechno nám kdo provedl, nebo co všechno jsme my komu provedli.

Ale ono není nutné se v tom všem babrat déle než tu chvilku, kdy se daná myšlenka provázená danou emocí vynoří. Je zbytečné ji dál přiživovat dalšími myšlenkami a otázkami. Stačí ji jen pozorovat a najít v sobě sílu dovolit jí se plně rozvinout, jakkoliv se bude chtít rozvinout. A pak ji nechat zmizet zase tam, odkud přišla.

Vzpomínáte na to, jak se mi podařilo přežít tu největší noční můru, které jsem letos musela čelit? Popsala jsem to v článku Depešácký víkend aneb jak zklidnit emoce. Mně pomohly těmi náročnými týdny projít mé oblíbené písně, ale jejich poselství je univerzální. Je to praktická ukázka neuvěřitelné moci ticha myšlenek a odevzdání se tomu, co je. S naprostou důvěrou, že to, co je, a to, co bude, je to nejlepší…

A bylo :-))

Pokud se nám tento majstrštyk podaří (a není to vůbec snadné), podaří se nám překonat tu zaběhanou reakci, která nám přinášela neštěstí, hněv, smutek, nespokojenost, strach. Podaří se nám vyskočit z toho zaběhaného kruhu negativních emocí.

Stačí se jen učit přijímat a pouštět. Neustále, vytrvale, trpělivě. 

Druzí kolem Vás toho nezneužijí. Nemají nárok, nedostanou se Vám totiž už pod kůži. Naopak se dříve nebo později nakazí. Nebo frustrovaně odejdou…


Zaujal Vás tento článek?

Jde o další článek ze série VODA.

A je to jen malá část celého ročního projektu (5 pokladů v Jahodovém ráji). Na konci roku bude zahrnovat minimálně 50 střípků (5 x 10 článků)– takových puzzlíků celkového obrazu. Obrazu toho, jak žít spokojeně v souladu s 5 elementy, které oživují celý svět, ale i nás. Harmonie těchto elementů nám dává NEPODMÍNĚNOU svobodu, radost, moudrost a vyrovnanost, spokojenost, důvěru a jistotu.

Pokud jsou toto i Vaše hodnoty, které stojí za to rozvíjet, nemusíte čekat až do konce roku. Stačí se UŽ TEĎ ZDARMA přihlásit k odběru článků a všech 5 sborníků všech 5 elementů a to ZDE. S přihláškou dostanete ZDARMA sborník elementu KOV o tom, kde hledat svou vnitřní sílu. Hotový je také již sborník elementu DŘEVO (Rozhodněte se, jaký život chcete žít) a OHEŇ (Najděte v životě tu opravdovou radost)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Voda se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Co může za naše negativní emoce?

  1. Pingback: Trauma – schopnost vyléčit se je nám vrozená a máme ji všichni… | Žít je umění

  2. Pingback: „Listopadový písně“ jsou vždycky tak trochu dramatické… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s