Chápete důvěru správně?

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (13. Milovat peklo a důvěřovat… ) – VODA (7)

Když v sobě člověk najde vnitřní důvěru, jako by našel poklad. Vzpomínáte na minulý článek Zmocnil se Vás strach? Nepodmíněná vnitřní důvěra je to nezničitelné v nás, co je nám vždy oporou, ať se tam venku děje cokoliv. Pokud v té chvíli dokážeme důvěřovat, máme vyhráno.

Tou druhou alternativou je život po tím otrokářským bičem našeho strachu. Toho vyděšeného dítěte v nás, které má neustále pocit nedostatečnosti (Ego). Ano, to malé dítě v nás můžete strachem motivovat. Ale zabráníte mu tím, aby našlo jiný zdroj motivace. Ten svobodný.

 

Pokud si místo strachu raději vybereme důvěru, máme dokonce několik možností

  • Můžeme důvěřovat tomu, že vše je přesně tak, jak má být. Protože věříme, že VŽDY A BEZ VÝJIMEK je vše přesně tak, jak má být. A jako takové to dokážeme bez nějakých dalších podmínek nebo připomínek přijmout. Jako to nejlepší v dané chvíli. Jako stupínek na naší cestě, který nás má něco naučit. I kdyby to bylo jen to, že právě to, co jsme si tak přáli, vlastně nepotřebujeme. Že právě to, co jsme považovali za samozřejmé, vůbec samozřejmé není. Že právě před tím, čemu jsme se tak moc chtěli vyhnout, utíkat nemáme. Protože nemusíme. Jako stupínek k pochopení největšího životního daru vnitřní důvěry, že nic nepotřebujeme a ničeho se nemusíme bát!
  • Můžeme důvěřovat tomu, že ten druhý to s námi myslí dobře. Ano, taková důvěra může být velmi snadno zklamána. Ale berme to tak, že pokud druhý člověk naši důvěru zklame, prohrává on. Ne my. Být důvěřivý není hloupost a peskovat sám sebe, že jsem „já blbec věřil a jak jsem dopadl” je jako drásat si ránu, kterou nám druhý způsobil, místo abychom ji začali co nejrychleji léčit. Hloupost je spíš nedůvěřovat druhému člověku jen proto, že nás někdy někdo zradil. A naivita je očekávat, že nás nikdy nikdo nezradí. Důvěra nám přináší pocit vnitřní pohody a pomáhá stmelovat vzájemný vztah, který neničí napětí, které bychom do něj skrze naši nedůvěru vnesli. Naší pozitivitou pomáháme druhému naladit se na svou vlastní pozitivní stránku. Pokud selže a z nějakého důvodu naši důvěru zradí, vědomí, že NIKDO NENÍ DOKONALÝ, může tu ránu rychleji zacelit.
  • Můžeme důvěřovat sami sobě, že to ustojíme. Sebedůvěra a víra ve vlastní schopnosti je úžasná věc. Nicméně ani my sami nejsme dokonalí a bylo by naivní si to myslet. Dokud budeme na živu, bude se i v nás svářet naše vnitřní světlo s vnitřní temnotou. Naše síla se všemi těmi slabostmi, o kterých někdy ani nechceme vědět. Ty okamžiky, kdy tváří v tvář nějaké situaci zjistíme, že jsme si jen nalhávali, že nic a nikoho nepotřebujeme a že se ničeho nebojíme, jsou chvílemi, kdy máme stále k dispozici důvěru v to, že vše je přesně tak, jak má být, ať je to jakkoliv :-) V této chvíli nám Život dává možnost posunout se zas o stupínek dál.

Vrcholem vnitřní důvěry je tedy právě onen pocit, že nic nepotřebuji, a ničeho se nemusím bát. K tomuto pocitu ovšem vede cesta přes okamžiky, kdy zjistíme, že se musíme vzdávat toho, co považujeme za důležité, nebo kdy musíme čelit tomu, co nás děsí. 

Jak je na tom ta Vaše vnitřní důvěra? 

Věříte tomu, že ustojíte zkoušky, které Vám Život ještě přichystá?? 

Život nás vede do světa nepodmíněného. To je ono Království Boží, ono osvobození od utrpení, které je způsobené lpěním a strachem. Dá nám všechno, abychom si mohli užít hojnost, kterou Život oplývá.

Takový dar ale může být danajským darem, což ví náš bohatý svět velmi dobře. Kolik lidí našlo opravdové štěstí v bohatství a existenciální jistotě, které jim dává plná lednička, střecha nad hlavou a možnost mluvit kdykoliv s kýmkoliv ze svých blízkých, i kdyby byli tisíce kilometrů daleko? Kolik lidí se bojí, že o to bohatství přijde? Kolik lidí žije ve stresu, aby si své bohatství udrželo nebo aby ho rozmnožilo?

Život nám nejen může všechno dát, ale v jediné vteřině nám může také všechno sebrat.

Máte v sobě dost vnitřní důvěry v sebe, v druhé, v Život sám, abyste něco byť jen vzdáleně podobného ustáli bez toho, aby to ve Vás do budoucna vzbudilo strach a nedůvěru?? 

Jaký druh důvěry je Vám v současné době bližší? (a k ilustraci si vypůjčím starý súfijský příběh, na který jsem narazila, kdy jsem před mnoha lety psala diplomovou práci o pojetí důvěry, tawakkulu, ve středověkém sunnitském islám):

  • velblouda necháte venku neuvázaného a půjdete se najíst s důvěrou, že tam velblouda posléze zase najdete?
  • velblouda nejdříve uvážete a teprve potom se půjdete najíst? A budete důvěřovat, že Vám ho nikdo neukradne?

Co říkáte??

Súfíjové popisovali několik stupňů důvěry. Uvázání velblouda je ten nižší stupeň. To jest nesedíte hned u okna a nepozorujete neustále s nedůvěrou okolí, jestli si na Vašeho velblouda nedělá někdo zálusk. Necháte-li velblouda volně stát, důvěřujete Bohu, že se postará o to, že velbloud zůstane na svém místě. Ale je i nejvyšší druh důvěry, který súfíjové popisovali slovy být „jako v rukou omývače mrtvol”. To jest odevzdat se plně do rukou Života.

 

Fatalismus, který se z této důvěry v Boha nakonec vyvinul, nám ale má být mementem.

Ne, nemá poukazovat na to, že důvěřovat Životu a přijímat to, s čím přichází, je špatně. Že jsme pak jako jednotlivci, ale i jako celé národy snadno manipulovatelní. Že v takovém případě není možný žádný pokrok k lepšímu, pokud jen s důvěrou přijímáme situace a lidi takové, jací jsou.

Má poukazovat na to, že je nutné správně pochopit, co důvěra doopravdy znamená:

  • Nebýt jen odevzdaný, ale i moudrý.
  • Neplést si odevzdanost a přijetí se strachem postavit se tomu, co není správné.
  • Neplést si nehodnocení s rozplizlou relativitou.

To vše jsou věci, které nám rozum nedokáže zprostředkovat. To životní zkušenosti, které nás učí symbolickému jazyku Života a intuici, nám pomáhají poznat, kdy je potřeba si dupnout, ačkoliv to z vnějšku může vypadat jako ztráta trpělivosti (a ta je přece ctností!). A kdy je naopak potřeba být trpěliví. A přijímat to, co k nám přichází, ač s tím nesouhlasíme, nebo ač bychom si to představovali úplně jinak.

Zažila jsem coby příjemce oba přístupy a každý z nich byl v daném okamžiku na správném místě. Jak přijetí, tak odmítnutí bylo to, co jsem v dané chvíli potřebovala. Co každý z nás někdy potřebuje, abychom ať už vědomě, nebo nevědomě, neubližovali. Co celý svět někdy potřebuje, abychom stále neskákali jen někde po stromě :-)

Co každý z nás může udělat, pokud vnímá, že něco není v souladu s láskou (nebo řekněme laskavostí a přívětivostí), se kterou bychom sami k sobě i k druhým měli přistupovat.

Nicméně je velký rozdíl mezi tím, když odmítáme s nedůvěrou v to, že se to zlepší, nebo když odmítáme s důvěrou v to, že může být líp. A úplně nejlepší je odmítat s naprostou otevřeností v to, že ať tak, či onak, bude to to nejlepší v daném okamžiku. To je totiž ta vrcholná důvěra v běh Života, která ví, že i když se vše zdá špatně, v neduálním světě se snadno to špatné proměňuje v to správné.


Zaujal Vás tento článek?

Jde o další článek ze série VODA.

Celý roční projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji zahrnující 5 elementů (DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV A VODA) již pomalu končí. K dispozici jsou již 4 sborníky. Ve všech najdete 50 střípků (5 x 10 článků)– takových puzzlíků celkového obrazu. Obrazu toho, jak žít spokojeně v souladu s 5 elementy, které oživují celý svět, ale i nás. Harmonie těchto elementů nám dává NEPODMÍNĚNOU svobodu, radost, moudrost a vyrovnanost, spokojenost, důvěru a jistotu.

Všech 5 elementů (sborníků) nás bude provázet i rokem 2018 v projektu Strom štěstí :-) Pokud se chcete přihlásit již nyní, jste vítáni :-) 

Pokud jsou výše uvedené i Vaše hodnoty, které stojí za to rozvíjet, můžete se UŽ TEĎ ZDARMA přihlásit k odběru zbývajících článků a posledního sborníku a to ZDE. S přihláškou dostanete ZDARMA sborník elementu KOV o tom, kde hledat svou vnitřní sílu. Hotový je také již sborník elementu DŘEVO (Rozhodněte se, jaký život chcete žít) a OHEŇ (Najděte v životě tu opravdovou radost)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized, Voda se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Chápete důvěru správně?

  1. Pingback: Star Wars - Poslední z Jediů. Můj poslední Star Wars film? - Žít je umění milovat

  2. Pingback: Podstatou strachu je… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s