Žít jako v pohádce. Ale kdo z Vás o to OPRAVDU stojí??

Projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (45. Kde že je ta pomocná ruka??) – VODA (10)

Naše snaha kontrolovat běh dění je přirozená. Jsou za ní tisíciletí zkušeností našich předků. A léta zkušeností vlastních. Moudrý člověk se učí ze svých chyb a na život se dívá s určitým nadhledem, který mu dovoluje předvídat kolize a předcházet jim. Pokud měl v minulosti hlad, protože se dostatečně nepřipravil na zimu, je to pro něj impulz ke změně svého přístupu. Ne důvod si něco vyčítat. Ze svého úhlu pohledu se naučil mít kontrolu nad tím, jak se bude v zimě mít.

Z úhlu pohledu Života je ale tato kontrola pouhá iluze.

Člověk je stále plně v rukách Života a jak jsme si v minulém článku ukázali (Štěstí nespočívá v tom, co dostaneme, ale v tom, jak to přijmeme), naše snahy ochránit se před bolestí a smrtí jsou stejně naivní jako snaha zabránit zemským deskám v pohybu. Nemáme nad nimi moc. Tam v hloubce se stále něco děje a nás to ovlivňuje, ať jsme si toho vědomi nebo ne.

Jak je to tedy se Zákonem přitažlivosti?

Ten přece stojí a padá s tím, že svůj život můžeme vzít do svých rukou a mít vše, co chceme? Pokud si tedy dokážeme správně přát. Spousta lidí četla knížky jako je Secret (Tajemství) a spousta lidí zkouší vizualizovat a afirmovat a přitahovat si do života to, po čem touží. Objevují sílu mysli.

A síla mysli je obdivuhodná!

Na Zákonu přitažlivosti stojí  i celý projekt 50 týdnů a 50 témat, kterými každý rok (letos již počtvrté) procházím. Ta zkušenost je k nezaplacení. Týden co týden můžete vidět, jak se Vám téma nenápadně vloudí do života jen proto, že jste na něj zaměřili pozornost.

Je to jako ten experiment s rýží a vodou. Znáte ho? Svým vlastním přístupem k jednotlivým nádobkám s rýží ponořené ve vodě (s láskou, nenávistí nebo lhostejností) ovlivníte to, jak rychle (a zda vůbec) Vám rýže v nádobce za týden zplesniví. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, jak toxický může být náš přístup k druhým nebo k sobě samým.

Podobně i během 50 týdnů máte 50 příležitostí zjistit, jak dokonale Zákon přitažlivosti funguje…. 

Jen ho nezaměřujete na takové věci jako je materiální bohatství nebo ten nejlepší partner (nebo abyste měli kde zaparkovat), ale jdete ke zdroji toho, co Vám bohatství a partnera jednou nejspíš dohodí jako vedlejší produkt. Získáte ale ještě mnohem víc. Už pro Vás nebude tak frustrující, když ty peníze a partnera mít nebudete :-) Budete mít pocit vnitřního bohatství a vnitřního štěstí a vlastní hodnoty. A podle Zákona přitažlivosti je to právě to, co musíte vyzařovat, abyste k sobě přitáhli vše, co s pocitem vlastní hodnoty rezonuje :-)

 

Vzdát se vlastních tužeb je ta jediná cesta k tomu být opravdu šťastný

Klasicky Vás spousta lidí učí, že se musíte jasně určit, jaké jsou ty Vaše sny. Věřit v to, že si na ně můžete sáhnout. Vidět sami sebe ve svých představách, jak držíte v ruce vysněné peníze, nebo se procházíte po pláži. Ano, klidně to dělejte a když svým touhám popustíte uzdu a dovolíte si vidět sami sebe tam, kde by Vám ostatní tvrdili, že nemáte šanci dojít, s největší pravděpodobností se tam nakonec dostanete.

Je to i má osobní zkušenost :-)

  • Jako malá jsem měla vzor. Byl jím Kara ben Nemsí (či Old Shatterhand... no, prostě jezdil různě po světě). Toužila jsem být jako on. Jezdit na koních, střílet. Ale nezabíjet. Cestovat. Cestovat! Za komunismu, kdy většina lidí trávila dovolenou v Československu, nebo maximálně v Bulharsku, Rumunsku, a když tedy měli fakt štěstí, tak v Jugoslávii (odkud se dalo hezky zdrhnout na Západ). Šílený nápad! A? Na koni jezdit umím, střílet jsem se jako malá učila také. A procestovala jsem toho dost – nejen v Evropě, ale byla jsem i v Egyptě, Jordánsku a na Srí Lance. Dlouhodobé pobyty. Neplatila jsem za ně nic. Jako student případně jako delegát jsem za své sny dostávala peníze :-) Jaký větší sen by se mi snad ještě mohl splnit??
  • Toužila jsem se stát egyptoložkou. Už na základní škole jsem znala dějiny starého Egypta do detailů, starou, střední a novou říši. Faraony, hrobky, typické znaky architektury. A nesmírně jsem se toužila podívat do Egypta. Pravděpodobnost splnění viz výše. A? Viz výše :-) V Egyptě jsem strávila cca 2 roky svého života a byly to ty nejzajímavější, nejpřínosnější, nejdobrodružnější a nejmystičtější roky mého života. Absolutně mi ho nakonec převrátily vzhůru nohama :-) Egyptoložkou jsem se nestala, ale vystudovala jsem arabistiku a s egyptology jsem se byla podívat na vykopávkách.
  • Podobně šílená byla má představa, že budu studovat překladatelsko-tlumočnickou angličtinu a to v době, kdy do ročníku přijímali cca 20 lidí. Žádnou jinou přihlášku jsem si nepodávala a všichni kroutili hlavou, že nemám šanci. A? Přijata :-)

A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Snů jsem měla spoustu podobně nereálných a plní se mi jeden za druhým :-) Mohu tedy s čistým svědomím říct, že i kdyby se Vám splnila celá hora Vašich přání, štěstí Vám to nepřinese. Jako fakt ne. Už se na to můžete s klidem v duši vybodnout :-)

Ať nejste jako ti imigranti, kteří se vlámávají do našeho bohatého Západu s vidinou života v ráji. Nepřinese to štěstí vůbec nikomu…

 

Rozmyslete si velmi dobře, po čem doopravdy toužíte

Já před 4 lety vyjádřila přání sáhnout si na to nepodmíněné štěstí. Už dlouho jsem kolem té představy kroužila. Nic jiného mi už po mých zkušenostech (a říkali jsme si na začátku textu, že lidé by se ze svých zkušeností měli poučit, že?) smysl nedávalo. Ta cesta k němu je ale pravda trnitější než procházení se po káhirském Chán el-Chalílí a vysedávání s přáteli u vodní dýmky v místní kavárničce Fíšáwí, kde prý své romány psával laureát Nobelovy ceny Nagíb Mahfúz…

Ale je to přesně jak v těch vánočních pohádkách a dobrodružných filmech. (Proto mě stále tak okouzlují a čerpám z nich sílu.) Když překonáte své slabosti a překážky, probudíte spící princeznu. V sobě. Nebo v té holce od naproti :-)

Jaký větší šílenější neuvěřitelnější sen tak ještě člověk může mít než se osvobodit z moci zlého černokněžníka?? Tak říkajíc… 

Vzpomínáte na název minulého článku?

Štěstí nespočívá v tom, co dostaneme, ale v tom, jak to přijmeme.

V této větičce se skrývá ten jediný a poslední krůček, který musíme udělat, pokud chceme najít to skutečné bohatství, tu nehynoucí lásku z pohádek nebo tu ohromnou radost a štěstí. Ale musíme našlapovat velmi opatrně, protože jdeme po té uzoulinké cestě nad propastí. Chce to prozíravost, odvahu, bdělou pozornost a trpělivost. Jinak se z přijetí stane obyčejná hloupá rezignace a fatalismus. Naivní představa, že ono se to nějak, nebo nesmím chtít vůbec nic a ani nesmím do ničeho nijak zasahovat.

Umění wu-wei (nedělání) neznamená nedělat nic. Ale jednat na vlně tao. Tolik taoismus, který mě v životě velmi ovlivnil. Opravdová odevzdanost Bohu (islám) má právě tuto podobu a jestliže většina muslimů o klasickém sunnitském tawakkulu (důvěra v Boha) už staletí neslyšela, súfíjové ji znají a já mám pár knih o tawakkulu doma také, neboť jsem o něm psala diplomku :-) Znám to i z orlího čchi kungu. Ten nebetyčný rozdíl mezi tím, když i do tělesného pohybu vnášíte své vlastní úsilí, nebo když se naladíte na čchi a necháte ten pohyb vést energii ve Vás.

Ta lehkost a vnitřní klid se nedá popsat, to se musí zažít.

Být v souladu s proudem Života je to největší štěstí

Většinou se mu bráníme. Zdá se nám, že na ten proud není spolehnutí. Že nás odvádí od břehů, u kterých bychom tak rádi zakotvili a užívali si toho, co tam vidíme. Nebo že nás navádí přímo na peřeje a nebere na nás vůbec žádný ohled.

Je extrémně náročný – na naše touhy a strachy prostě žádný ohled nebere. A takový Život je samozřejmě extrémně náročné přijímat takový, jaký je. Nebo ho dokonce milovat a radovat se z něj!

Ale v ebooku elementu DŘEVO jsme si jasně ukázali, že je velký rozdíl mezi touhami našeho Ega a těmi nejvnitřnějšími touhami v nás. A náš strach jde obvykle ruku v ruce s touhou našeho  Ega (toho vyděšeného dítěte v nás) ochránit nás před tím, čeho se tak moc bojíme. Před vším, co ohrožuje pohodu a klid našeho života tak, jak si ho my sami představujeme.

Život sám má s námi ale jiné plány a proti síle Života nemáme pražádnou šanci. Je zbytečné s ním bojovat. Ale hlavně bojovat se Životem je prostě hloupé.

 

Život totiž nestojí proti nám, ale při nás

Co bychom ostatně byli bez života? Jen hrstka vody a prachu. Máme představu, že jsme na vše sami. Že si to své štěstí musíme na Životě vybojovat, protože co si nevydupeme (nevyvizualizujeme), to nedostaneme. Jsme zmatení svými životními zkušenostmi. Přáli bychom si něco úplně jiného, než dostáváme.

Dobře, blížící se uragán nezastavíme, říkáme si, ale toho člověka, co mi dělá v životě jen těžkosti, toho zastavit přece můžu! Můžu ho ukřičet, můžu ho uprosit, můžu to na něj zkusit s city, můžu ho ukecat. Všude se učí umění komunikace a umění, jak přesvědčit a ovlivnit atd. atd. Jsme hrdí na to, jak jsme soběstační a jak je ta pomyslná pomocná ruka na konci našeho vlastního ramene.

Ale jsme jako ten plavec ve vodě, který usilovně máchá rukama a nohama, aby se udržel na hladině. Jinak se přece utopí, ne? Takhle jsme se přece učili plavat! Něco dělat. Spoléhat jen sami na sebe! 

A přitom právě takhle se lidé nakonec utopí, pokud se jim nepodaří dostat brzy ke břehu. Utopí se únavou. Vším tím úsilím, které zbytečně vynaložili na to, aby se udrželi na hladině. (Ostatně víte, jak se neutopit ve zpětném proudu oceánu kousíček od břehu?? Zásadně neplavat proti němu, ale chvíli počkat.) Bylo by totiž stačilo, kdyby se spolehli na vzduch, který dýchají, a na vodu a její proud, který je nese.

  • Umění splývat by mělo být to první umění, které se člověk při výuce plavání naučí. Získat důvěru v sílu vody. Bohužel položit se bez hnutí na vodu, když přece všechno těžké padá ve vodě ke dnu, si jen tak někdo netroufne, ani když už plavat umí. Co Vy? Zkusili jste to někdy??
  • A umění důvěřovat Životu by mělo být první umění, které se člověk jako dítě naučí. Naučit se, jak reagovat na bolest, ať již fyzickou nebo psychickou. Na bolest z nenaplněné lásky. Bolest z odmítnutí. Bolest ze zrady a odmítnutí být druhému oporou ve chvílích trápení. S hlubokým soucítěním. Vůči sobě i tomu druhému. A naučit se, že ani smrti není potřeba se bát, ať už je to smrt fyzická, nebo fakt, že přijdeme o to, k čemu jsme hluboce přilnuli. To jen končí jeden film – jedno dobrodružství plné romantiky a lásky, a začne film jiný. Přesně takový, jaký jsme si sami rozhodli jednoho vlahého večera pustit, protože nás lákalo ho prožít…

 

Už jste si uvědomili, že Život nám nabízí to nejvyšší štěstí a my ho neustále tvrdohlavě odmítáme??

Když si uvědomíme, že Život nám nabízí to nejvyšší štěstí, o které nás nikdo a nic nemůže připravit, ještě rádi se vzdáme všech svých vlastních představ, tužeb a obav s nimi spojenými.

Necháme se vést za ruku tím labyrintem přímo do jeho středu, jako kdyby nás vezl proud řeky v akvaparku. Nic z toho, co nás bude lákat na březích, nebo co se nás bude snažit vyděsit na cestě, nás už nezastaví.

Za těmi drobnými jednotlivými touhami totiž budeme vnímat jen těch 5 základních tužeb našeho života – touhu po svobodě (1), lásce a radosti (2), harmonii, klidu a vyrovnanosti (3), spokojenosti (4) a odvaze, (sebe)jistotě a (sebe)důvěře (5).

A budeme vědět, že je nic na tomto světě nám je nikdy nedá, protože jejich podstatou je nepodmíněnost nezávislá na čemkoliv zvenčí. Jejich podstatou je ten neduální Jiný svět nepodmíněného. Nebo může být snad opravdová svoboda něčím nebo někým omezena? Může být sna skutečná spokojenost někdy nespokojená? Může se odvaha něčeho bát?

 

Nejsme na nic sami

Když vyjádříme přání nalézt to nepodmíněné štěstí, Život se nás ujme a přesně podle Zákona přitažlivosti nám dá to, po čem z hloubi duše celou dobu toužíme. 

Povede nás cestou, na které se budeme muset vzdát mnoha věcí, na kterých lpíme, a překonat mnoho strachů a traumat, která nás poutají jako ve vězení. Ukáže nám ten opravdu svobodný a radostný život. Není to snadné, ale je to přesně jak v těch pohádkách. Můžeme padnout na dno, ale jen proto, abychom zjistili, že se nemáme čeho bát a máme vše, co potřebujeme. A to je bod, ze kterého vychází veškeré štěstí…

A jak to vím?

Už přes 20 let po této cestě jdu a v těch nejnáročnějších chvílích jsem se několikrát dotýkala nepopsatelného vnitřního klidu. A před 4 roky jsem svou první sérii 50 kroků ke štěstí začínala právě s jasně vysloveným přáním najít to nepodmíněné štěstí. A pak vše nabralo ohromné obrátky a já se už ani nestíhala divit :-) A tak již 4 roky žiju jako v pohádce :-) Tedy v tom pravém slova smyslu, o kterém byla v tomto článku řeč…


Zaujal Vás tento článek?

Jde o poslední článek ze série VODA.

Celý roční projekt 5 pokladů v Jahodovém ráji (4. ročník 50 týdnů/50 témat = 50 kroků ke štěstí) zahrnující 5 elementů (DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV A VODA) tímto článkem skončil. Jejich výsledkem je letos kromě další spousty mých osobních zkušeností i 5 sborníků. Ve všech dohromady najdete 50 střípků (5 x 10 článků)– takových puzzlíků celkového obrazu. Obrazu toho, jak žít spokojeně v souladu s 5 elementy, které oživují celý svět, ale i nás. Harmonie těchto elementů nám dává NEPODMÍNĚNOU svobodu, radost, moudrost a vyrovnanost, spokojenost, důvěru a jistotu. Koupit si je můžete ZDE.

Všech 5 elementů (sborníků) nás bude provázet i rokem 2018 v projektu Strom štěstí :-) Je to již 5. ročník oné cesty 50 tématy za štěstím! Pokud se chcete přihlásit (celoroční projekt je ZDARMA), jste vítáni :-) 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Voda se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s