… každému člověku bych přála prožít poslední léta svého života v pohodě a klidu.
A ve zdraví.
Každému člověku bych přála, aby se mohl věnovat svému zdraví. Aby nemusel do práce, když je nemocný. Ať již chřipkou, nebo neduhy stáří.
Jednou z nejnáročnějších a nejzodpovědnějších prací je práce prezidenta republiky.
Prezident České republiky možná nemá ze zákona tolik pravomocí jako například prezident USA. Ale je to nejvyšší post v republice. Člověk, který jej zastává, jej zastává 24 hod denně. Se vším, co to obnáší. Se všemi povinnostmi, se všemi stresy, se vší zodpovědností. To není lehká nálož ani pro muže v nejlepších letech, kteří se často vracejí unavení z práce a těší se na víkend…
Postavit nemocného starce na roveň dravcům evropské a světové politiky v plné formě je jako postavit potácejícího se vysloužilého úspěšného boxera do ringu se svalovci. Obávám se, že pravděpodobnost, že rozhodne byť jen jediné kolo ve svůj prospěch, hraničí s naivitou. Tam nahoře se už dávno hraje jiná liga.
Škoda těch dalších zbytečných let na Hradě. Každý starší člověk, který se sotva drží na nohou, by si zasloužil místo funkce spíš dlouhodobý pobyt někde, kde by mu pomohli se na ty nohy zase postavit, aby se netrápil. Už jen pro to, co všechno už v životě dosáhl. Nebo by si alespoň zasloužil onen příslovečný klid a nohy v teple. Ale rozhodně si žádný člověk nezaslouží skončit právě takhle…
Pingback: Leden – pro všechny, kdo mají někdy chuť se na všechno vys… | Žít je umění