Změna, kterou přinesl únor

Řekla bych, že hodně zásadní. A řekla bych, že právě odpuštění a smíření je to, co má ohromnou moc změnu přinášet. A to neduální obzvlášť :-)  A byl to i měsíc tří velkých radostí – jarní týdenní lyžovačky, mého prvního samostatného semináře na téma Rozhodněte se, jaký život chcete žít a ano, onoho smíření :-)

Někdy si s sebou životem neseme náklad nejrůznějších zranění, bolístek a traumat. Co kdo kdy udělal, co kdo kdy řekl.  Máme strach, že to udělá nebo řekne zas. On, ona, oni, nebo nějací úplně cizí lidé, kteří se byť jen dotknou té rány, kterou nám někdo jiný předtím zasadil. Každý nějaké takové vnitřní rány máme.

A reagujeme na ně různě – jsme více či méně obezřetní a stažení do sebe. Stavíme kolem sebe různé hradby. Chráníme se. Nebo se v rámci ochrany rovnou rozhodneme zaútočit. Jaksi preventivně. Co jiného je agresivita než výbuch sopky, která ten vnitřní žár už nemohla unést???

Můj únor se díky ročnímu projektu STROM ŠTĚSTÍ nesl tentokrát rovnou ve třech elementech – element VODA odhaluje vnitřní strach a to, jak ho zvládat. Element ZEMĚ pomáhá najít vnitřní rovnováhu. A element DŘEVA právě na těchto základních pilířích staví.

Bez odvahy a vnitřní rovnováhy si člověk netroufne jít tam, kde na něj čeká štěstí. Bez odvahy a vnitřní rovnováhy ho ostatně ani nezahlédne a požene se obvykle za nějakou bublinou, která nakonec praskne… 

A tak i cesta k odpuštění (sobě i druhým) a smíření vedla skrz strach a vnitřní rovnováhu

Hned začátek února se mě v tématu týdne ptal, zda je můj strach vůbec oprávněný. A vedl mě k tomu hledat zdroj vnitřní síly (viz shrnutí týdne na odkaze). Byl to zvláštní týden plný prapodivných snů (a já si sny obvykle nepamatuju), které mi symbolicky vyprávěly o tom, jak silný tlak vnímám na to, abych dělala něco, v čem si nevěřím, a jak rozpolceně se v tom cítím. Na druhou stranu mi přinesl do cesty koncert mých nejdlouhodobějších duchovních učitelů, Depeche Mode, a jejich píseň Insight z pražského koncertu. Píseň o síle lásky :-)

Co ten Váš strach? Jste si jistí, že je oprávněný? A kde hledáte tu svou vnitřní sílu??

Následující týden šel ještě hlouběji. Do toho vnitřního pocitu, tak dobře mým Egem zamaskovaného, že nejsem dost dobrá. Že nemám tu sílu. Že na to všechno prostě nemám. A ne, rodiče ani škola mi v dětství tenhle pocit nevsugerovali a u druhých jsem ho nikdy skutečně nechápala. Až teď :-) Ale ano, každý máme to své slabé místečko. 

Jak jsem tenkrát napsala ve shrnujícím článku týdne (Nebeská sebejistota, aneb jsem dost dobrá):

To pak stojíte na okraji něčeho, co Vám připadá jako hluboká propast, ale zezadu jako by ji nikdo neviděl. Tu propast ve Vaší hlavě, nebo Vašem srdci. Tu propast ve Vaší odvaze a Vaší sebejistotě a sebedůvěře. Nebo propast ve Vašich schopnostech.

Také znáte ten pocit??

Ale zároveň mi ten týden přinesl radost z jarních prázdnin. Z té zkušenosti, že když člověk na běžkách jednou vyzkouší, že zvládne sjet prudší kopec, podruhé se už tolik nebojí. Zjistí, že na to má, i když se předtím tolik bál. Takové odpočinkové dny a radosti obvykle velmi pomáhají :-)

Co Vy? Máte pocit, že jste dost dobří? A zkusili jste si to už??

Rozhodnout se pro tu svou cestu

Na řece i na sněhu může být tak trochu nalajnovaná. A nám se to někdy tak příčí! Zavání to tím, že „jdeme s proudem”. Že si nevyšlapáváme tu svou vlastní cestičku. Že rezignujeme na boj s proudem.

Paradoxní je, že plout s proudem přece neznamená, že si člověk nejde tou svou cestou :-) Znamená to, že ji našel, přijal a je ochotný po ní jít. I přes kameny a k vodopádu. 

Tím nejtěžším rozhodnutím je někdy přijmout tu cestu za svou, i když se zdá, že nám byla vnucena. I když někde v hloubi duše víme, že je naše. I když jsme si ji třeba i vědomě zvolili jako malí (a já si to pamatuju), nebo jako dospělejší (a to mám dokonce na blogu zaznamenané).

Ta cesta je totiž náročná a požaduje, abychom přijali veškerou zodpovědnost za to, jak se cítíme, a co s tím uděláme. Abychom neskákali podle strachů Ega, ale naučili se ho uklidnit. Našli v sobě ten prostor, kde se ničeho nebojíme a nic nepotřebujeme! Chce po nás, abychom byli jako surfař, který se nebojí naskočit na vlnu. Co Vy, naskočili jste už na tu svou vlnu?

Ta naše řeka nás nejenže dovede k tomu našemu štěstí, ale i samotný fakt, že v té řece jsme a nebráníme se tomu, co nám ukazuje a co nás učí, nám přináší pocit štěstí!

Nemůže za to, jak se cítím…

Závěrečný únorový týden byl něco (shrnutí najdete v článku Odpuštění a smíření, aneb nemůže za to, jak se cítím…).  Zjistila, jsem že tou nejlepší mantrou vedoucí k odpuštění a smíření je nemůže za to, jak se cítím, nemůže za to, jak se cítím, nemůže za to, jak se cítím… 

Po tolika měsících se mi konečně ulevilo…

Jestli jsem se ten týden měla k něčemu rozhodnout, tak k tomu opravdu aplikovat své poznání už x let staré, že nemá smysl vinit ani sebe, ani druhé. Projít tou neduální branou. Kde není zlo/dobro, není vina a není ani viník. Žádné rány, žádné bolesti, žádné strachy, žádné agrese. Žádní obětní beránci už nejsou.

Vy ještě nějaké máte? Kdo je ten, kdo nese vinu? Jste to Vy, nebo ti druzí?? Někdy si člověk uvědomí, že vinu nesou vlastně oba. Ale můžeme jít ještě dál – rozhodnout se, zda chceme vnímat ten reálný svět, kde vinu nenese nikdo, nebo ten iluzorní. Ten otevřený rozechvěle ale s odvahou všemu, ať je to cokoliv, a proto svobodný, nebo ten uzavřený, vystrašený, a proto spoutaný?

Pro jaký jste se rozhodli??

Už jste si také uvědomili, jak absurdní je žít v Absurdistánu? (viz. Je to fakt absurdní, nemyslíte? A taky Vás to už nebaví? ). Žít v tom světě, ve kterém otročíme Egu, jeho touhám a iluzorním představám, místo abychom ho jako to malé vyděšené dítě spíš objali?? Možná ne všichni jsme už zažili ten vnitřní pocit klidu. Ale všichni máme možnost ho zažít – ten pocit, že není čeho se bát a nic nepotřebujeme. A z toho Absurdistánu se osvobodit!

Osobně mám pocit, že stojím v té Bráně, kterou jsem kdysi před 20 lety popsala v jednom mém textu a který  má své místo v mé symbolické knížce Žít je umění milovat (záchranný kruh ve chvílích nejistoty).

A jsem zvědavá s čím přijde březen a s čím v březnu přijdu já. Je to období elementu DŘEVA a jeho jarních témat v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Období svobody. Tak určitě to bude něco svobodného…