Přijmout i to, co bolí – to bylo zjevně mé květnové téma

Když tak procházím články, které jsem během května na svých dvou blozích uveřejnila, je to zjevné. Všechno je to o přijetí. A na konci měsíce se mi to konečně podařilo (zdá se) :-)

Kolikrát jsem již psala o tom, jak úžasné je dělat shrnutí týdne a měsíce (a posléze roku?)? Jednotlivé střípky našeho životního příběhu nejenže nezapadají v zapomnění, ale hlavně se skládají do přehledných obrazců.

Máte před sebou taky obraz toho svého května? Jaký obraz byste načrtli, kdybyste byli malíři?? Co ten Váš obraz říká o tom, po čem nejvíc toužíte??

Často totiž toužíme po něčem, po čem ve skutečnosti netoužíme :-) Divné, co? Ale zkuste si toho někdy všimnout. Když ztrácíme z dohledu ten celkový obraz, necháváme se odvát tím či oním větrem (tím, co vidíme, tím, co nám kdo řekne apod.). Jak často se Vám stává, že ve chvíli, kdy se proberete, uvědomíte si, že „tady jste vlastně být nechtěli”?

 

Květnové ozvěny vipassany

V květnu jsem se přihlásila na již druhý desetidenní kurz meditace vipassana! Ten loňský prostě stál za to! Tentokrát musím jet až do Polska a vybrala jsem si litevsko-anglický kurz. A moc se těším!

• Na blogu najdete článek s několika odkazy na nadšené články, které jsem napsala loni po ukončení kurzu. A také články mé spolužačky, která kurz absolvovala v Austrálii. Mimo jiné. (Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit?
• Nebo článek o tom, že právě na tomto kurzu máte příležitost získat silnou zkušenost přijetí i toho, co nám přijde nepřijatelné. (Ponořit se na 10 dní do utrpení? Super!)
• Nebo článek o tom, jaké je to může být na takovém jednodenním kurzu vipassany (Zvláštní temný vipassana týden ), kterého jsem se v květnu zúčastnila. Také byl velmi silný a učil mě přijímat i to, před čím bych normálně nejradši utekla.

Vědět nestačí. Je třeba přijmout.

Záleží na tom, co víme. Zda nám to, co víme, podaří pochopit sebe nebo toho druhého natolik, abychom dokázali přijmout věci tak, jak jsou. A pozor – přijetí neznamená nechat to být, ale prostě jen poznat fakt, se kterým nemá smysl bojovat (jak chcete bojovat s faktem??), ale od kterého je možné se odpíchnout při hledání řešení toho, jak žít se sebou a druhými v harmonii.

Samotné téma přijetí není dvakrát snadné. Já během května sepsala 26 stránkové PDF o tom, proč přijímat a jak na to. Je to ale takové tajné PDF. Neprodávám ho a ani ho volně nešířím. Občas ho ale někdo dostane jako dárek :-)

• O dvou důležitých ingrediencích, které umožní přijetí uvařit, jsem v květnu psala článek  Cítíte, že nic není nikdy špatně, a že všechno zvládnete? Najdete v něm i odkaz na knížku, kterou rozhodně doporučuju přečíst, protože Vám poskytne krásný návod na neduální přijímání věcí takových, jakých jsou. Ať jsou jakékoliv.
• Osobně mi hodně pomáhá přijímat i astrologie. Ano – vědomí toho, že člověk nemůže překročit energie mu dané. Jen se může naučit je projevovat harmonicky a ne disharmonicky. (Astrologie – k čemu je vlastně dobrá )

Někdy ale nedokážeme něco pochopit. Jak jsem kdesi kdysi psala, Pravda je paradoxní, a tak pro mysl nepochopitelná. Takové pravdy je třeba přijímat, jak leží a běží. Pro mě osobně je mnohem náročnější přijímat, aniž bych chápala. Někdy se zarputile snažím o pochopení. Ze všeho nejdůležitější ale je si uvědomit, že říct já vím je málo. Od něj může být ještě daleká cesta k opravdovému přijetí.

 

Přijímat i to, co se nám moc nelíbí

I na tato témata v květnu došlo. Jak vidíte, přijetí se kolem mě točilo z nejrůznějších stran. Napsala jsem článek pro ty hypersenzitivní lidi, kteří mají velký problém přijmout fakt, že nejsou, nebyli a nikdy nebudou jako ostatní. Takoví ti tvrďoši, kteří zvládají všechno, nač HSP nemohou pomyslet. ( Hypersenzitivita fakt není za trest)

A napsala jsem článek i o tom, že i sociální sítě (facebook) nemusíme odmítat. I v tomto případě totiž závisí na tom, jak s nimi zacházíme. (Facebook není humbuk)

A celé téma květnového přijímání bude nejspíš ideální zakončit odkazem na jeden speciální článek. S přijímáním musíme opatrně. Jak píšu v onom zmiňovaném PDF, přijetí by nám nikdy nemělo ublížit! Stejně tak dávání! Někdy bychom se rozdali. Nicméně nejlepší je dávat zároveň sobě i druhým (Nejlépe je dávat zároveň sobě i druhým (i na blogu))

Květen mi přinesl spoustu zajímavých poznání. V tomhle ohledu byl velmi vydatný! Někdy jsme musela jít hodně hodně do hloubky! Prožila jsem pár slušných zkoušek toho, do jaké míry dokážu přijímat i to, co se mi nelíbí. Co mě zraňuje. (Jo, a ještě za to být ráda – a to fakt není snadné). Ten proces od takhle to přece nemůžu nechat po Ok, vlastně se nic nestalo byl někdy dlouhý a někdy kratší. Prožila jsem vnitřní bolest, se kterou jsem se musela naučit nějak pracovat, a přitom ji neodmítat.

Nakonec musím říct, že se mi v květnu někdy podařilo dodržet onu hlášku (nic není špatně a všechno zvládnu) jako třeba v Trenckově rokli. Přijímat i to, čemu bych se hodně cukala, jako například poslední víkendový víkend. A užít si to, co jsem si užít chtěla, a pouštět to, co nemělo smysl řešit, pokud si člověk ten víkend nechtěl úplně pokazit...

Doufám, že i Vy jste si květen nenechali pokazit hloupostmi, které byste chtěli začít řešit :-) Hloupostmi, které jsou opravdu hloupostmi, a stejně tak z Vašeho života zmizí, jako se v něm objevily. Možná se objevily, abyste se měli nad čím rozčilovat. Možná se objevily, abyste se naučili, nač čím se rozčilovat opravdu není třeba…