Návraty – Moře

První článek mé offline série je naprosto jasný – můj úplně první speciální text, který jsem napsala v roce 1996. A tady na blogu vyšel mezi prvními v roce 2013. Nedávno jsem si na něj vzpomněla. Protože je naprosto nadčasový! Přesně toto jsem prožívala v roce 1996, kdy jsem byla po krk (ne, až nad hlavu) zamilovaná do kluka, který ale žil tisíce kilometrů ode mě. A já se sama sebe ptala, zda má taková láska smysl. Sedla jsem a začala psát. Celé to začalo vizí moře a útesů. A jak to skončilo, tj. co ze mě nakonec vylezlo, to si můžete přečíst :-) O lásce se často mluví. Ale právě TOHLE podle mě láska je. Je zajímavé vidět, co si má duše přála již před těmi 22 lety. A jak si stále hledá cestičky, jak tuhle cestu naplňovat. Tento text (spolu s 9 dalšími a praktickými hrátkami) je ostatně také součástí mé první e-knihy Žít je umění milovat :-) A neustále mi pomáhá TAKTO k životu přistupovat. Zkuste si někdy sami sednout, nechat v mysli vyvstat nějakou představu a začněte psát. Nechte se inspirovat. Nemusí to být veršované (já jsem se hodně inspirovala mým oblíbeným Chalílem Džibránem). Musí to ale vycházet z Vás samých :-) Kdo ví, co se o té své vnitřní touze dozvíte…

 

Milióny a milióny let doráží rozbouřené moře na útesy.

Co ještě zbývá z té hrdé, tvrdé skály?

Každou vteřinou,

částečku po částečce,

se stává součástí vod –

nezaniká, jen nabývá jiné podoby.

Kdyby skála měla srdce,

s každým zrníčkem, které by odplavilo moře,

by se žalem zachvělo.

Kdyby skála měla tvář,

s každou vlnou, která by po ní nemilosrdně šlehla,

by její oči uronily jednu slzu.

Jen pojď, ponoř svou tvář i své srdce do chladivých vod života a ochutnej všechny ty slzy.

Kdo ví, co ono bezedné moře skrývá,

a kdo ví, jací se vynoříme na druhém břehu?

Nalezneme v temných, mrazivých hlubinách poklad, který tam uschoval vládce moří?

Zůstaneme jen zrníčkem písku, které nezachytí žádná síť,

nebo se proměníme ve vzácnou perlu, po které tam nahoře touží?

Moře vám strhne masky,

rozmělní vás na kousky

a jen ti z něj vyjdou se srdcem čistým jako nejbělejší perla,

kterým se i v tom živly zmítaném prostředí podaří najít místo ke spočinutí a klid.

A pokud vás zachytí dravý proud lásky,

nebraňte se mu.

Otevřete svá srdce a nechte se jím vést.

Strhne vás do nebezpečného víru

a stáhne vás do temnot,

ale ani tam nesmíte lásku zavrhnout,

jinak vás pustí ze svého sevření a vy již nikdy více nespatříte světlo.

Důvěřujte

a její proud vás úzkou soutěskou vyvede mezi hravé delfíny a mnohabarevné korály.

Ale ani zde vaše putování mořem života nekončí,

neboť láska není hra, ani omámení smyslů krásou.

Každý, kdo by na tomto místě zatoužil zůstat,

bude dříve či později vyplaven jako nicotné zrníčko písku na pobřeží

a ti, kteří budou přicházet, aby své tělo nabídli očistné moci vod,

po vás budou šlapat.

Držte se pevně lásky,

ta jediná vám bude ochranou v temnotách i na světle.

Ukáže vám ty nejvzdálenější zátočiny,

zbaví vás všech nečistot,

vyhladí vás

a pak vás bohatě obdaruje.

Jedině ona vám dá ve všem to zmatku pocit spočinutí a klidu.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Láska, Poetické texty se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Návraty – Moře

  1. Pingback: Letošní červenec byl úžasný měsíc | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s