Červnové viny a odpuštění

Jaký byl Váš červen? Víte o něm něco víc než jen to, že jste chodili do práce (do školy)? Jaké knihy jste přečetli, jaké filmy jste viděli, kam jste si vyrazili s přáteli nebo s rodinou?

Víte něco o tom, co se ve Vás dělo? Bavili jste se se Životem a tom, jak si ho co nejlíp užít?? :-) A byli jste vůbec naživu? :-)

Jo, to je odkaz na jeden zombíkovský test (Jste opravdu naživu?), ve kterém většina lidí skončila na úrovni zombie a upírů a lidí bylo dost pomálu :-)) Najdete ho v předemailech online kurzu (který je zdarma) Mimoňská cesta do Jiného světa.

Já si dělám každý týden, každý měsíc i každý rok shrnutí toho nejdůležitějšího a jako pokaždé to můžu jen vřele doporučit :-) Je úchvatné sledovat tu červenou linku, která se naším životem táhne. Život pak není nikdy nesmyslný a zbytečný, nebo naopak jen povrchní. Je to veliké dobrodružství…

A každý si můžeme takovou knihu psát. Můžete začít třeba tím červnem (jestli se na něj ještě vzpomínáte). Nebo červencem :-)

 

Jaký byl tedy můj červen? Co mi vnesl Život do života?

Vnesl mi tam minulost a viny, které jsem si nesla. Vnesl mi tam i budoucnost plnou ponorů do přítomnosti i minulosti. Vnesl mi tam vědomí toho, co mě v budoucnu čeká. Vnesl mi tam veliké téma, které už bylo na čase vyřešit.

Téma vin a odpuštění.

V červnu se ta rostlinka vin a odpuštění začala pomalu sázet a klíčit a v červenci vyrašila. Teď je jen potřeba o ni pečovat a nechat ji vyrůst do takové síly, aby ji už nikdo nemohl vytrhnout jen tak z kořenů…

Během června jsem napsala na blog pár článků:

Jeden o tom, kdy je ideální brát si dovolenou (Nejlepší je mít prázdniny před prázdninami nebo po prázdninách) a další o tom, jaké to je, když díky projektu STROM ŠTĚSTÍ víte pár týdnů dopředu, jaká témata Vás čekají :-) (Když člověk ví, co ho čeká). Vylosovaná témata týdne nicméně nebyla nic neočekávaného. To, co se mělo během těch týdnů dít, si o tato témata vysloveně říkalo :-)

A pak jsem samozřejmě psala články v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ jako shrnutí témat týdne

  • Astrologie – k čemu je vlastně dobrá? shrnoval téma KÁMOŠ ŽIVOT. A ano, právě astrologie mi ten týden ukázala, co je základem pro jakékoliv přijetí a odpuštění. Lidi jsou prostě takoví, jací jsou. Nic a nikoho nelze změnit. Očekávat, že rychlí budou pomalí a pomalí rychlí. Maximálně je možné doufat, že když prozřou, začnou se pozvolna posouvat směrem někam ke středu :-) Planetární archetypy, když se do nich ponoříte, Vám to ukážou tak, že o tom konečně přestanete pochybovat a snažit se o nemožné…

  • Někdy jako by na člověka spadl trám – a Někdy jsou pocity viny dokonalé skryté – to byl ten týden tématu VNITŘNÍ SOUDCE. To byl ten týden, kdy jsem dělala chyby a shrnující článek vydala omylem úplně jinde :-) To byl ten týden, kdy se zpoza stínů vylouplo to, nač jsem už dávno zapomněla (z dob, kdy vlastně začaly všechny mé problémy). Ten pocit viny, který nesl ozvěny ještě dávnějšího pocitu odsouzení. Ta chvíle, když jsem sama sobě jako malá zakázala to, co jsem nejvíc milovala (koně), protože jsem udělala jednu drobnou chybu, nad kterou by každý druhý mávl rukou…


  • Těžko se radovat ze života, když je všechno úplně špatně – a přece bychom v tom všem trápení nějakou tu jiskřičku radosti mohli nalézt, když bychom se pořádně podívali. A někdy stačí jen přestat hodnotit a snažit se něco měnit. Žít je totiž opravdu umění milovat  – a to nepodmíněně. To byl ten týden tématu JÁ, NEBO TY. To byl ten týden debaty o spravedlnosti se soudcem Nejvyššího soudu (jak zašmodrchané to rozhodování někdy je). To byl ten týden, kdy jsem vyhodila všechny maily, které jsem kdysi dostala od své velké lásky. A s ním jsem odmítla i způsob, jakým jsem ten vztah vedla. Ty dlouhé roky sepisování mailů, aby konečně pochopil :-) Jako bych s těmi maily odevzdala i tu snahu dobrat se nátlakem pravdy a porozumění.  Ujasňovat, vysvětlovat. Napravovat. Ta urputná snaha řešit neřešitelné byla velká chyba, kterou jsem se rozhodla, že už nebudu opakovat.  Skutečná láska není o vysvětlování a chápání, ale o milování. O přijímání člověka takového, jaký je.

  • Nevytvářejte si domněnky aneb vím, že nic nevím – to je asi nejlepší rada, když se chcete přestat přetahovat o pravdách. Když chcete překonat svou tendenci hodnotit. To byl ten týden tématu VÍM ŽE NIC NEVÍM :-)  Ale není to tak úplně snadné. Hlavní podmínkou je dokázat uznat, že svět je velké tajemství, kde nikdy nenajdete jistotu, které se můžete držet. Máte jen jednu jedinou jistotu – nevím a vědět nebudu. Někdy se tak moc snažíme pochopit! Já sama nemám ve zvyku vytvářet domněnky, ale zato na otazníky (proč????) jsem expert :-) Nakonec ale stejně pochopím, že tak to prostě je. I dva předchozí týdny (astrologie a ony maily) jako by mi připomínaly, že tak to prostě je :-) A ano, to byl ten týden projektu DARUJTE(SI) POHODU a jeho 3 neduálních videí.

 

A poslední červnový týden jako by to semínko odpuštění, které bylo v předcházejících týdnech zasazeno, začalo klíčit.

To uvědomění, že člověk v sobě nese vinu, a cokoliv, co se té viny dotýká, ho tak moc bolí. To uvědomění, že to nezmění tak, že se bude snažit měnit druhé. Ani tak, že se je bude snažit přesvědčit nebo pochopit. Jedině tak, že to všechno přijme tak, jak to leží a běží…

  • Když se snažíte odpustit to, co Vás hluboce zranilo – něco takového opravdu není snadné, že?? Už jen ten první krok, kdy musíme pocítit, jak moc to bolí, není snadné udělat. Ale jednoho dne obvykle přijde čas začít to zraněné léčit a ne ho jen chránit. Jednoho dne možná stejně jako já narazíte na to, jak máte tendenci své staré zranění neustále chránit. Jak se Vám neustále vrací situace, které se ho dotýkají. A nutí Vás reagovat jinak. Lépe. (Kdysi jsem četla v knize o léčení traumat, že neustále vyhledáváme situace, ve kterých to vnitřní trauma, tu zatuhnutou energii uloženou v našem těle, budeme moci uvolnit.)

Možná si stejně jako já uvědomíte, že bránit se tomu, co se stalo nemá smysl.

Nemá smysl druhé obviňovat (já jsem nic špatného neudělala!). Nemá smysl ani obviňovat sám sebe, že jste něco takového dopustili (má vlastní chyba zapříčila chybu Tvou).

Že nejde o to odpouštět druhým nebo sobě. Jde o to otevřít se možnosti, že totéž se může ještě tisíckrát zopakovat. A Vy to tisíckrát přijmete tak, jak to je.

Ufff. Nikdo z nás totiž není dokonalý. Proto má být láska nepodmíněná. (Ano to byl ten týden tématu JAK NA ODPUŠTĚNÍ JINAK – kde není vina, nemusí být ani odpuštění.)

Uvědomujete si, že po druhých žádáme dokonalou lásku, která nás přijme i ve chvílích naší slabosti a chyb, ale sami ji druhým nenabízíme? Je to snad fér??  

Odpustit někdy znamená uvědomit si, že ten druhý trpí. A místo kritizování mu nabídnout soucítění. Pomůže jemu i Vám snést to, co s utrpením od druhého přichází – jeho hněv, smutek, odmítnutí. Tak až budete chtít někomu odpustit, na chvíli se zastavte a zamyslete se:

  • kdo koho taky zranil?
  • Co jste očekávali a co on? A čí očekávání má přednost?
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Měsíční shrnutí, Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Červnové viny a odpuštění

  1. Pingback: Meditace Vipassana (Goenka) - kritika (1. díl) - Žít je umění milovat

  2. Pingback: Také si píšete knihu svého života? (3. díl) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s