Někdy je všechno jinak, než jsme si mysleli… (MC2)

Vítejte u čtvrtého článku ze šestidílné série o cestě k naplnění poselství našeho dětství a naplnění těch našich nejhlubších snů. Byli jste zvědaví, co bude dál? Kam dál vede ta cesta od skrytých pokladů a toho, co nám brání svobodně žít (1. článek)?

A to opravdu naplno díky tomu nezničitelnému v nás, na které jsme se zaměřili v 2. článku? S vnitřní vášní, odvahou a radostí? A láskou (3. článek)? Mluvili jsme o tom, jak snadné je se na té cestě ztratit a uzavřít.

 

Další krok vede k důvěře

Abychom nakonec mohli vykouknout z té kukly a rozletět se volně jako ten motýl, je potřeba nalézt důvěru. Bez té totiž můžeme zapomenout na to, že nalezneme ten správný cíl a tu správnou motivaci. A otázka pak zní, kam dojdeme, a zda tam budeme spokojení…

Tématy sedmé a osmé kapitoly mé druhé knížky Vdechněte život poselstvím svého dětství jsou právě motivace a důvěra. Podobně jako v předchozích článcích, i zde narazíme na to, že vše je trochu jinak, než si to obvykle myslíme :-) 

Obvykle je to právě vnější motivace, která nás pohání. Pracujeme kvůli kariéře, kvůli vyššímu platu, kvůli povýšení. Učíme se kvůli známkám. Milujeme se kvůli naléhání partnera. Když nám vnější motivace přestane vyhovovat, začneme hledat tu vnitřní. Psychologie o jiné než vnější a vnitřní motivaci, pokud vím, nemluví. Ale já jsem zjistila, že mi nevyhovuje ani ta vnější, ani ta vnitřní…

 

Taková motivace, ať vnitřní či vnější, je ale stále pouze metodou cukru a biče.

Způsob, jak nás/sami sebe vybičovat k větším výkonům na základě dvou nejzákladnějších emocí – touhy a strachu. A je jedno, zda přichází zvnějšku nebo zvenčí. Ta vnitřní se jen tváří jako naše a proto nás uchlácholí…

Ale pořád je to docela krutý přístup, který tentokrát ale začneme praktikovat sami na sobě. Tak trochu masochistické, nezdá se Vám? Znáte ten pocit, kdy byste chtěli zamířit nějakým směrem, ale pořád v sobě nedokážete najít tu správnou sílu, nebo to správné odhodlání a vytrvalost tímto směrem jít? V takovém okamžiku možná začnete hledat tu svou motivaci podobně jako já – a v páté kapitole najdete pár testů, skrze které jsem to mimochodem kdysi dělala :-)

A hlavně je třeba se na celé to téma motivace podívat úplně jinýma očima a objevit úplně jiný druh motivace! Ten, kdy sami sebe nemusíte popohánět a přesvědčovat, ale ono to prostě plyne… 

Při práci na blogu to zažívám. A nejen tam. I při čchi kungu se člověk dostává do podobného naladění, kdy se člověk nechává nést. Bez úsilí.

Už jste se někdy jen tak položili na vodu, ponořili uši pod hladinu, naslouchali onomu tichu a hleděli do bezoblačného nebe?? Ne? Zkuste to někdy. Je to nádherný zážitek, který Vám dá vstoupit do onoho Jiného světa, který se tady na blogu, ve svých knihách i v mimoňském kurzu snažím popsat, ačkoliv je vlastně nepopsatelný….

Položit se tímto způsobem na vodu někdy vyžaduje naprostou důvěru v to, že se neutopíte. Vědomí, že to vlastně není možné, protože dokud dýcháte, vždy Vás Vaše plíce budou nadnášet.

Ta správná motivace bez této důvěry není možná! Bez této důvěry se totiž náš život smrskne na plácání se ve vodě ve strachu, abychom se neutopili. Což se ovšem dříve nebo později stane, protože se velmi rychle unavíme…

Osmá kapitola mé knížky je tedy právě o důvěře a o tom, proč je tak těžké věřit. A co s tím. 

Důvěra je základem vztahů, bez ní nic pořádně nefunguje. Je základem i našeho vztahu k Životu. Na důvěru se velmi často zapomíná a také se velmi složitě hledá. A přitom právě na ní všechno stojí a právě s ní všechno padá. Ani lásku či sebelásku v sobě neprobudíte bez důvěry či sebedůvěry a často ani láska či sebeláska v nás důvěru či sebedůvěru neprobudí. Je to v nás.

Láska nám ale může výrazně pomoci se otevírat a důvěru budovat. A právě to nám život promění způsobem, o kterým se nám ani nezdálo! A právě taková změna bude tématem dalšího článku…