Drsný listopad

Ach ano. Jen málokterý měsíc během uplynulých pár let mých ročních projektů byl takhle drsný. Ano, mám tu jeden rok Freddyho Kruggera, kdy jsem měla dojem, že se buď probudím, nebo mě to rozsápe. Ale nikdy jsem dosud nebyla na pokraji toho odejít z kina a na všechno to dobrodružství se vykašlat…. 

Letošní listopad s touto myšlenkou přišel na samotném počátku. Ano, však první týden byl týden tématu NEROZUMNÝ ROZUM :-)) (Viz článek Dobře si to rozmyslete…  )

To byl ten týden, kdy mě z toho všeho přemýšlení o rozhodnutí, o kterém jsem si myslela, že ho nikdy neudělám, bolela hlava, točila se mi a byla jsem strašně unavená. Najednou jsem měla pocit, že jsem na úplně jiné vlně, než bych měla (místo abych měla radost), že na ní neumím surfovat a že mě rozmlátí o útesy.

Když už musíte přemýšlet, ať Vás myšlenky ještě víc nestáhnou do temnoty a deprese. Mně tentokrát myšlení zavedlo tam, kde všechny mé problémy nakonec začínají a končí :-) A ulevilo se mi. Nicméně důležité byla i připomínka, že skutečné porozumění neleží v mysli, ale v prostoru za ní :-) 


Druhý týden byl stále hodně náročný. Byl to týden pocitu, že se po mně chce, abych jednala proti svému svědomí. A to mně neskutečně deptalo. A také to byl týden PROČIŠTĚNÍ TĚLA a SM systému a Dornovy metody (Viz článek Aby to nebolelo – SM systém :-)  (A Dornova metoda)). 

Zvláštní – v určité chvíli zjistíte, jak opravdu důležité je vnímat své tělo. A jeho signály. Nebýt toho (díky orlímu čchi kungu), asi bych začala své tělo řešit až ve chvíli, kdy by začalo bolet. Ale ono zatím jen tak občas téměř neslyšně píplo :-) Když vnímáte své tělo, můžete zabránit tomu, aby bylo v tak velkém stresu. A ne, jen cvičit fakt nestačí. Pokud to cvičení nevychází z té zdravé základny, můžete ho přetížit a ublížíte si. Spousta sportovců o tom ví své… 

Nakonec to byl týden, který mi otevřel bránu, kam se mi dlouho nedařilo vstoupit. Ale jako bych do ní stejně nakonec jen nahlédla. Ale jinak zůstala stát na prahu… s otázkou v hlavě „Chceme trpět, nebo to chceme mít jinak?”


Třetí týden nebyl samozřejmě nakonec o ničem jiném než právě o utrpení :-) O tom, proč trpíme, a o tom, že nemusíme trpět. (Viz článek týdne Nemusíte trpět (vaše utrpení nikomu nic dobrého nepřinese)). 

Na první pohled se to zdá být jasné.  Kdo by chtěl trpět? Ale jsou lidé, kteří si utrpení vybírají dobrovolně – ti, kteří ještě nepřišli na to, že je to možné i jinak, a ani se nesnaží to jinak hledat. A pak ti, kterým netrpět kupodivu přijde sobecké. Jak by mohli za sebou nechat ty, kteří trpí??

Ano, možná se to některým lidem zdá zvláštní, ale obzvlášť empaté a HSP lidé nemají problém s tím, že by mysleli spíš na sebe než na druhé. Mívají problém s tím, že myslívají spíš na ty druhé a dokonce že cítí jejich nepříjemné emoce… cítí, co způsobuje uzavření srdce (cítíte to sami na sobě). Co je dobré, a co je špatné. Ano, jsou lidé, u kterých neplatí to, co pro většinu – totiž, že když začnou myslet na druhé, bude po jejich utrpení :-) Propadnou ještě většímu… padne na ně utrpení celého světa. Myslet na to, aby oni sami se cítili fajn, jim pak fakt přijde dost sobecké :-)

Uvědomění, že utrpením člověk nikomu nepomáhá, mi tento týden rozvázalo ruce :-) Ano, solidarita tohoto rázu sice druhým lidem ukáže, že v tom nelítají sami, ale to jim moc naděje, že to může být i jinak, nepřidá :-) A ti, kteří jednají zraňujícím způsobem, Vaše emoce nezajímají. Někteří si budou myslet, že si za to můžete sami. Někteří vůbec nemají schopnost empatie a netrkne je to. A některým je to prostě fuk. 

A protože témata elementu VODA nejsou nikdy snadná, čtvrtý týden došlo na to, JAK VYLÉČIT TRAUMA (Viz článek Trauma – když nás bolí duše (a nejen ta)). To byl ten týden, kdy jsem si vzpomněla na 3 překážky na cestě ke Svatému Grálu z Indiana Jonese a poslední křížové výpravy:

  • Je třeba uvědomit si, že děláme chybu (být pokorný).
  • Rozlišovat, co je hlas naší podstaty (srdce, Boha), a co je hlas našeho Ega (našich strachů a tužeb). A jít tam, kam nás táhne ta nejvnitřnější touha po projevu naší svobodné podstaty.
  • Neotočit se před jámou nejistoty. Uvědomit si, že tam ve skutečnosti není. Udělat ten krok víry (důvěry).

Když se naše vnitřní bolest, to trauma v nás, vyplaví na povrch, neutíkejme před  ním. Nesnažme se ho zadupat. Nastal totiž právě čas tu bolest duše začít léčit. Naše utrpení totiž nespočívá v bolesti samé, ale ve snaze ji utéct, nebo ji nějak potlačit. Tam zametená kdesi pod koberec nás ale ovlivňuje tak jako tak.

Neutíkejte. Nepřemýšlejte. Dělejte prostě to, co ve Vás přivodí klid. Neživte svůj strach, ani svou touhu. Vnitřní klid nenajdete někde tam, ale když projdete tím trápením do jeho samotného centra. Do samotného centra bytí. Tento týden jsem právě tohle testovala a jakžtakž mi to fungovalo :-)


Poslední listopadový týden se dál nesl v duchu toho velkého otazníku, proč do těch dveří vnitřního štěstí vstoupit. Když člověk ví, že trpět není nutné :-) Stále jsem nenašla dostatečně silnou motivaci. Jen jsem v článku týdne (Umění manipulace ovládáme všichni) napsala, že neexistuje žádná zázračná pilulka či terapie. Že tu práci musíme odvést sami, dokud nepochopíme buď bod 1 (jaká je naše podstata), nebo 2 (že se stačí utrpení plně otevřít a ono zmizí).

A kromě dvou zásadních listopadových impulzů (není nutné trpět a přes co u mě vlak fakt nejede) přišel i třetí – uvědomění si, čemu nejsem ochotná věnovat svou energii, když jí mám nedostatek. Až zas jednou budete hodně unavení, všímejte si toho! Je to důležitá zpráva!

 

Vedlejší účinky meditace, nebezpečná dokonalost a angličtina

Listopad  také přinesl pár článků vysloveně pro mé čtenáře :-)

  • Jedním z nich byl článek Meditace – vedlejší účinky. Ano, o meditaci se totiž často mluví jako o všemocném léku na všechny naše problémy. Hloupé je, že tento lék občas přichází s projevy, které bychom od něčeho, co nám má přinést jen pozitiva, nečekali :-) Místo klidu a pohody můžeme zažít záchvaty paniky, smutku, únavu, nebo nespavost, pocity dezorientace atd. (víc v článku). Ne, meditace opravdu není jako neškodný vitamín, který si čas od času vezmete, aby Vám bylo líp :-) Není to hračka. Je to mocný nástroj. Může se Vám stát, že se budete muset postavit svým vnitřním démonům, a k tomu je dobré mít to správné útočiště. A ideálně i nějakou tu pomoc.
  • A druhým z nich byl další angličtinářský článek (Proč se trápíme?? II (Anglicky s Rupertem Spirou)) , který v sobě spojuje jak procvičení angličtiny, tak prohloubení bdělé přítomnosti a otevřenosti tomu, co je.

Jednou z nejdůležitějších lekcí listopadu byla nejspíš lekce o nebezpečí dokonalosti.

Byl to právě tlak na dokonalost, který mi tak zamotal hlavu (doslova) :-) Bylo těžké poznat, zda ten tlak přichází spíš zvenčí nebo zevnitř. Nejspíš se tak prolnuly oba směry a tím byl ten tlak silnější. Někdy je prostě třeba vidět věci opravdu tak, jak jsou… a zároveň druhým umožnit, aby to vnímali.

Jinak se totiž může stát, že i ten, kdo vnímá v chybách ten prostor, kde můžeme zlatem oslavit cestu se všemi jejími zákrutami (viz praskliny zdobené zlatem na japonské keramice), začne vnímat, že takovou keramiku je lepší vyhodit a příště se radši o nic nepokoušet… řekněte, ukazuje Vám hodnocení směr dál, nebo Vás spíš na té cestě zastavuje??

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Měsíční shrnutí, Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Drsný listopad

  1. Pingback: Na to nemám a s tím se nesmířím aneb 12 drahokamů roku 2018 | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s