Uvažovali jste někdy o tom, za kterými cíli v životě jdete? Která jsou ta Vaše přání? Na první pohled se naše ateistická (povětšinou) materialistická společnost zaměřuje na čistě materiální cíle. Nadáváme na komerčnost a konzum. Vánoce se prý zvrhly v honbu za nákupem dárků, kterými zavalíme stromeček. Čím větší balík, tím větší radost. Zdá se.
Ale všimli jste si, že za tím nákupem je často mnohem víc??
Doufejme, že nejčastěji je za tím prostě touha udělat druhému člověku radost. Víme, co by si přál, a tak jdeme a koupíme mu to. Někteří lidé se přímo ptají. Někteří jsou fikanější. Celý rok nenápadně sledují, co by si tak lidi kolem něj mohli přát. A jak přijdou předvánoční slevy na dané věci, skočí po nich :-))
Někdy je to prostě zvyk. Nesnášíme ho. Už stokrát jsme se v rodině snažili domluvit, že se dárky (minimálně v takovém množství) kupovat nebudou. Marně. A tak jdeme a nakupujeme. Prostě a jednoduše proto, že nechceme dělat v rodině rozbroje. Že z nějakého důvodu dokážeme respektovat přání druhého člověka, i když s ním (možná i bytostně) nesouhlasíme.
A jistě bychom za mnoha jinými důvody, proč jdeme a nakupujeme, objevili něco, co nemá s čistým konzumerismem nic společného…
Smutné nicméně je, že ty důvody v pozadí jsme se naučili naplňovat právě těmi materiálními věcmi. Je to jako když babička nosí dětem sladkosti, ačkoliv ví, že to není dobré pro jejich zdraví. Jako by svou lásku a zájem neuměla vyjádřit jinak. Nebo jako by nevěřila tomu, že druhý nepotřebuje materiální důkazy…
A tak je vlastně dobře, že nám někdy vánoční honění za dárky leze krkem. Je to znamení, že víme, že radost a respekt leží i v něčem jiném. A pak s tím vědomím můžeme s čistým svědomím jít a udělat to, co je v dané chvíli potřeba, aby lidi kolem nás tu radost a respekt pocítili. Aby je v tom, co uděláte, dokázali vůbec vnímat.
Často v podnikatelských kruzích slýchávám, jak důležité je mluvit se zákazníky tak, aby vás pochopili. Nemluvit na ně tzv. maďarsky. Nabízet jim to, co oni sami chtějí. Ne to, co si my myslíme, že by měli chtít.
Je to tak trochu začarovaný kruh.
To, co chce většina, je pak všude kolem Vás. Ovládne to Váš svět. Mít to kolem sebe (nebo doma) Vám poskytuje jistotu. Stejně jako muslimové se pak ptají ateistů, jak to, že nevěří v Boha, protože je to přece zcela logické, stejně tak my nedokážeme pohlédnout za oponu toho, co nás obklopuje. Pochopit ten svět mimo materiální dárky. Mimo „jazyk”, kterým jsme se učili mluvit.
Co opravdu chceme
Jednou z prvních lekcí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ je v tom jarním období lekce rozpoznávání toho, co vlastně OPRAVDU chceme. Za jakým cílem má ten rok smysl jít. A za jakým ne.
Ti, kteří absolvovali projekt v roce 2018, možná už pochopili, jaké plody která semínka přinášejí. Chce to podívat se na celý rok z nadhledu a učit se chápat zákony, podle kterých se Život řídí. Nikdo Vám je nemusí snášet z hor jako Mojžíš Desatero. Snadno si na to, co Vám je k dobru a co ne, přijdete za pár let poctivého studia Života sami :-)
A pak jednoho dne možná pochopíte, že to nejhlubší přání, které si v sobě nosíme, je stejné jako to nejhlubší přání mnoha a mnoha generací před námi po celém světě, které vtělili do svých náboženských představ.
Na Vánoce slavíme příchod (advent) Ježíše Krista. U nás dárky nenosí ani Santa Klaus, ani Klaus, ani Zeman, ani Babiš, ani děda Mráz :-) My jdeme rovnou ke zdroji Vánoc – k malému Ježíškovi :-) Ale tu vánoční zvěst jako ateistický národ většinou odbudeme jesličkami nebo návštěvou kostela na štědrovečerní mši….
Příchod Ježíše Krista není pouze o příchodu nějakého chlápka, který se pak nechal ukřižovat, aby nás zachránil před peklem za naše hříchy. Těžko se s takovou zvěstí ztotožní někdo, kdo nevěří na peklo, na hříchy a už vůbec ne na zmrtvýchvstání :-)
Příchod malého Ježíška můžete chápat také jako příchod naděje ve splnění toho Vašeho nejhlubšího přání. Dávné generace ho popisovali svým vlastním jazykem, aby to každý pochopil. Království nebeské. Nirvána. Mókša. Atd. Vidíte? Stačí si ty staré příběhy přeložit do toho našeho jazyka, aby nám začali také dávat smysl :-)
3. adventní dárek
(photo credit – Steve Ryan)
Dalším adventním dárkem je něco, s čím jsem si hrála několik měsíců :-) Jen málokdo už měl možnost ho vidět. Teprve před pár dny tomuto dárku přibyla i vlastní pomyslná krabice s obalem (ano, tím myslím webové stránky :-))
Jde o něco, co Vám pomůže objevit to, co si skutečně přejete. A hlavně Vám ukáže, kudy ta cesta vede a kudy rozhodně ne :-)
Jak jsem říkala výše – často neumíme nahlédnout za oponu našeho běžného uvažování. V Jiném světě nepodmíněného je za tou oponou všechno jinak. A je na čase poznat, jak to tam chodí. Co říkáte?? :-)
Mimochodem, víte, proč je Jiný svět tím jediným světem, kde se Vám ty Vaše nejhlubší sny mohou splnit?? No protože určitě nechcete se svým štěstím a spokojeností čekat až na chvíle, kdy zrovna budou příhodné podmínky, že ne? :-)
Nový měsíční online kurz ZDARMA
>> Mimoňská cesta do Jiného světa 2 / Poselství dětství <<
Kurz začíná již v Po 17.12. ráno, tak se přihlaste včas :-) Další běh zase až za měsíc :-)
(A cestou opět potkáte ještě jednu slevu :-))
Žít je umění 